literární časopis založený v roce 1964

Archiv divoké vinice

243. děťátko, dvanácté letošní, druhé třebíčské se jmenuje Elizabeth!

Dvířka třebíčského babyboxu vrzla v 10:50 a za chvíli již dětský lékař Jaroslav Belvončík mi s potěšením říkal: „Je to holčička, dnes narozená, pupečník má ošetřený tkaničkou, je vykoupaná a oblečená.“ Zeptal jsem se doktora, jestli souhlasí se jménem Elizabeth, vzápětí to lékař i sestřičky odsouhlasili. Tedy na počest královny Elizabeth II. Dívenka zvýšila skóre holky versus kluci na 133:110 ve prospěch holčiček.
Malá Elizabeth dostane jako již tradičně zlatý dukát do kolébky od České mincovny. Děkuju marketingovému manažerovi České mincovny Jaroslavu Černému.
Děťátka se odkládají skutečně velmi často po dvou. Před Elizabeth byl 12. září odložen chlapeček Petr.
Sláva Elizabeth Třebíčské!
Babydědek Lu

242. děťátko je klučík v babyboxu v Hradci Králové!

V pondělí 12. září ve 12 hodin našli pracovníci Zdravotnické záchranné služby v Hradci Králové v babyboxu pětidenního zdravého chlapečka i s doklady. Náměstek ZZS HK MUDr. Anatolij Truhlář, mě ujistil, že chlapeček je na první pohled v pořádku a slušně oblečený, zabalený v šedé dece a na hlavě měl modrou čepičku. Petr je čtvrté hradecké děťátko z babyboxu. Přiložené doklady jsou sice důkazem jisté serióznosti rodičů, kteří jej odložili, ale zcela jistě zkomplikují jeho adopci.
Česká mincovna, a. s. a její marketingový manažer Jaroslav Černý už chystají zlatý novorozenecký dukát, kterým obdarovávají tradičně všechna děťátka z babyboxu.
Petr je 11. letošním děťátkem a poměr kluci versus holky upravil na 110:132 ve prospěch holek.
Ať žije Petr z babyboxu v Hradci Králové!
Babydědek Lu

Jindřich Štreit alias Jindra ze Sovince slaví dnes 76!

Nejznámější český dokumentární fotograf prof. Jindřich Štreit, dr. h. c. oslavuje mezi svými žáky v Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě.
Milý Jindro, jsem rád, že jsem Tě poznal, jenom Ti závidím, že jsi obklopen mladými studentkami. Buď zdráv a přiměřeně vesel!
Tvůj Lu

83. babybox jsme zřídili na SeneCura SenorCentru v Chrudimi!

Ve čtvrtek 11. srpna instalovat Zdeněk Juřica MONTEL, Náměšť nad Oslavou babybox nové generace v Čáslavské ulici 525 v Chrudimi na budově SeneCura SeniorCentra. Je situován vlevo od hlavního vchodu v okénku, které vede do rozlučkové místnosti, kde se pozůstalí loučí se svými nebožtíky. Díky vlídnému a vstřícnému postoji ředitele Marka Bíška byla dohoda uzavřena doslova při první návštěvě. Děkuju Marku Bíškovi a vedení SeniorCentra.
Děkuju dárcům z regionu, jejichž příspěvky doplnila velkorysým darem Ing. Libuše Janebová z Prahy a manželé Mgr. Jana a PhDr. Karel Severinovi z Brna, majitelé společnosti S:LUKAS. Děkuju velkorysým mecenášům, bez nich by babybox nebyl ani jeden.
Slavnostní otevření babyboxu se koná ve čtvrtek 8. září ve 12 hodin při příležitosti tradičního setkání přátel SeneCura SeniorCentra s klienty.
Babydědek Lu

6. srpna zemřela Hana Lustigová, sestra Arnošta Lustiga

Jindřich Buxbaum mi poslal její obrázky s poznámkou: Poslední fotky s Hanou Lustigovou.
L.H.

