na další stranu
Eduard Veselý
Servírka
Sestřička stolů v bílé zástěře.
Nohy má ovázané dýmem.
Ted škrtla o mě otázkou.
Já hořím!
Tak zavolejte žluté hasiče!
Chci tady zůstat.
Pojídači jazyků
Oceán otázek je bez konce.
V přístavech odpovědí doky knihoven.
Koráby z papíru jsou svázané a neodplují.
Napnuté plachty voní do prstů.
Chytači slov jsou harpunáři bez lodí,
a slova rybky v břiše velryby,
kolik je velryb tolik jazyků.
Oceán otázek má ostrovy.
Němí a hladoví se topí ve slovech.
A chtějí znát.
Na plachtách korábů jsou jazyky.
Stačí k nim doplavat a tam se nasytit
Podzimní nebe
Vousatý chameleón plive po střechách
Jeptišky s knírkem tahají ho za ocas
nahému létu zvoní klekání
Zelené tváře stromům zdřevění
Plešaté slunce odhodilo hřeben do strnišť
Po špičkách stínů vytrácí se do města
Chomáče vlasů sype na chodník
a nory kanceláří rozzáří jak lampióny
Podzim je zchudlý labužník se zlatou vařečkou
Na nebi míchá tyrkysovou zmrzlinu
Kornouty věžáků s ní naplní
Zmrzlinář vítr rozdává ji zadarmo
Listopad
Na zlatém písku leží sametový krokodýl
V mrazáku srdce schovanou má růži
V tlamě mu rezivějí staré sliby
Má místo očí dveře zavřené
Před nimi stojí lidé bez klíčů
A na pracáku rozdávají pomeranče
Na hlavní třídě tulák oblékl se do novin
Pravda a láska odjíždějí v mercedesu
Hvězdář od svatého Mikuláše
Placenta náměstí je od turistů zjizvená
stonožky ulic utíkají do hospod
Studená observatoř kostela jim posvítí
Nachové věže stojí bez hodin
Tam hvězdář kuřák soumraku
Dlouhými doušky slunce dopíjí
Žíznivá ústa nikdo nespatří
Ve výšce otře si je do stínů
V rozhledně chrámu otočen je k západu
Ke skalám mraků oči přibité
nevidí bublající kaši života tam dole
lhostejnost času čeká s hvězdami
Nespavost
Nemohu usnout v hlavě hlavolam
Copánky hvězd se zapletly mi do záclon
Už vykostěná ruka tmy si stáhla prsteny
Pod moje oči zavěsí je nad ránem
Zajíček Stín zastříhal ušima.
Ve světle lampy tančí na stěně
Až lampa zhasne, uteče mi do krajin
kde stíny mohou zpívat
|
