Archiv divoké vinice

Staša Fleischmannová Jílovská, přítelkyně Mileny Jesenské.

Navštívil jsem dámu, jež znala a fotografovala všechny - Bretona, Pasternaka i Milenu Jesenskou. Před třemi roky vyšla její kniha Vrstvami, a tak jsem byl na setkání dobře připravený. Staša Fleischamannová (98) pomáhala Milenině dceři Janě Černé alias Honze Krejcarové v její sociální nouzi, v šedesátých letech se snažila vykrmit její syny Jana a Martina.
Schůzku s maminkou mi domluvil její syn Petr Fleischmann, filozof a historik, vlídný a vstřícný muž, jenž mě seznámil i se svou chotí malířkou Galinou www.ggalina.cz. Léta se znám i s druhým synem Staši Michelem Fleischmannem z Evropy 2 a Frekvence 1. Náhle se všechno poskládalo a snad budu mít možnost čtenáře rozsáhleji informovat. Děkuju Staše za milé přijetí.
L. H.

Staša Fleischmannová a její syn Petr.
Staša Fleischmannová a její syn Petr.
Věnoval jsem Staše svoji poslední knihu Antologii 2007-2017.
Věnoval jsem Staše svoji poslední knihu Antologii 2007-2017.
Staša Fleischmannová s Antologií Divoké víno.
Staša Fleischmannová s Antologií Divoké víno.
 

Jaroslav Kučera zve!

kliknutím zvětšíš!
kliknutím zvětšíš!
 

Na ulici je Kladno (a chladno)

Někde jsem si zas někde přečetl, že jsme bohatý stát. Ale zároveň jsem našel tuhle statistiku "Celkový počet bezdomovců se nyní odhaduje na 68,5 tisíce osob. Alarmující je množství lidí bezprostředně ohrožených ztrátou bydlení. Podle výzkumu je to bezmála 120 tisíc osob. V ČR podle těchto odhadů tak na ulici žije 6,7 osoby v přepočtu na tisíc obyvatel." Takže přímo na ulici je zhruba jedno Kladno! A v ohrožení je jedna Plzeň! Počet bezdomáčů přitom zdá se roste. Sakra, nemělo by platit, že když bohatne země, měli by bohatnout i lidi?! Vždyť vládnoucí ČSSD to má dokonce jako volební heslo!
P.S. V roce 1991 jsem hodinu žebral na Staroměstském náměstí.(viz foto Lukáše Volka) Teda naštěstí jen pro účely reportáže pro časopis Svět v obrazech. Vyžebral jsem stovku a dvě mandarinky.Dokonce mi jeden kolemjdoucí nabídl pěkné pracovní místo. Pro všechny, co šli kolem, jsem byl zábavná kuriozita, protože žebráci v té době prakticky neexistovali. Ano, tak to bylo, milé děti.
(ds)

 

Noví nositelé mobelovek

Tajemný pan Mobel, jehož jméno se v zájmu dokonalého efektu sluší vyslovovat s rýmovou nosovkou, 23. září uděloval před
publikem v Slovenském domě v Soukenické ulici své unikátní literární ceny.
Laureátům už devátého ročníku je předal Mobelův objevitel, básník Lojza Marhoul. Všem oceněným blahopřejeme. Tady je výsledková listina:


9. ročník Mobelovy ceny za rok 2016



Mobelova kniha roku: Jarmila Hannah Čermáková za knihu Drsné tresti

Mobelova cena: Karla Erbová za sbírku Na příkrém břehu světa

Zuzana Kuglerová za sbírku Hraj sa so mnou

Jozef Urban za sbírku Život je frajer, ale ja som vačší (uspořádal Ondrej Kalamár)

Mobelův obraz: Dušan Spáčil za sbírku Neználek a Daidalos

Mobelova poklona: Bohumil Ždichynec za knihu Blues pro lidská srdce

Mobelovo uznání: Jana Wienerová za sbírku Krajina pod slovy

Jindřich Tošner za sbírku Místo dotyku

Jindřich Tošner za sbírku Bezpečná vzdálenost

Jaroslav Schnerch za sbírku Vrásky pod kůží

Alena Vávrová za sbírku Sojka z nebe utržená

Lydie Romanská za sbírku Sirka Henriho Bremonda

Ondrej Kalamár za sbírku Vstup na vlastné bezpečie

Petr Švácha za sbírku Prázdniny v hadí kůži

David Růžička za sbírku Principálka

Mobelova pochvala: Marta Urbanová, Jaromír Komorous, Olga Nytrová, Dana Krausová, Mario Hanáček, Milan Poutník, Václav Franc, Libuše Matysíková, Jaroslava Pechová, Věra Kopecká, Gladys.