241. děťátko je z babyboxu v Městské nemocnici v Neratovicích! Desáté letošní

Děťátko je holčička, byla odložena v sobotu 30. července v 14:13. Informoval mě MUDr. Juraj Maxián, vedoucí lékař neonatologie v Neratovicích: „Holčička je na pohled zdravá, pupečník měla ošetřený svorkou na uzavírání sáčků, oblečená. Na přiloženém papírku je informace, že je to holčička narozená dnes v 9:15. Váží 3 650 gramů a měří 49 centimetrů.“ Požádal jsem přátelského doktora, aby děťátko pojmenovali Sára na počest vnučky šlechetné mecenášky. Mám jí totiž plnou hlavu a možná i srdce, protože svým velkorysým darem zachránila neblahou finanční situaci spolku Babybox. Korunky nám scházely na výrobu babyboxu do SeneCura SeniorCentra v Chrudimi, kde zatím potenciální dárci podporu zvažují. Otvíráme tam slavnostně 8. září ve 12 hodin.
Holčička Sára potvrdila, že odložená děťátka přicházejí ve dvojicích a někdy dokonce ve trojicích za sebou. Sára je druhé neratovické děťátko a skóre holky versus kluci zvýšila na 132:109 ve prospěch holčiček.
Prosím marketingového manažera Jaroslava Černého, aby Česká mincovna, jak je tradičním zvykem, přichystala pro děťátko do kolébky zlatý novorozenecký dukát s číslem 241. Děkuju České mincovně!
Ať žije Sára z Neratovic! Ať žije Sára, vnučka velkorysé protagonistky babyboxů!
Babydědek Lu

240. děťátko v babyboxu Nemocnice Pardubice! Desáté pardubické

Dvířka pardubického babyboxu vrzla v pátek 29. července ve 20:33, tedy přesně 14 let od jeho slavnostního otevření, jež se konalo v den pátých narozenin mého synka Matýska. Vlídná lékařka Jana Popperová mi řekla, že chlapeček je novorozený a na pohled zcela zdravý. Pojmenoval jsem jej Dan podle syna opakované a mimořádně velkorysé dárkyně Ing. Libuše Janebové, majitelky společnosti Interflon Czech s. r. o., jež ovšem podporuje babyboxy z vlastní kapsy. Děkuju, milá Libuško Janebová.
Chlapeček Dan byl zabalený v modrobílém overalu.
Pardubice čítají 90 000 obyvatel a mohou se tedy „pyšnit“ vysokým průměrem odložených děťátek na obyvatele. Dan posunul skóre holky versus kluci na 131:109 ve prospěch holčiček a je devátým letošním odloženým děťátkem.
Marketingový manažer České mincovny, a. s. Jaroslav Černý chystá tradiční zlatý dukát, který jeho společnost věnuje každému odloženému děťátku do babyboxu. Děkuju České mincovně!
V Pardubickém kraji otvíráme 8. září ve 12 hodin v SeniorCentru SeneCura v Chrudimi 83. babybox.
Ať žije Dan! Ať žije Libuška Janebová, šlechetná dárkyně!
Babydědek Lu

Vladimír Páral má 90 let!

