literární časopis založený v roce 1964

Archiv divoké vinice

141. a 142. děťátko v babyboxu v pondělí 5. září!

Radost? Smutek? Zadostiučinění… Dvě nechtěná lidská mláďata, dvě nešťastné maminky! Ve 13 hodin našli zdravotníci holčičku Mirku v Pardubicích, v 19 hodin v nemocnici v Chebu byl odložený klučík, asi dvoudenní 3580 g, zdravý, oblečený. Na počest Ondřeje Čapka, dětského primáře, jsem jej pojmenoval Ondřej. Je dvanáctým letošním děťátkem, 60, klukem oproti 82 holkám. Ondřej potvrdil, že nechtěné děti - věřte nevěřte - bývají odkládány po dvou až tříčlenných skupinkách. Ať žije Ondřej!
V Liberci otvíráme 3. října babybox nové generace a v Pardubicích slavnostně otevřeme vyměněný babybox 7. listopadu. Děkuju dárcům, bez nichž by nebyl babybox ani jeden.
Babydědek Lu

Profesor Jindřich Štreit, doctor honoris causa, alias Jindra ze Sovince, má 70!

Jindra ze Sovince slaví své jubileum řadou výstav. Ve Vlastivědném muzeu v Olomouci probíhá výstava Držme spolu, Ve Vrbně pod Pradědem Kde domov můj, v Národním divadle v Ostravě Domov bez domova, v galerii Auritus v Táboře výstava Romské děti, v Šenově probíhá prezentace nové knihy. Křest publikace Kde domov můj se odehrál na hradě Sovinec.
V den svých narozenin 5. září obdrží fotograf čestné občanství rodného města Vsetína. Ať žije Jindra ze Sovince!
L. H.

140. děťátko v babyboxu se jmenuje Aleš!

Tatínkem děťátka je podle zaručených zpráv prof. MUDr. Aleš Roztočil, přednosta gynekologie a porodnice v Jihlavě. Nešťastná maminka zůstává v anonymitě. Malý Aleš je zcela zdráv, pečlivě oblečený včetně klobouku a není zcela novorozený. Je 23. děťátkem v hloubětínském babyboxu v Praze, v babyboxu Zakladateli. Nalezl a první vyšetření malého Aleše provedl hloubětínský gynekolog Richard Jandejsek: ,,Je to moje páté nalezené děťátko,“ povídá Richard. Na děťátko se přijel podívat vedoucí lékař Petr Pícha. Díky jeho osobní statečnosti byl první babybox v Hloubětíně v roce 2005 zřízen.

Ať žije malý Aleš i jeho tatínek! Ať žije Petr Pícha a Richard Jandejsek!

Zorka Wildová má sedmdesát? Gratuluju!

Zorka Wildová byla a je tajnosnubná, a tak jsme ji v 60. letech nikdo nepoznali. Ještě dneska toho lituju, když si po padesáti letech čtu její básničky. Tu níže uvedenou umím skoro zpaměti, jak jsem ji recitoval holkám všech generací.
Zorka se po letech objevila a posílá mi své básničky do Divokého vína dodnes. Jsem přesvědčený, že Zora Wildová je největší česká básnířka. Přečtěte si její verše zdobící Divoké víno a povězte - znáte snad lepší?
Ludvík Hess


Hle jsme Géricaultovi Milenci
a Kristovi svědci
a naši rodiče nejsvětější
nás do světa vyvedli po kruhové dráze
my jsme se však odklonili
a kloužeme po spirále na zem
jak anemický list na podzim
a zrovna tolik znamenáme
ale kdo ví
kým jsme byli zrozeni
vždy jsme stáli pod srdcem
a dál jsme nesměli
svět je jeden veliký nalitý prs
a všichni pokorně chodíme
tam kde mléko teče
a jen Bůh k tomu potřebuje mleče
nedbale poklekáme
a v kleče přijímáme
podobojí
tělo i vášně Páně
a děkujeme přemnohými slovy
a ženy jsou dnes tak zralé
že těhotní pouhým pohledem
neptejte se jich na nic
neboť vědí mnohem víc
a jsou realistické jak vévodkyně
když si do vlasů berou zlaté příčesky
jsou prostě přespanilé
i s archaickými přívěsky

