Miroslav Mácha

MALINCÍ

Je sto padesát hodin
napapáme se a spíme

Mezitím kdy odblikáváme do noci
jako světlušky v pecích
ukryl kdosi všechny lampy
z obavy před oslepnutím

Je den po mezičasí
vstáváme a zazíváme

Ve chvíli kdy se náš prvotní vzdech
řítí krajinou nedospánků
ulétávají z květů včely
do vlasů
mlsat
mládí

PÁTKY

Zamávám ti čertovou prackou
bezdeše skloníš kolena níže
přepral jsem Ďábla a s děravou dvackou
zvu tě na Chateu a na lanýže

Nečekej omluvu
za rtoma setřený vosk včel
neuletíš k domovu
jak málo jsem ti pověděl

omýváme svit příštího rána
vran křik ohanbí dechu
žmouláme vstupenky do lesa
-vůní dvorana
pak čtvero bradavek v mechu

Oh moci NEBE sát !

Vynechejme objímání
jak málo jsem ti pověděl
čerti když nejsou k mání
zrazuje Anděl