Vladimír Páral: Jít za svým snem
MALÉ OHlÉDNUTÍ
Přemnoho času uplynulo od toho dne, kdy jsme se spisovatelem Vladimírem Páralem setkali pracovně poprvé. Usedli jsme tenkrát na bílé židle k bílému stolku v jeho zahradě v Ústí nad Labem, pod jabloň, na které zůstalo jedno podzimní žlutočervené jablko. Růže pomalu odkvétaly a omamně voněly. Páralova slova jako bych slyšela ještě dnes: „V růžích je napětí, tajemství, jako v každé ženě, a ovšem i rozkoš, protože při doteku jsou vzrušivě hebké a poddajné. Ale mají trny, stejně jako ženy, jenže na rozdíl od nich naštěstí nemohou mluvit nebo se dokonce hádat. Osobně mám nejraději růže růžové, tedy klasické, které tady na mých záhonech vidíte… jejich postupný vývin je pokaždé pro mě nový šok.“
A právě tehdy, v tomto kouzelném prostředí, na sklonku dne, jsme s Vladimírem Páralem vymýšleli koncept knihy, shrnující jeho profesní i osobní život. Knihy, která později, v roce 1995, vyšla s názvem Profesionální muž. Kdo by se v souvislosti s významným tvůrcem, na jehož knihy stáli lidé hlavně v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století dlouhé fronty před knihkupectvími, zabýval počítáním a čísly.
A přece…
Jedno číslo, boubelatě kulaté, 10. srpen 2022, nelze nyní opomenout. Toho dne se populární spisovatel, známý svými prózami, které vyšly v neuvěřitelných celkem tři a půl miliony výtisků, Vladimír Páral dožívá v plné síle devadesáti let! Devadesát let prožitých, řečeno idealisticky, typickými slovy samotného mistra slova: „Vradostech ze života samotného, v souladu a harmonii.“
ODKUD PŘICHÁZÍME, CO JSME, KAM JDEME?
Narodil se v Praze, později se Vladimír Páral s matkou - půvabnou a věčně zasněnou Ludmilou, otcem, - katolicky vychovaným, moravským důstojníkem Aloisem a starším bratrem Bohuslavem, přestěhovali do rezidenční brněnské čtvrti nedaleko parku Lužánky. Převážnou část svého života žil potom v Ústí nad Labem, kam situoval většinu svých románů. Jako novopečený inženýr chemie nacházel inspiraci v továrně, kde pracoval v oddělení zabývající se zušlechťováním textilu a vývojem sexuálních hormonů. Od svých pětatřiceti let se živí výhradně psaním. Jeho šestnáct románů (například Veletrh splněných přání, Soukromá vichřice, Katapult, Milenci a vrazi, Mladý muž a bílá velryba, Generální zázrak, Playgirls, Země žen, Válka s mnohozvířetem, Tam za vodou, Kniha o biči) vyšlo v desítkách českých i zahraničních vydání a dalo podklad k natočení sedmi filmů a vytvoření jedenácti divadelních inscenací.
SNY JSOU SEMÍNKA KONÁNÍ
Oblíbeného prozaika, obdivovatele žen, lva salonů, gentlemana každým coulem, který ani s přibývajícími lety neztratil nic ze svého espritu, jsem potkala v červenci tohoto roku na kolonádě malebného města Mariánské Lázně, kde žije již od roku 1995. Zde jsou jeho aktuální slova: „Lidé zpravidla nacházejí svůj domov tam, kde žili jejich rodiče, nebo kvůli práci či svým dětem, a dopřávají si ročně maximálně tři čtyři týdny dovolené v krajině svých snů. Mojí vysněnou krajinou bylo celoročně zelené – protože zde rostou statisíce smrků – údolí Mariánských Lázní, a tak jsem si svůj sen splnil. Miluji toto město. Je pro mě symbolem krásy… Často si připomínám svou první návštěvu těchto lázní, které jsme, dávno tomu, navštívili se svou chotí Marií. V duchovní rovině byly pro mne jedním nevídaným zázrakem. Odehrálo se to v březnu, kdy těžký, mokrý sníh v mariánskolázeňských lesích za slunného dne začal, jakoby najednou, jakoby nějakou vyšší režií, sjíždět z obtížených větví, které se při svém prudkém osvobození prudce rozkomíhaly a vyšvihly se do výše, kde již zůstaly. Tento obraz, osvobození z pout, provedený v božské režii jarního slunce a sněhu, je jedním z mých nejmocnějších vizuálních vjemů… Abyste, paní Hedo, věděla, les je pro mě volnost, vydechnutí. Vždyť v něm jsme my, lidé, začínali tenkrát, pradávno před vznikem peněz, politiky, televize… Tenkrát, když jsme poprvé a naposledy byly svobodní.“
Chtěla jsem Vladimíru Páralovi, který vypadal nedlouho před svými narozeninami, stále neuvěřitelně mladě a byl nabitý energií, ještě položit jednu zásadní otázku. Předešel mě však o několik vteřin, když pronesl: „Ovšem, abyste se nemýlila. Nejen les, rovněž ženy, ženství, to věčné téma mě stále zajímá. Doutnám, doutnám… ale stačí malý závan vánku a vzplanu.“
AKTUÁLNĚ
Z úřední desky Mariánských Lázní cituji: „Za dlouholetou popularizaci města a u příležitosti spisovatelova jubilea se zastupitelstvo Mariánských Lázní rozhodlo udělit Vladimírovi Páralovi čestné občanství.“
Vážený Mistře, gratuluji Vám srdečně k občanství. Gratuluji k 90. narozeninám. Kéž je Vámi, pro Vás, toto úctyhodné číslo stvořeno v radostech a ve zdraví.
Heda Bartíková, červenec 2022

Mirek Huptych nabízí kalendář

Milí přátelé,
dokončil jsem kalendář, na kterém jsem intenzivně pracoval od loňského ledna a je vyvrcholením víc jak desetileté práce na ilustracích Labyrintu a nyní půjde do tisku.
www.huptych.cz/n/kalendar-pro-deti-uplnku
Práce na něm mě moc bavila...
Inspirován úžasnou a nadčasovou knihou J. A. Komenského jsem do ilustrací vložil svoje úvahy a přemýšlení o světě...
Do obrazu světa jako labyrintu jsem vložil řeku času, která končí tím, že se přeleje přes město do ráje... Na konci hledí Adam s Evou na nakousnuté jablko Poznání... Kdo nakousl to jablko je otázkou, na kterou hledá odpověď Narcis, který zírá do Univerza...
Reflektuje to moje obavy ze současného stavu světa a je snad i jakýmsi varováním před válečnou pohromou...
Obrazové ztvárnění Ráje bylo pro mě příležitostí pustit si imaginaci na špacír, vložit do představy Ráje všechno, co mám rád...
Komenský našel útěchu z tragických událostí života ve víře, kterou nacházel ve svém srdci...
Práce na Labyrintu byla pro mě zároveň léčením fyzickým i duchovním, cestou do vlastního srdce...
Skrze uvědomění vlastní konečnosti pobývání na světě, bylo pro mě (a stále je) naléhavé nalézt cestu do domova srdce, zpevnit svou víru v to, že láska vítězí nad smrtí...
Spojení s projektem Dětí úplňku je pro mě šťastnou volbou, setkává se s tím, co ve svém srdci nacházím jako to, co je dobré nejen pro mě, ale i pro druhé...:-)
Mirek

