na další stranu
Jiří Žáček
Lamentace
Můj Bože chraň mě ode všeho
Od všeho vskutku lidského
Od tvrdých hlav a měkkých mozků
Od milých tváří tváří z vosku
Od ženských slz a mužných skutků
Od nudy pravd a zbytečného smutku
Od venerických nemocí
Od tzv. přátelské pomoci
Od přísah nadávek lží a slibů
Od lidí kteří nedělají nikdy chybu
Od nezviklaných jistot a od všech zvyků
Od jakýchkoli fanatiků
Od chvalozpěvů a frází
Od všech těch jimž nic neschází
Od trapných vtipů a duchaplných řečí
Od nepatrných nebezpečí
Od Umění s dojemnými idejemi
Od hlouposti jež zamořuje Zemi
Od hrdých vášní a neskrývaných citů
Od totálního blahobytu
Od vševědů a morfinistů
Od všech těch kteří vzývají svou bustu
Od korunování trnitými věnci
Od víry (ó Bože) v tvoji existenci
Od soucitu v každém neštěstí
Od bezúhonného života a dobré pověsti
Od Mesiášů zbabělců a snobů
Chraň mě můj Bože v každou roční dobu
Rybář sen
Rybář sen chytá měsíc do záclony
V nocích tak palčivých
Jak hrot cigarety v okně za tmy
Rybář sen
Sen který se ti nikdy nezdá
Sen propadlá jízdenka jízdenka k zahození
Sen ekvilibrista na pavoučím vlákně
Sen úsměv té na kterou marně čekáš
Sen lístek růže na klávesách
Sen duhová slza koupená v licitaci
Sen tamaryšek otrávený cyankálim
Sen epizoda bez happy endu
Sen dadaistické slovo vypadlé z lexikonu
Sen nemocný láskou sen bez diagnózy
Sen cylindr zapomenutý v ekvipáži
Sen hvězda jež ti spadla za dekolt
Sen roztříštěná busta
Sen úsměv probodnutý růží
Sen bumerang neustále se vracející
Sen prchavé pohlazení očima
Sen talisman
A ty se ptáš:
Dobrou noc dobrou noc
V bláhové naději
Že se ti přece něco bude zdát
Sen rybář sen ale nemá vůbec čas
Celou noc chytá měsíc do záclony
|
