na další stranu
Helena Žůrková
Jsem z malé vesničky Přílepy, což je na Moravě poblíž Zlína. Moc se mi líbí internetové stránky Divokého vína, přestože mám k virtuálnímu světu vrozenou nedůvěru.
Teď se to stydím přiznat, ale na zaslané fotografii jsem to vskutku já, duše hříšná, nemožná.
Pláč snů
Na konci věků,
kdy svět už je jen
bezzubý stařec,
stojí lidé bez paměti,
bez vzpomínek na budoucnost.
Potrhané cáry snů
bezmocně otevírají svou náruč,
vytrácí se v osamění
a jejich slzy
zaplavují vyprahlou zem.
Na konci věků
smrt ztichla hrůzou,
opila se levným smíchem,
ztupělým břitem kosí stíny.
V hořících vodách
a chladném ohni
hladový čas se postí,
zastavuje svoje kroky
a vrývá prsty do kamene
znamení nevyhnutelnosti.
Vítr mi dohoříval ve vlasech
Vítr mi dohoříval ve vlasech
když sedala jsem na rozvrzanou židli,
na čele vrásku, na rtech vzdech,
ptá se mě, kdo tu vlastně bydlí.
Měla bych ji znát
už od narození...
Mysl je ostnatý drát
život umění
jej překonat...
Vítr mi dohoříval ve vlasech
když ze džbánu jsem vodu lila
panika skákala mi po zádech
můj obraz ve sklenici zakalila
ve zlomu ticha
kdy výdech čeká na nádech
jen tlukot srdce v temných zdech.
Zase jsem se nenapila
|