V pátek 8. července zemřel v Nemocnici Motol můj kamarád Josef Rebec. Bylo mu 80 let.

Jeho otec, nositel stejného jména, byl spisovatel a nakladatel a své knihy podepisoval pod pseudonymem Josef Roden.
Josef Rebec byl přítelem a fotografem Václava Hraběte a hudebního skladatele a varhaníka Jiřího Růžičky. Oba dva bydleli nějaký čas v bytě Josefa Rebce na Národní třídě 35. Josef byl pro mne zdrojem vyprávění o Václavu Hraběti.
Zprávu o Josefově odchodu jsem dostal od jeho vnučky Adriany Rubešové, která se o něj do poslední chvíle starala. L. H.

Zdeněk Kolařík vydal sbírku básní!

Verše z knížky byly již publikovány v Divokém víně číslo 119 v rubrice Poetický démon. Knížečka má všechny náležitosti ve formátu A6 je vázaná v pevné vazbě s přebalem, čítá 60 stránek a je ilustorvaná barevnými obrázky Aleše Knotka. L. H.

Navštívil jsem svého moudrého přítele a dávného učitele psychologie profesora Milana Nakonečného!

Milan, přestože je mu 90 let, stále píše odborné knihy a intenzivně se věnuje malování. Ukázal mi svůj autoportrét.
Milane, buď zdráv a vesel!
Lu

Václav Bárta zve na 85!

History o. s. připravilo k významnému výročí Václava Bárty program.
PĚTAOSMDESÁT

Václav Noid Bárta, Dalibor Bárta, Vít Fiala, sólisti muzikálu J. K. Tyla Plzeň, Harmonie Kraslice, potomci a další.
Křty nových knížek.
Divadlo U Hasičů čtvrtek 29. září od 19 hodin.
Program, dárek a hostina za pětistovku.
Předprodej v pokladně divadla a Ticketportal.

Alice Horáčková vydala další knihu Rozpůlený dům, příběh sudetské rodiny.

Román o svobodomyslných ženách a pytlácích, kšeftmanech s textilem a spiritistech se odehrává v sudetské vesnici první poloviny 20. století. Češi a Němci tu žijí ve smíšených manželstvích, ale taky se handrkují o to, k jaké národnosti se kdo přihlásí při sčítání lidu, kdo dřív vystaví novou školu a kdo komu zamordoval psa jménem Masaryk.
Je to příběh o tajných láskách, útěcích, křivdách, změnách jmen i příjmení a žabomyších válkách, které nakonec stály životy. Autorka splétá velký „famílienromán“ z rodinných příběhů, vzpomínek i archivních záznamů, střídá mužské a ženské hlasy a fantazii s citacemi. K románu ji inspirovala vlastní rozpůlená rodina: po roce 1945 byla část jejích příbuzných odsunuta a část zůstala. Jeden z jejích předků se dokonce stal arizátorem židovské fabriky a přítelem Reinharda Heydricha.

Román Rozpůlený dům Alice Horáčkové se čte jedním dechem jako napínavá kronika. V Krkonoších se mluvilo česky i německy, osudy rodin se zde potkávaly, prolínaly a protínaly. A to vše je z této mimořádné knihy cítit. Název může evokovat něco rozbitého, ztraceného. Je tomu ale přesně naopak. Díky této mimořádné knize srůstá rozbitá minulost dohromady a vzniká její plastický a celistvý obraz.
Jaroslav Rudiš

239. děťátko je holčička Karolína a vstoupila do života dvířky babyboxu v Nemocnici Jablonec nad Nisou.