Hle jsme Géricaultovi Milenci
a Kristovi svědci
a ničím nejsme tak uchváceni
jako svými dětskými tílky
na nichž se dospělá místa skvějí
a chlapci bloudí kostely
v nichž znějí varhany
jak temné ženské orgány
a milují ten den
jenž jim přinesl první starosti
nebo jimi chtějí opět trpěti
čím vším jsme nakonec okouzlení
ležíme v poli
jak v pase utažené snopy
a zrním nám popraskaly boky
jež slunce jednou zcela vydrolí
jsme sami sebou vyprahlí
a chtěli bychom se vrhnout do matčina náručí
však stud nám v tom zabrání
že jsme již vše poznali
a nevědomost nás nechrání
Hle jsme Géricaultovi milenci
a Kristovi svědci
ach Bože jenž jsi na nebesích
uveď nás v království své nejněžnější
my prostě sejdem´lidem s očí
jak se vítr rázem stočí
aneb zbav nás všeho pozemského raději
a naše čela požehná něco nezemského novou nadějí
neboť tvé je Bože vše i naše viny
ty jsi nás svedl v pokušení
a v nás už není nic k vykoupení
byli jsme vyhnáni z citů svých
a nedopusť více abychom si zoufali
ach Bože na nebi
zachyť nás v dlaních svých

(publikováno v Divokém víně 5 / 1968)

ZA MLADÍČKY PŘEJE DUŠAN SPÁČIL!
"V celém mém životě jenom sníh, a to ještě jen tu a tam za tuhých zim, a pouze kratičce, na mně lpěl. On jediný na světě!" napsala jednou Zora Wildová. Jak se může tak dobrá básnířka mýlit, co? Všechno nejlepší, Zorko, divila byste se, kolik nás je, co máme rádi Vaše básničky… Dušan Spáčil

Karel Sýs oslavil sedmdesátiny!

V budově ÚV KSČM v ulici Politických vězňů jsem s Karlem slavil již potřetí - padesáté, šedesáté a sedmdesáté narozeniny. Ty dnešní byly jistě nejkrásnější a Karel nejzralejší. Spolu se mnou přál i můj synek Ludvík Hess junior, ten tu byl poprvé.
Kájovi jsem věnoval stejně jako už před dvaceti lety uzený jazyk s přáním "by jeho jazyk neshnil v hrobě". Rozhodně ode mne pochází i startovní číslo 70, jež měl Karel připevněno na hrudi. Zbývající dárek nechť zůstane mým a Kájovým tajemstvím. Blahopřeju, milý Ká! Lu

138. děťátko v babyboxu ve Vyškově!

V pondělí 13. června v 10:50 mi přišla zpráva o nalezení 138. děťátka, za tři roky existence babyboxu ve Vyškově je třetí. Klučík je úplně čerstvý, na první pohled zdravý a hlavně vypasený. V bedýnce byl jen přikrytý několika hadříky, asi to bude chudý ženich. Na první pohled připomíná mého nejmladšího pětiletého synka Antonína, který má navíc dneska svátek. Bude to tedy Toníček.
Tonda upravil skóre holčičky versus klučíci na 80:58 ve prospěch holek. Ať žije Tonda Vyškovský! Ať žije Tonda Hess! Hezký svátek, milí kluci.

139. děťátko v babyboxu ve Valašském Meziříčí. Dvě děti v jednom dni

Pondělí 13. června vstoupilo do historie babyboxů odložením dvou děťátek v jeden den. K dopolednímu Toníkovi ve Vyškově přibyla v 16:42 Mišutka ve Valašském Meziříčí, kde byl babybox dosud bezdětný. Přiznávám, že jméno Mišutka jsem jí dal, protože je malinká a v tom množství odložených 81 holčiček už jsem si na žádný originál nemohl vzpomenout. Skóre je tedy 81:58 ve prospěch holek. Letos bylo odloženo devět děťátek. Ať žije Mišutka!
Babydědek Lu

Koncert na památku Jiřího Ostermanna, Václava Hraběte a k 11. výročí otevření prvního babyboxu!