 

Pavel Jasanský má 79!

Fotograf, grafik a výtvarník Pavel Jasanský vstoupil do Divokého vína v roce 1965. Do zvětšeného formátu přinesl své fotografie a grafickou úpravu. O rok později mi prodal Aero 18 - kabriolet z roku 1932. Můj první automobil měl 18 koní, dva válce, tři rychlosti a dvě sedadla. Do jeho kufru se stěsnali buď psi, nebo dvě malé osoby.
Pavel Jasanský se zásadním způsobem zasloužil o výtvarný vzhled časopisu a vydaných knížek. Děkuju! Gratuluju!
L. H.

Foto LH
Foto LH
Foto Pavel Jasanský
Foto Pavel Jasanský
 

Karel Sýs zve na křest své knihy!

Kliknutím zvětšíš!
Kliknutím zvětšíš!
 

159. děťátko v babyboxu je holčička Melitta v Nemocnici Strakonice!

Dvířka strakonickéko babyboxu se otevřela ve čtvrtek 21. září 2017 v 1:45. Sestřička Helena Frömlová ji držela v náručí za tři minuty, vzápětí zcela novorozenou holčičku ještě s pupečníkem poprvé ošetřil můj starý známý MUDr. Petr Lyer, s nímž jsem otvíral babybox v Kladně.
Holčičku jsem pojmenoval Melitta! Jistě se ptáte, proč tak nezvyklé jméno. Jmenovala se tak moje teta, jež před půl stoletím chodila na procházky se svou vnučkou Janou v doprovodu advokáta JUDr. Jana Horného, dědečka MUDr. Tomáše Fialy, ředitele Nemocnice Strakonice. Malý Tomáš Fiala byl členem jejich milostného vztahu - čtyřúhelníku. Nevěříte? Zeptejte se ředitele!
Doktor Lyer mi telefonicky potvrdil, že hodinku stará holčička je zdravá, pupečník měla stisknutý žlutým kolíčkem na prádlo, což tu ještě nebylo, zabalená ve dvou tlustých dekách, ale jinak nahá. Druhé strakonické děťátko z babyboxu.
Ať žije Melitta narozená 21. září 2017!
Babydědek Lu

 

Jakub Fišer zve!

Jakub Fišer srdečně zve všechny divoké vinaře na svá autorská čtení v Pen klubu a Umělecké besedě. Nejprve dne 9. listopadu v Rybné 8 v Café Central v Praze od 18 hodin, pořad se jmenuje Hlasy. Vzápětí dne 6. prosince v Náprstkově v kafé Kampus v Praze od 17 hodin, tohle se bude jmenovat Obžaloba lůzokracie. Jakub bude číst ze všech svých knih a věří, že se vám to bude líbit. Přijďte ho podpořit.

hahhahahah Columbia!!!!
hahhahahah Columbia!!!!
 

Zemřel Ivo Vodseďálek.

 

Nechte sloupy ležet

Přivítal jsem rozhodnutí, že se na Staromák nebude vracet Mariánský sloup.Ono by to bylo trochu jako bychom v rámci návratu k tradicím stavěli na Letné znovu Stalina. Já vím, že to přirovnání je přehnané - ale vracet kontroverzní momenty historie do života je prostě vždy hodně problematické. Všimněte si - proti byla jednoznačně Církev československá husitská. To proto, že ta vznikla z české "katolické moderny" - z věřících, kteří chtěli zůstat v katolické církvi, ale zároveň se chtěli vyrovnat s tím, co měli katolíci po Bílé Hoře v Čechách na svědomí. Češi to potřebovali - katolictví a monarchie jedno bylo a Češi chtěli budovat novou svobodnou republiku. Toto poslední české schizma symbolizovalo právě svržení Mariánského sloupu. Katolíci snaživé reformátory (ostatně jako vždy před tím) dost nemilosrdně ze své církve vyhnali, byť se už neupalovalo jako za Husa.Novodobí husité přesto mají tehdejší postup Vatikánu dodnes za zlé. Podobně negativní postoj k obnovení symbolu "habsburské poroby" mají i mnozí ateisté - alespoň ti, kteří se hlásí k masarykovské tradici a vědí něco o historii. Konotace jsou v této oblasti velmi zajímavé. Kdo si třeba vzpomene na to, že sloup boural nejen bohém Franta Sauer, ale mezi dalšími osobnostmi třeba i Milada Horáková? Stavět znovu Mariánský sloup znamená zkrátka vrtat do vosího hnízda - zastupitelé se rozhodli překvapivě moudře.
(ds)