Dvířka vrzla ve 23 hodin, a když jsem za chvíli volal na dětské oddělení, zvedla mi telefon sestřička, vlídná a milá dáma. Děťátko je podle jejích slov dnešní, čisté a pečlivě oblečené, zabalené v bílo-růžové dece, na hlavě má bílou čepičku a v puse dudlík. ,,Je cítit od kouře“, sdělila mi. Pochlubila se, že vyzvedávala z babyboxu i první jabloneckou holčičku Silvii v roce 2011. Karolína posunula skóre holky vs kluci na 131:108. Je osmé letošní děťátko.

Od České mincovny a jejího marketingového manažera, Jaroslava Černého, dostane do kolébky zlatý novorozenecký dukát. Česká mincovna sídlí v Jablonci, a tak bude radost našeho mecenáše o to větší.

Ať žije Karolína Jablonecká!

Je možné koupit fotografie Pavla Hudce Ahasvera?

Zarámované fotografie je možné koupit na níže uvedené adrese.
Fotografie Pavla Hudce Ahasvera jsou ke koupi v Antique Ahasver, Propkopská 3, Praha 1 - Malá Strana
Otevřeno: Úterý - Neděle 15:00 - 19-00
Kontakt: Dita Hudcová Tel: 608 203 735

Pavel Hudec Ahasver zve na výstavu svých fotografií!

Otevřením 82. babyboxu v Nemocnici Hranice jsme připomněli 17. výročí od zřízení první bedýnky v pražském Hloubětíně v roce 2005!

Ve středu 1. června, symbolicky na Mezinárodní den dětí, prezentoval Zdeněk Juřica, výrobce a člen správní rady spolku, 82. babybox v Nemocnici Hranice. Nepodařilo se získat dary od místních mecenášů na pokrytí nákladů, a tak nás zachránil mnohonásobný dárce Vojtěch Novák, majitel Květiny Novák Praha, a. s. Děkuju, milý Vojto! Děkuju všem dárcům, bez nich by nebyl babybox ani jeden! Zvláštní poděkování patří České mailingové společnosti a jejímu majiteli Davidu Frostovi za zajišťování naší korespondence. Děkuju České mincovně, která obdarovává všechna odložená děťátka zlatým novorozeneckým dukátem.
Z původních 46 bedýnek, které byly již technicky de mode, jich Zdeněk Juřica vyměnil 39 za babyboxy nové generace a celkem jich instaloval 75. Za sedmnáct let své existence pomohly vstoupit do nového života 238 nechtěným lidským mláďatům.
V SeneCura SeniorCentrum Chrudim budeme otvírat další babybox 8. září ve 12 hodin a do konce roku máme v plánu ještě zřídit babybox v Tachově, posledním okresním městě v České republice dosud bez záchranné bedýnky. V plánu je vyměnit i posledních sedm původních babyboxů za babyboxy nové generace.
Spolek Babybox se dostává do prekérní finanční situace, protože všechny součástky až několikanásobně zdražily. Prosím tedy, milí přátelé dětí, zvažte dar, pomůže doslova každá koruna. Zadostiučiněním pro vás budou další zachráněná děťátka.
Babydědek Lu

Natáčel jsem s Terezou Krippnerovou celovečerní biják!

V hlavních rolích byla Tereza a já. Film se jmenuje „Všechno, co mám ráda“ a vysílat ho bude Česká televize na Jedničce ve čtvrtek 16. června v 11 hodin. Terezka je maminkou tříměsíční Františky a tříletého Tobiáše, a tak si nedovedla představit, jak může maminka odložit děťátko do babyboxu. Kladla mi celou řadu zvídavých otázek, jenom se obávám, že po sestříhání bude výsledkem tříminutový filmeček.
Natáčení bedlivě sledoval marketingový manažer České mincovny, a. s., Jaroslav Černý, a tak jsem pochopil, že mým úkolem je zdůraznit, že každé děťátko odložené do babyboxu dostane do kolébky od České mincovny zlatý novorozenecký dukát. Doufám, že jsem to řekl dost důrazně, zdálo se mi, že Jaroslav je spokojený.
Taky se mi zdálo, že Terezka Krippnerová se mnou komunikuje ráda, protože si se mnou začala tykat a pomáhala zvukaři protáhnout kabely od mikrofonu pod mojí košilí, přičemž mě sama rozepínala.

Radek Lehkoživ vydal sbírku básní To snad není možný!

Knížku největšího českého básníka Radka Lehkoživa vydalo Nakladatelství Bondy pod taktovkou Luboše Y. Koláčka a Dušana Spáčila. Ilustrace jsou z dílny Ivana Baboráka. Knížka čítající 200 stránek formátu A5 v pevné vazbě je vytištěna čtyřbarevně a čtenáře poezie jistě potěší.
Největší český básník Radek Lehkoživ měří 206 cm!
L. H.