Zlata Hálová

Básně Covidové doby II a Básně Vzpomínkové

ČERVENCOVÁ

dobře je mi jen večer
pomalu zavírá bránu času
směrem k půlnoci

soumrak zaléhá
ulice a domy
lesy a pole

nový den
teprve chystá se
úsvitem otevřít oči

dobře je mi jen večer
tichý je dech
a ještě tišší vzdech

SRPNOVÁ

jak slyšíš kapradinu růst
už víš že hrana zvoní

pak přijde sráz
za ním ten vzácný stín

na počet běží roky
i na náhodu "Dost!"

potichu zůstává naděje
Tady jsem

a ještě tišeji
Teď

DO SVĚTA JÍT

na své místo
(tady a teď
k potvornému Bytí)

ve spádu
(silných slov
i rozmrzelých šklebů)

s pravou mírou
(někdy chcípání
které se mi nelíbí)

ale není jak jinak
(skřípavým hlasem
skrývajícím vzlyk)

Bytí sen okázalý Světu ukázat...

poznej mne
vylezl jsem právě
ze své škvíry

a nespěchám
a nedám se
a nepřijmu

nedovolím zatemnit všechno Nevědomím

ani sedmibolest
mne nepřesvědčí
že nejsem v Bytí

přes útroby Mezisvěta, které obklopují

jsem v těžkých dnech
jsem v temných nocích
jsem v touze žít

ze hmoty Země
z ducha Nebes
sebou křehký

ze své škvíry vylezl jsem
Tvor teprve ke Stvoření
Mne a mého Světa

Já za Sebe

VZPOMÍNKOVÁ

(1971)

u růží sadu polehá
tráva je hebká
a kůň se pase

ústa si tiší snítkou voňavou
ten žár však nezchladí
srdce mu lká

PÍSEŇ POCESTNÉ

(1971)

Koupu se v tvých očích
loďka pohledů
mne převáží
až na konec sněného

Máš měkké pláže
písek se jamkuje pod prsy
ale když vstanu
zacelí ho hned vítr

má louko
má cesto
má rozsvícená obloho

můj dech
můj krok
můj stín

Nadlouho jsem se vydala

SPÁT NOCÍ

(1971)

měsíc oloupat jako zralý citron
a šťávu vymačkat až do hlubiny země

medicína spaní by měla být tišivá

ten poklid kmenů
naklánějících se k vodě

touha vody se přece někdy vzedme

Ostatní tvorba Zlaty Hálové publikovaná v Divokém víně:
DV 114/2021: Básně covidové doby
DV 113/2021: Říkadlo půlnoční a další
DV 108/2020: Malířce Evě Filemonové