 

Jindřich Štreit byl oceněn Cenou primátora města Olomouce

Fotografu a pedagogovi Institutu tvůrčí fotografie Jindřichu Štreitovi byla v pátek 8. září předána prestižní Cena primátora města Olomouce. Oceněné volí sám primátor města na základě vlastního rozhodnutí. Jako již tradičně udílel i letos primátor Antonín Staněk cenu v kategoriích podnikání a umění.
Primátor vyzdvihl Štreitův lidský přístup uplatňovaný nejen ve fotografické tvorbě, připomněl ale především jeho pracovní úspěchy, například to, že měl přes 1100 autorských fotografických výstav nebo že vydal přes tři desítky vlastních fotografických publikací.
Mnoho práce, kterou Jindřich Štreit doposud ve fotografii vykonal, souvisí právě s městem Olomouc a jeho okolím. Řada fotografických dokumentárních cyklů i jednotlivých snímků v tomto moravském městě vznikla a uspořádal zde také několik vlastních výstav.
Ondřej Durczak

Fotografie Ondřej Durczak
Fotografie Ondřej Durczak
 

Mobel opět naděluje

Prvním laureátem Mobelovy ceny byl před devíti lety jmenován básník Lubomír Brožek. Dostal ji za sbírku Paměť ohně. Druhým vítězem se o rok později stal Jiří Žáček za knížku Třetí poločas. Zatím posledními nositeli nejvyššího ocenění od „tajemného pana Mobela“( dodejme, že ten ovšem uděluje poetům i celé spektrum dalších skromnějších cen ) se v minulých dvou letech stali Petr Petříček, Ondřej Hník, Jakub Fišer a Jarmila Hannah Čermáková.
Také letos, se dočkáme nových laureátů, kterým Mobel ceny udělí. Autor a organizátor všech Mobelových aktivit, básník Lojza Marhoul, zve tentokrát adepty cen, jejich přátele i další milovníky veršů do pražského Slovenského domu v Soukenické ulici 3, kde se 23. září ve 3 odpoledne uskuteční už deváté mobelovské setkání.
(ds)

 

Život křížem krážem

Skoro každý si na cesty bere fotoaparát. Ne každý si ale přibalí i oči básníka! Eva Frantinová je nemusí balit, má je vždy s sebou. Potvrzuje to i výstava jejích fotografií Život křížem krážem. K vidění je na adrese Politických vězňů 9 ve druhém patře. Karel Sýs na vernisáži 5.září o Evině fotografické tvorbě takhle hezky promluvil:

