na další stranu
Alena Vávrová
Autor ilustrací Jan Gabler
ZIMA
Slunce už zvedlo bradu
a pohrdavým zrakem shlédlo dolů
Vyhodilo svá chladná ústa nahoru
Do podkovy
čímž mi připomnělo grimasu
Václava Klause
Dolů začaly padat saze
Slunce mělo ruce
s dlouhými prsty
svázané za zády
Nemohlo vůbec nic dělat
Bolest křičela
zkoucnými ústy
Padaly od nich
úplně černé špinavé
kousky ledu
ÁRIE V DIVADLE KÁMEN
Barry Webb zpívá
u sochy svatého
v Mých a Františkových
Nepomuk slzí
Slatinka pláče
kol pat jeho jede
odvahu letět
jako jeho píseň nikdy nenajde
A přec se písní
ticho prolomilo
hlasitý tlukot srdce
kamenného
V našich živých
rozeznělo
Nepřestane se chvět
Píseň v pražských
zdech v Kameni
21. SRPEN 1968 ÚZKO
úzko svíralo ústa
do štěrbiny rudé tmy
a my
se držely za ruce
Věřit jsme Nechtěly…
„Okupace…?!
Němci…!?
Jsou tady…?“
“Ne…Rusové…!“
V KRMELCI NOCI
Z propastných hlubin vytahují bonbóny
jiskřivé imaginace
Kladou je přímo do
otevřených úst
hubených dívek
Ony časem ztloustnou
Stanou se slavnými
uznávanými básnířkami
a ještě k tomu začnou malovat
Vymalují celé shluky básní
Pojďme
V krmelci noci budeme se krmit
Hraje tu kapela Alter Idem
Amicus est Tamquam Alter Idem
Člověk není živ pouze jídlem…
DNES V PARKU
Dnes v parku nad ránem
sešel se bezruký pianista
s modrým piánem
Nohama tváří hrál
Bokem i břichem
Hlavou i čelem
Hrál celým tělem
protože Musel
Rukama svý duše
do tý mojí hmát…
CO BY TOMU ŘEKLY KOČKY…
No co…
Natáhly by se přes
růžovej koberec
do té nejužší louče
slunečního paprsku
a užívaly by si
užívaly by si
dokud jsou
dokud ještě jsou
na světě
NERVY V KÝBLU
už mám zase nervy v kýblu
a hulím čtyřicet denně
zatraceně
virtuální spermie
to mě zabije
virtuální spermie
to mě zadusí
pojď já sáhnu si
kroutím hlavou
slyším z Náměště nad Oslavou:
svou duši svlíkni
virtuální holko
budu tě mazlit
uděláme horko
Svou duši svlíkni
občas mi twikni
Twikej mi
virtuální spermie
to mě zabi
to mě zabi
je
BLAŽENOST
Úspěch přichází zvenku
Blaženost je uvnitř
Jsem Blažená
ve své Červenočerné
jeskyni
Tykám si
s Césarem Manriquem
a zpěvem vábím
bílé jeleny
DNESKA NE!
Máte to marný
Dneska Ne!
Nečekejte
Ani
Jednu
Báseň
Nic nenapíšu
Máte to
Marný
Marný
Marný
Dnes Pes
jsem na vás
a zaběhnu se
pod malej
křivej
Jinan
a tam se koukat budu
do oblohy plný
deště
nebo Ne – půjdu …
Jinam
když už jsem vám
to tajný místo
vykecala
TAK NEVÍM…
Až kruhy uzavřou se
zase nebudem
jak nebyli jsme
před tím
A bylo štěstím
zazářit chvíli
jak mžitky nad tůní
právě teď a tady
Uzavírají se kruhy
Vrůst tak do země
a stát se plavuní
pro novou báseň
Být malým jádrem
z vánoční hvězdy
pro jabloňové příští
sady
MODLITBIČKA / PŘÍMLUVNÁ
Bože dej by nebyla
Krvavá orchidej
Poslední co bude
Rukou trhu
U t r ž e n o
Němým
Větrem
Vlát
KAM PODĚLY SE
KAM SE PODĚLY
moje krásný nohy
Dlouhý
co psávaly Ty
nejkrásnější verše
do oblohy
kam zmizelo
tetování lýtek
krásným Italem
kde je ta nejkrásnější
sexy kerka
kam se poděly
já vím
neděle už byla
a teď je pondělí
jednou půjdu hledat
to svý tathoo
tam kam bílý svatý
andělé
odnesli mámu mou
i tátu
JAKO TA MASOŽRAVÁ
I když už dávno
nejsou malí
ze svých nosů
javorové nosánky
nesundaly
A ještě dnes
chtěly by je
Některým
nasazovat
Oni však začnou
střelhbitě
šnuptychl z kapsy
vytahovat
a hned troubí jako
na lesy…
Zatímco věčné děti
se objímají s nebesy
Věční starci
jen počítají a počítají
Jejich srdeční sval
jako ta rostlina
masožravá
smršťuje se
a saje vůni
plných tobolek
PRO RADOST
Dnes ještě pro radost
básníci a zamilovaní
přecházejí Most
sv. Kainara
Odtud Tam a Odsud Sem
Nejkrásnější píseň Je
ta prastará
SVĚTLO COHENOVÝCH PÍSNÍ
Světlo nostalgie / Cohenových písní
na můj stůl právě / rozlilo se
a já ho míchám / s červeným vínem
mazlím se / s mužným hlasem
Zmámena / fascinována:
nejdéle zůstává nám
a nemění se hlas
někdy se mi stává
mluvím telefonem
se svojí první láskou
a mám tak silný pocit
že to bylo včera / plaché / ještě zelené
pohledy / dotyky / malíčkové / pusy
jsem znovu a znovu očarována / hlasem
ačkoliv dobře vím / co jich přibylo / vrásek a kil
a nad mým stolem visí čtvery / hodiny /
a na mým krku několik/ nerozepnutelných
Venušiných náhrdelníků
tak titěrné mají zapínání !
SAMOTA
… a je tak Sám
že Sám na sebe
někdy zavolá
Dokonce jde
před svůj práh
a na sebe Sám
zazvoní
aby šel ven …
CHRO CHRO CHRO
Velikej
Zelenej
Chrchlanec
Rána / Rána
Rovnou mezi voči
Nečekaná
Jo Jo
Když se mezi plívy mícháš
prasata
tě sežerou
Chrou chrou chrou
Uprostřed koryta ležíš
Chru chru chru Chrupají
kostislov
křupají
ty ale stále ještě Zarputile
nevíš…
|
