na další stranu
Helena Andresová
Čekání v tom
S tmou
Když mizí stíny jako krátké řádky
Dlouží se mi smrt
A já jsem dlužnicí
Velká obryně s obrysem ženy
U studně tiše sedící
***
V době kdy všichni ztichnou
Jak by je spojil olověný kruh
Zasáhne blesk
Blesk ze skla
Tvůrčí cit
Na Krchovského tvorbě vidím
Kudy nechci jít
Však neupřu mu slovo
Antracit
Smím dnes milovat
A protože vidím
Prach
Nevěřím stojícím havranům
Nevěřím letícím havranům
Ledové historie zmaru
S drápy pálivějšími nežli svíce
Síla mužské duše
Vyhazuji z tebe na chvíli
Tu strašlivou Moranu
Ve chvíli
V níž ochutnávám
Dvě kandované maliny na poušti
Ve chvíli
Kdy potřebuji výraz
Vyvěrající nad svůj stud
A všechny knihovny jsou zavřené
Porozumění
Na ruce mám bílé skvrny
Za ta léta
Co vroucí olej vřel a prskala
Horká voda
A za zády se vítr chvěl
Pokora
Pár básní napíšu a smažu
Vytvořím volný prostor
Bezbranný jako moje vášeň
Bezbranný jako moje oko
V ní
Osud
Co ženy nepřečtou
To odloží
Zatímco muži vezmou
Brýle
A ženě z rukou
Sirku
Odliv
Jsou ženy které jsou samy jak ostrovy
Bojující s živly
Ve skalách drží pevně své milé
***
Já budu tvoje milá
Až bude kůň na zbytku Tróje stát
Až budu oči dřevem zavírat
Individualita
Proč jsi mi poslala fotku
Cožpak nevím jak vypadáš
Což po těch letech
Jsem ztratil tvoji tvář
Se kterou usínám i vstávám
Že jsem sám jako ty
A výraz čím dál tím víc
Mívám dvojitý
|
