Martin Patřičný

VÁNOCE NA MLÉCE

Nebojte se, nepeče se, neuklízí a vůbec už nehodlám nic vařit.

Pamatuju, že se kdysi mléko do prodejen vozilo ve velkých konvích (25litrů) a prodávalo se nalévané odměrkou. Potom se prodávalo ve vratných lahvích, uzavřených nahoře staniolem, hliníkovým stříbrným víčkem. V jeden čas, skoro najednou, se ta víčka naučili leckde v Evropě proklovávat ptáci a vyzobávat nahoře smetanu. Jak si to navzájem řekli, že to jde?

A co to mám vlastně o vánocích s mlékem?

Mléko je první potrava, kterou přijímáme, jako lidi i savci. Než jsme něco zjistili o slunci a zemi, naučili jsme se chovat zvířata, abychom mohli pít jejich mléko a dělat z něj ementál. Tvaroh. Sranda je, že už dneska spousta lidí neví, že kravička například musí zabřeznout a porodit telátko, než se v jejím ochočeném těle mléko objeví.

Víte, kolik různých dřev má barvu mléka? Javor například, i smrk, jírovec či některý topol. A lípa, ze které tě vyřezali řezbáři, Ježíšku, panáčku.

Jsou prý muži, co nesnášejí pohled na ženu, kojící na veřejnosti dítě. Takové blbosti se snad ani nedá věřit! Odvracet pohled od toho, co je na světě snad nejpřirozenější? Je jim líto, pánům, že od mléka prsů přešli k mléku starců?

Mléko je moc důležitá základní potravina.

Kdybychom vzali v úvahu, co a jak slavíme, potom vánoce ( hurá, slunovrat!) by byly mezi svátky mlékem. No jistě. Měli bychom mléčné vánoce, Vaječné velikonoce.

Vždyť i do všech krvavých dob vlála vlajka barvy mléka a znamenala příměří. Mír chléva může rozkopat jen býk strachu.

Kdo slaví, a nejen vánoce, ten zpívá. Kdo zpívá, nemůže mít vztek, ani nenávidět, zlobit se a bát se. Zkoušel jsem to a nejde to.

Zpíváme písně příměří o zázraku narození, o vánocích, bílých. Zpíváme si společně. Naše krev se uklidňuje. I dech. Jako kouř, jako ticho. Jako když padá sníh , někde taje, někde se drží. Sníh. Tvaroh na chlebě naší země.

Ostatní tvorba Martina Patřičného publikovaná v Divokém víně:
DV 139/2025: Hlava a pohlaví
DV 130/2024: Malá a velká strana
DV 128/2023: Noha slečny Lízy
DV 118/2022: Konec starých (literárních) časů a další
DV 117/2022: Směšné pohyby
DV 116/2021: Bojler v kožichu
DV 115/2021: Zrcadlo v kuchyni
DV 113/2021: Výbor povídek Akord a jiskry
DV 110/2020: Kterak se noviny proměnily
DV 109/2020: O knihách. Knihy a knihy
DV 108/2020: Na krásné modré kytaře
DV 107/2020: Protimorové čtení aneb knihy a zase knihy!
DV 105/2020: ***
DV 104/2019: O milostných dopisech
DV 103/2019: Jiří Suchý