K padesátému výročí pořadu Obestín, který jsem uváděl v roce 1966 v kostele Sv. Kateřiny v Praze 2, jsem uspořádal koncert s recitací v Novoměstské radnici. Báseň Obestín Milana Nápravníka tehdy recitoval Jiří Ostermann (1935 Praha - 1990 Toronto), zpívala Eva Olmerová a na varhany hrál Jiří Růžička. Poslední jmenovaný a taky jediný žijící hrál v Novoměstské radnici na varhany skladby Johanna Sebastiana Bacha. Evu Olmerovou zastoupila Jana Koubková a úryvek ze surrealistické básně Obestín přednesl Eliáš Jeřábek. Na mě zbylo, abych vzpomínal a uvedl naše milé posluchače do doby před padesáti lety.
Děkuju Janě Černochové, starostce Prahy 2 a poslankyni, za zapůjčení Velkého sálu Novoměstské radnice a za podporu i za její osobní účast. Děkuju mecenáši babyboxů brněnskému Petru Bečičkovi, majiteli 100MEGA Distribution a provozovateli www.digitor.cz, výrobci počítačů HAL3000 za finanční podporu.
Děkuju Janě Koubkové, Jiřímu Růžičkovi a Eliáši Jeřábkovi za účinkování v pořadu.
L. H.

Sbírka veršů Malá noční kasace Rostislava Opršala je zdařilé dílko!

Na vydání své první sbírky si Rostislav Opršal (roop@centrum.cz) počkal do 54 let. Přečetl jsem ji jedním dechem asi proto, že jsem souzněl s jeho erotikou. Tedy, abyste si, milí čtenáři, nemysleli, není to jen o erotice.
Básničky Rostislava Opršala vycházejí v Divokém víně pět let, po přečtení knížky prohlašuji, že je jedním z nejlepších autorů www.divokevino.cz.
L. H.

137. děťátko našli zdravotníci v babyboxu v Praze 9 - Hloubětíně!

Tušení jsem měl už nějakou dobu, skákal jsem po každém telefonu, ale naplnilo se až v sobotu 28. 5. v 17:50. Holčička odložená tři dny před jedenáctým výročím otevření prvního babyboxu v Hloubětíně je zcela zdravá, novorozená s pupečníkem dosud neošetřeným. Pojmenoval jsem ji Vlaďka podle doktorky Skalníkové, členky kolegia, která pečuje o mé zdraví. Vlaďka se jmenuje i sestřička, která holčičku vyjmula z babyboxu. Vlaďka zvýšila skóre holek oproti klukům na 80:57, je 22. děťátkem, jež prošlo dvířky hloubětínského babyboxu. Ať žije Vlaďka z Hloubětína! Ať žije doktorka Vlaďka Skalníková!

Báseň dlouhého doletu

Některé knížky v dobrém slova smyslu vyděsí. Třeba básnická sbírka Evy Frantinové Časovaná růže. Dvousetstránkovou knížku tvoří jen tři básnické skladby. První z nich, titulní, má 160 stran! Je to elegické pásmo psané volným veršem. Bez jediného mezititulku či jiného členění. Bez jasně definované dějové linky. Který čtenář si na něco takového troufne v době, v níž kulturním vzorem jsou písničkové texty a klipy či příběhy Harryho Pottera? Nejspíš jich moc nebude, pomyslíte si v prvním okamžiku.

Jenže když jsem si Časovanou růži přečetl, vytanulo mi doporučení i pro ty, kdo vyrostli spíše než na Apollinairovi či Nezvalovi na současné popkultuře. Evina nová sbírka je totiž jednou z těch knih, která vás po otevření vcucnou jak chmurný lexikon kouzel mága pravda poněkud realističtějšího než je H.P. Ta kniha je temný kůň, na nějž nasednete a z nějž dokážete rozechvěle sestoupit či spíše vyčerpaně spadnout až s posledním slovem.
Chmurný, temná: těmito epitety ovšem zároveň naznačuji, že to není žádné lehké frivolní čtení. Časovaná růže je bilančním- a dosti trýznivým - ohlednutím za mládím i dospělostí, i za stíny dob předcházejících básnířčino narození (valná část Eviných příbuzných zahynula za 2. světové války v koncentráku). Za dobou totality i za dobou polistopadového zmatku. Až impozantní je přitom autorčina schopnost – trochu jak Bohumil Hrabal – vylovit z paměti ty správné střípky a vymodelovat tak znovu tvář doby, která se dnes ztrácí pod nánosy smyšlenek a frází. A dojemná je citovost osobního příběhu, který připomíná, že skutečná láska i přátelství trvají i desetiletí poté, co naši drazí odešli.

