na další stranu
Jana Vlčková
Jana Vlčková se narodila roku 1990 do malé vesničky Zádveřice. Momentálně pobývá mezi Olomoucí, domovem a Lhotou. Po neúspěšném výběru střední školy technického charakteru studuje editorskou češtinu a zajímá se o média. To, že je bezhlavou hedonistkou a optimistkou, dokazuje ve své tvorbě už přes šest let. Její básně jsou ovlivněny alkoholem, přáteli a úspěšnými i neúspěšnými láskami. Zatím publikovala především na několika internetových literárních serverech a v amatérských magazínech. S úsměvem čeká, co se jí přihodí a sní svůj život i sen...
Stačí to takhle? JV
RUTINA?!
nejdříve tichá konverzace prstů
spousta krásných i zbytečných slov
a nakonec vždy jen
vzpomínkoplodný zárodek
a trocha jeho DNA v ústech
.......další víkend může začít.......
POSTESK ŠŤASTNÉ
je mou múzou je mé všechno
jen polibek s verši na rtech mi dlouho nedal
ty asi toulají se někde bezvětřím
hledají bezradné duše plné nadějí
já nyní z druhého břehu
se svým štěstím univerzum neohromím
TOUHY ÚTERNÍHO POLEDNE
v království Remedios
se kupí šlehačka
upřeným pohledem
chci rozbít ty mraky
a letět vzduchoprázdnem
abych našla svou umírající nevinnost
PODZIMNÍ HRÁTKY
třesoucí rukou
špiníme bryndáček
do zlatých vlásků
šeptám něhu
v echu podzimu
pokračuje hra na mámu
u prosluněných šípků
tě líbám a chci přeskočit pár let
ZASE JARNĚ
zase jarně
zase na dně
ulice plné souzvuků
dvojic co netají smích
v úsměvech z očí do očí
co chápou jen oni
zmrzlinu v koutcích
tropy v srdcích
ruce v zadních kapsách
protějšků
chci být tím tónem
LHÁŘKA Z NÁDRAŽÍ
nádraží zase dělilo světy
líčka jí pomalu bledla
rty vysychaly
nostalgie cesty domů
stereotyp spoluobčanů
a
najednou
alkoholový dech na šíji
když se jí bezzubý ztroskotanec zeptal
„paní, vy jste světluška?“
zápor skryla do smíchu lhářka
LŽIČKA V KÁVĚ
cítím mozek krvácet
z hříšných myšlenek
místo spánku
asi se zamilovávám
ačkoli lásky troskotají
jak lžička v kávě
spadnout snad jednou nebude vadit
REKVIEM SOBOTNÍ NOCI
slzy se schovávaly do bělma
město bylo za oponou únavy
tak jsme začali kopat
ERotiKA – KAmasutRA – RAnDE
opačný postup našich zmatených já
plavajících v depresích
hlad byla myšlenka
postel vysvobození
a domů zbývalo jen pár kroků
FESTIVALOVÁ
zalepená víčka
unavené pohyby
prchavá kocovina
...možná jsme měli i spát...
pevné boty
černé oblečení
texty v hlavě
....uvidíme metalové hvězdy...
lístek za tisíce
krátká fronta
euforie nedočkavosti
...jen mě neumačkej...
obrovský areál
lákavé stánky
velká pódia
....neztrať se jdeme žít...
skákání v davu
zpěv a řvaní
popíjení piva
....and nothing else matters...
|
