na další stranu
Michal Čagánek
Docela tiše
Jen tak si sednout
na lavičku
před dům
nohu přes nohu
dát a ruce do klína
sedět
docela tiše se dívat
poslouchat
Podvečer
Šel jsem do kostela
a nedošel
posadil jsem se
u Vltavy
labutě mladé
s hnědým peřím
modlily se
Soumrak zapálil zlatý déšť
psík malý rozštěkal se náhle
varhany vln zbožně kolébaly
pozdní podvečer
Rilský monastýr
Pohnula se ručička
na velkých hodinách
tiše to klaplo
mnich starý
o hůl se opírá
cestou na mši
kočka
barev kláštera
naspěch má kamsi
je slyšet voda
vítr o stromy se láme
vlaštovky křižují vzduch
jejich pískání
ticho
Jak věže
Čeká zvon
v poli
trpělivý den zvoní
jen hlavičkami
máku
právě dnes dozrál
právě dnes
dotkl se obilných klasů
jak věže kostela
Její práce
Ježíš otištěný na stěnách
plamínky svíček nesená víra
stará žena
v černou oděná
proutky koštěte
zametá ticho
Je to její práce
Podél dálnice
Podél dálnice
lípy
ještě mladé
za nimi květiny
v druhé řadě
štíhlé majáky divizen
tři holoubci
na telegrafním drátě
přelétli staletí
Hluboce
Tak hluboce se uklonit
umí jen svíce
dům celý naplnit
svým světlem
nechtít nic
za jediný kousek sebe
když ubývá
za nocí tak dlouhých
Risk
Holubů roj
pod kola aut
se vrhá
pro drobtů pár
riskuje
život
Časně
Ticho
na prstech
přehrávám
Bolest
rána
seknout zkouší
Nahá lýtka
omotává
chlad
Brodím se
po pás v usínání
přece jsem vstal
Na věčnost
Zas srdce mé vyvádějí z hrudi
v poslední chvíli před usnutím
nejvíc bývá úzko
pomocník slunce obzor doporanil
hřebíčkem ticha okamžik ten přibil na věčnost
jak dřív jen malé tvory
nevědoucí než o přítomné chvíli
o struku matky bezpečné síle otce jeho
v ten čas bezčasý
s prostorem co na dlaň by se vešlo
jen srdce jediné
Není
Zas srdce mé vyvádějí z hrudi
na poslední výlet nebo na procházku?
je brzy ráno a srdce plné zmrazků
(slunce jen pomalu je odlupuje)
tik-tak jsou slavné symfonie
praskání kroků v povětří se vznáší
poslední list
už není
jen naděje tvé jsou beze změny
a slunce výš a výš
hejnem odevzdaných básní
I tou poslední
Zapomínka
Zas srdce mé vyvádějí z hrudi
pomníky soch dávno zapomněly
to co připomínat měly
nejmíň na věčnost
|
