Petr Zemek

O jedné lítosti

Lituji popsaných papírků
ve všech svých kapsách,
lituji těch dopisů,
co jsem ti nikdy nedal.
Lituji dlouhých cest,
kterými jsem nešel,
abych tě náhodou nepotkal
jak sedíš v ovocném sadu
a kreslíš si do skicáku
obrysy barokního zámku
kdesi na obzoru
před tebou — kněžnou, kněžkou...

Lituji sám sebe
ve stínu malého baru.
Na periférii vzpomínek
jsem dávno nechal ležet mapu k tobě,
protože v té knajpě
hrál kupodivu na heligónku
starý špinavý chlap
za dva rumy
všechny mé oblíbené fláky.

Když jsem šel pak domů
mezi posprejovanými domy
a voněl kouřem a levným alkoholem,
hodil jsem teatrálně tvoji fotku
jednomu žebrákovi do klobouku.

Bylo něco po čtvrté,
ráno se probouzelo půllitrem černé kávy.
Stál jsem na zastávce MHD s bandou opilých puberťáků
a říkal si, že to vlastně není tak špatné
litovat se kvůli nějaký holce
s krásnými vlasy
a občas si koupit v bufetu levný oběd.

Směr Hamburg — Altona

Držím se ostrůvků květin
špičkami nehtů
a z náprsní kapsy
přeplněné lístky šťovíku
se mi pořád nedaří
ztratit tvůj obraz,
který zůstal taky
po jednom čundru
ve všech jezerech
ponuré Šumavy.

Vyjíždím z brněnského nádraží
schovaný v kuřácké kóji vlaku,
co končí až u moře,
tam, kde je Hamburg — Altona.
Spím
a zdá se mi,
že sedíš hned ve vedlejším voze.

Protoulal jsem se půlkou Evropy
kvůli tobě.
Stejně jako můj otec projel s tirákem
všechny dálnice a překladiště východního bloku
kvůli penězům pro svoji rodinu.
Nedávno mu uřezali
dva prsty na levé ruce.
Sedává v obývacím pokoji
na gauči,
který před pětatřiceti lety
dostali s matkou
jako svatební dar.

Mám v ústech kyselo po šťovíku
a ty sedíš v dalším voze
v jednoduchých modrých šatech
v ruce skripta od matematiky.
Já mám zavřené oči
a taky se snažím počítat
všechny možné chvilky s tebou.
Za okny je píseň lesů, vod a strání.
A o kousek dál i Macocha.
Co by asi pověděla
novináři z bulvárního plátku
o lidech,
kteří se rozhodli pro její náruč?
Chtěli mít novou naději
za tunelem pana Dänikenna?
Nebo snad měli víru jak rozemleté zrnko kávy
a hrozivou odvahu?
Propast děsivě mlčí.
Stejně jako děvka
z bordelu v rybářské síti uliček,
kde se nesmělí chlapci učí
za nastřádané kapesné
francouzskému milování.

Až vystoupíš,
nechám si v jídelním voze
donést od prkenného číšníka
už jen nealkoholické pivo
a budu se snažit sám sobě slibovat,
že už nikdy
nebudu psát
o tobě.

Ostravská galerie (vstup zdarma!)

Jednou jsem se takhle procházel Ostravou,
za zády stíny z oblohy,
před sebou ticho
jak z vykradených hrobů
v Egyptě.
Jen občas
plíce a pomlácené nohy
starých horníků
zachrčely na pozdrav
a jako číši z křišťálu se špatným vínem
pozvedly
svoji francouzskou hůl.

U vysokých pecí
jsem si udělal pauzu
na svačinu.
Byla se vším všudy
— s černým chlebem, cibulí
a dvěma cigárama.
K tomu jsem si naservíroval
Skácela,
do kterého se mi nedůvěřivě
přes rameno dívaly
tuny prožrané ocele.

Pak jsem svoji túru namířil
k dolu Hlubina
a všechno kolem bylo
skoro jak nepodařená magie.
Pár špinavých holubů,
šrámy nekonečného smrákání
a žádné zdravé květiny
a zdi domů
kolem té cesty.
Malá cikánečka
vedle baru,
kde snad ani nikdy nepil svět,
na mě volala,
co prý všechno můžu dát,
a že bych si mohl
v bytě pod chodníkem
neskutečně užívat.
A za hodinky dokonce i dvakrát!

Začalo pršet.
Ten déšť snad
na tomhle místě
i zvonky tramvají rozežírá
a nikdo nemá lékárničku
a už vůbec ne bílého koně
ze standarty tohohle města,
kde už se dávno
začaly stavět
za pár tisíc
pomníky Pompejím
a možná taky
nové podivuhodné supermarkety
s in-styly na Stodolní.

V dešti jsem se probojoval
odřeným betonem,
který předběhl dobu
už kdysi,
protože si nechal udělat
krásný piercing
z kramlí a železných monster,
až na Svinov.
Tam jsem si krásně povídal
s nějakým vágusem
o tom,
co právě večeří
jeden hrobník ze Španělska,
který mu tady před týdnem nechal
svoje jediné slavnostní kastaněty.
Dal mi je do vlaku,
když jsem odjížděl na jih
vyválet se
do jiné galerie
mezi portréty žen
a plátna
s kýčovitými krajinkami.
A všechno bylo jako funus
bez řádně vysvěceného kněze.

(současná tvorba)

Ostatní tvorba Petra Zemka publikovaná v Divokém víně:
DV 98/2018: *** a další
DV 97/2018: Napsáno v roce 2008 a další
DV 89/2017: ...z Brna
DV 85/2016: Milostná zastavení a další
DV 56/2011: Výběr z tvorby, Ženo! a další
DV 28/2007: MOMENTKY
DV 12/2004: Cestou z kina, Srpnový obraz a další
DV 8/2004: U hrobu básníkova, Podivné chvíle v listí a další
DV 7/2003: První krok, Symbol a další
DV 5/2003: Den, Nikam a další
DV 4/2003: Pamatuj, Dvacetileté a další
DV 3/2003: Romantickým Deanem z Kerouaca se stát nemůžu, Vítr a další