Ještě jedna asociace mi vytanula s Evinou trochu nezvyklou sbírkou. A to, že takovou knihu mohl napsat jen muzikant na slovo vzatý. Zkusím to vysvětlit. Shodou okolností těsně před tím, než jsem tuto knížku přečetl, mluvil jsem s jedním nekonvenčním skladatelem. Vyrůstal tak jako já (či Eva) v době, kdy všude kolem duněl Big beat. Navíc vizuálně je to zjev vyloženě rockový. Odhadoval jsem ho proto na jednoho z těch, kteří začínali svou kariéru v beatové kapele, kterou založil se spolužáky. Vyvedl mě z omylu. Žádné hraní po sklepech. Vždycky poslouchal vážnou hudbu. „A je to tak i teď – pravda, rád ocením hudební nápad v písničce, dokonce si i rád napíšu nějaký song. Ale popravdě řečeno, písnička prostě skončí za tři minuty. Je to skladba krátkého doletu,“ vysvětlil proč si i dnes raději poslechne Beethovena než U2.
A nějak tak se dívám i na zatím poslední sbírku Evy Frantinové. Časovaná růže se má k většině současné básnické produkce jako vážná hudba k hitu skupiny Lucie. Nic proti hitům. (Mimochodem. Frantinová vzdělanou hudebnicí opravdu je - vystudovala konzervatoř, dodnes učí hře na housle.)

Dušan Spáčil

Moravský básník Ivo odehnal má dnes 80! Gratuluju!

Napouštění
Sám sebe vzduch dýchá?
Voda pije sama sebe?

I oheň hoří
sám sebou

V pandořině skříni
je to tak zařízeno

Dokud mne neopustí síly
srdcem otevírám žíly

Darované děti

Pomýlená soudní znalkyně Jarmila Valoušková ve filmu www.ceskatelevize.cz/ivysilani/11101851242-darovane-deti/415235100061001uváděném 27. března a 28. března na Čt2 tvrdí, že babyboxy jsou: „…vybídnutí k tomu, aby maminky odložily dítě.“ Stejně zodpovědně by mohla tvrdit, že nemocnice vybízejí k tomu, aby občané onemocněli, nebo že nože vybízejí zetě k tomu, aby jimi pobodali tchýně.
Jiný ostravský odpůrce babyboxů Zdeněk Novotný, ředitel Domečku, uvádí: „Když se řekne slovo babybox, napadne mě to, že se vracíme do středověku, jako byly ty fortny ve středověku.“ Má pravdu, zařízení podobná babyboxům patří k lidské společnosti od pradávna. Snad jen slovo fortna patří bráně. Historickému babyboxu odpovídá slovo torno. Nechtěné děti se rodily v minulosti a rodí se v současnosti. Pro některé nešťastné maminky je jednání s úřady o odložení děťátka neúnosné. Nedivím se nic, pro mne je obtížné jednat i s úřednicí u přepážky na poště.
Lumír Kantor, primář novorozeneckého oddělení Fakultní nemocnice v Olomouci a předseda České neonatologické společnosti, největšího odpůrce babyboxů, za mnou přijel před deseti lety do mého domu a požádal o zřízení babyboxu ve své nemocnici. Ve filmu říká: „ Velkou otázkou je finanční zabezpečení babyboxu. Zdá se mi jako velký problém to, že vlastně se proklamuje, dá se babybox, proklamuje se, ale v podstatě v tom okamžiku už to přechází jakoby do majetku nemocnice fakultní. Ty kontroly a všechno jde z mého rozpočtu, z rozpočtu tohoto oddělení, a z toho rozpočtu toho oddělení by se daly pořídit některé jiné věci pro všechny děti, které se tady narodí. Dva a půl tisíce dětí ročně.“
Milý Lumíre, tvoji nemocnici a tvé novorozenecké oddělení nestálo zřízení původního babyboxu v roce 2006 a v roce 2015 druhého námi darovaného babyboxu nové generace ani korunu. Nemocnice se zavázala, že od 4. února 2017 bude následujících osm let hradit opravy Zdeňku Juřicovi a jeho firmě MONTEL, provádějící servis. Přiznávám, že se tím alibisticky kryju pro případ, že by mi stáří a choroby zabránily v dalším financování desítek babyboxů po dovršení věku 71 let. Nebo kdyby mě klepla pepka.
V řadách nemnoha odpůrců babyboxu stojí havlíčkobrodská Magdalena Chvílová Weberová. Když jsem poprvé přijel do nemocnice v Havlíčkově Brodu s návrhem zřídit babybox, zahnala mě slovy: „Havlíčkův Brod babybox nepotřebuje!“ Instalovali jsme jej přesto 13. listopadu 2012 a dosud jeho dvířky vstoupily do nového života tři děti. Chvílová Weberová uvádí: „Babybox totiž neřeší problém úmrtí novorozenců, ukazuje se, že se zavedením babyboxů neklesá počet dětí, které se najdou nějakým způsobem zabité mimo zdravotnické zařízení. Faktem je, že se zavedením babyboxů stoupá počet dětí, které jsou odložené.“
Těmto dvěma zmatečným větám předcházela diplomová práce o babyboxech, kterou napsala systémem ctrl C – ctrl V s použitím www.babybox.cz na závěr svého studia na vysoké škole. Magdalena Chvílová Weberová nechť připomíná společenské nebezpečí, jež přinášejí nositelky dvou příjmení.
Děkuju tvůrcům filmu z České televize, ztvárnili mě jako dobrosrdečného staříka. Zcela zapomněli na nejdůležitějšího muže projektu babyboxů – Zdeňka Juřicu, jejich výrobce. Bez něho by nebylo babybox ani jeden. Odpusť, milý Zdeňku, omlouvám se. Tvůrci filmu věnovali hodně času plkům a zapomněli na důležitou součást – azylový dům, nabízející nešťastným maminkám a jejich dětem ubytování a zaopatření – moji snahu o prevenci.
Babydědek Lu s použitím nekorigovaných citací odpůrců

Jana Koubková odhalila desku kamarádce Evě Olmerové!

První jarní den 21.3.2016 došlo k odhalení pamětní desky Evy Olmerové na domě, kde naposledy bydlela, v Dejvicích Eliášova 21. Pamětní desku z nerez oceli vytvořil brněnský umělec Dušan Váňa a projekt realizovala Praha 6. Jen škoda, že se o tom příznivci, muzikanti a fandové jaksi nedověděli. Jana Koubková byla dva dny předtím pozvána, a tak velmi ráda na Evu zavzpomínala i zazpívala, a desku s místostarostou Prahy 6 odhalila. Deska dle jejího mínění se fakt povedla, jen možná škoda, že tam není uveden věk 21. 1. 1934 - 10. 8. 1993.

Tomáš Mazal zve! Osobně jedu určitě!

Syn Václava Hraběte Jan Miškovský na mě podal další žalobu - 1. díl

Syn Václava Hraběte Jan Miškovský na mě podal další žalobu - 2. díl

Syn Václava Hraběte Jan Miškovský na mě podal další žalobu - 3. díl

Po 51 letech jsem vstoupil do Gymnázia Na Zámečku, kde vznikalo Divoké víno.

Do Libně mě to táhne silně, leč vstoupit do budovy gymnázia, které jsem navštěvoval v letech 1962 — 65, jsem se odvážil dnes poprvé. Abychom tu nostalgii zvládli, šli jsme spolu s Mélou Machálkem, spolužákem a spoluzakladatelem Divokého vína. Časopis vznikal ve škamnách gymnázia v září 1964. Už na dvoře před vchodem staříky oslovil statný muž. Na moji otázku, zda je ředitelem, upřesnil, že je školníkem. Když jsem se mu představil, zaradoval se a vysvětlil: "Vaše jméno je na desce mezi významnými studenty." Vzápětí nám desku umístěnou ve vstupní hale ukázal. Na naši prosbu nás zavedl do tělocvičny, do jídelny i do naší třídy. S Mélou jsme vzpomněli na zvláštnosti "ústavu". Ve třídách byla kamna, a když jsme nechtěli mrznout, rádi jsme si doběhli do sklepa pro uhlí. Jídlo se přiváželo do školní jídelny v termoskách a studenti, kterí měli hlad, je donášeli od dodávky do jídelny. Nebo nejedli. Cestou po chodbách nás pozdravila paní profesorka a požádala mě, abych se zapsal do školní kroniky. Přidal se zástupce ředitele a přišel i ředitel "ústavu" doktor František Kosina. Zapsal jsem se nejen do kroniky, ale podepsal jsem se i na pamětní desku hned pod Františka Hrubína, Yvonnu Přenosilovou a Cyrila Svobodu. Děkuju za tak vlídné přijetí, moji milí!

Jaroslav Holoubek 70!

Básník Jaroslav Holoubek oslavil svoji dnešní sedmdesátku ve velkém stylu! Rodinu a přátele pozval do Caffé Italia na Staroměstském náměstí a recitoval svoje verše. Gratuluju, Jardo!
L. H.