„Můj refrén se mnou světem kráčí stále křížem kráž“ zpíval Karel Gott gramaticky poněkud nesprávně kvůli rýmu „dokud dech mi stačí: já jsem váš“.
Eva Frantinová na křížových výpravách světem ustaluje život, který žel tak rychle utíká a kdo jen chvilku tiskne spoušť, už stojí opodál. Říkám „ustaluje“, i když dnešní fotografická technika se skoro nezná k vývojce ani k ustalovači. A přece to byly dva krásné pochody, jaké by nenapsal ani c. a k. dvorní skladatel Johann Strauss z Vídně ani muzikus natus Josef Hotový ze dvora v Radějovicích.
Neviditelný obraz se nejprve vyvinul do své převrácené podoby jako punčocha navlečená naruby, aby se vzápětí ustálil v konečném tvaru, co nejvěrnějším předloze.
A co se věrnosti týče? Fotografie se zrodila v temných komorách z člověčí touhy znesmrtelnit se pro budoucnost v co nejvěrnější podobě. Ne vždy věčnost zvítězila nad zmarem. Nicméně co dosud neobratná čerň a běl ubraly na věrnosti, to zase přidaly na kráse. Na daguerrotypiích nebyly vidět červené nosy a něžné stíny zjemňovaly stařecké vrásky. Jenomže to tenkrát ještě kreslilo poctivé kutnohorské stříbro!
Stříbro vládlo fotografii více než století a vládlo dobře. Živoucím důkazem je geniální fotograf-chodec František Dostál, který má snad i oči černobílé.
Pokrok však musí být, i kdyby na uhličitan sodný nebylo. A tak místo rozvažování, co zvěčnit a co zapudit stačí mačkat a mačkat a mačkat.
Eva Frantinová patří do čeledi fotografů, kteří jen nemačkají, a než zmačknou, sakramentsky si to rozmyslí. Mačkají, jen když usoudí, že objekt jejich mačkání souzní s archetypy usídlenými v jejich duších.
Co se nadřeli andělé s chýší svaté Panny, aby ji dovlekli z Palestiny na Loretánské náměstí! My, smrtelníci bez křídel, dostali jsme v náhradu nikony a olympusy, a spíše než panny nás fascinují lidé, zvířata i věci z masa i kostí. I kámen má své maso, které se vysouší o staletí déle než pemikam. Jak krásně se na světle vyjímá opuková konzerva, když ji kouzelným klíčkem otevře umělec, umělkyně.
A tak se do bitů, jimž ostatně málokdo rozumí, ustálí židle, na které sedávala babička a která se zázrakem dostala na pobřeží Jadranu. Přežije zbožné gesto rabína i bezbožné hulákání pouličního uličníka. Marilyn Monroe si bude donekonečna kasat sukni, ale nikdy ji až nad kalhotky nevykasá. Zachována zůstane zeď, která kdysi obehnala zahrádku autorčina dětství. Příznivý vítr nebo který čert ji přenesl z Máchovy ulice do Jeruzaléma a hle – velebně oprýskává tady i tam.
Zrezivělé psací stroje doklapaly, ale naklepané verše nezrezaví. Na trávník se vysemenily smaltované květy – i ony mají právo rozkvést. Který generální štáb se smí pochlubit, že vystačí s třemi telefony? Může být štěstí zavřeno za dveřmi číslo 13? Čas se zastavil za deset minut deset, slunce odmítlo ukazovat jako vyhořelá Aladinova lampa. Zvonek se nedočkal svého prstu. Pojišťovna uklouzla na burze a připravila klienta i o deštník a klobouk. Napoleon slezl z Heleny a v kurzu pro průvodce se učí hebrejsky. Globus definitivně zkameněl a moře se přestala bouřit. Světu nebude odzvoněno bronzem, nýbrž kusem plechu. Poslední nájemníci krále Jiřího se onoho dne sejdou u plastikové popelnice. Je Albert Einstein relativně větší než dromedár nebo naopak? Smí nás z ráje vyhnat anděl spadlý ze střechy?
Kdo se umí dívat, bude mu zodpovězena každá otázka.
Již tedy dosti řečí, když na této chodbě nám pro radost kreslilo Evino světlo, které je – ač na první poslech tiché – výmluvnější než báseň.

 

Diskuse s batohem

K -ismům dnes přistupujeme štítivě. Považuji to vlastně za pozitivní jev – faktem je, že minulé století přineslo spoustu zla spojeného s různými ideologiemi. Lehce mě ale znepokojuje, že tyto -ismy tu zůstaly jako podpásová diskusní zbraň hromadného ničení. Funguje to takto: rasismus, nacismus nebo komunismus se do paměti lidstva zapsaly tak negativně, že s těmito pojmy nechce mít žádný „slušný člověk“ nic společného. Přisoudíme li proto takové označení ideovým protivníkům, obratem je před publikem vybavíme opravdu masívním hendikepem. A z férové diskuse je rázem utkání, v němž soupeř musí běžet s batohem balastu. Jasně, věci musí být nazvány pravým jménem. Problém je ale v tom, že většinou jde jen o nálepku. Smyslem tohoto značkování bývá jen soupeře ušpinit. A vyřadit z diskuse.. A to by tedy slušný člověk dělat neměl, ne?! Napadá mě ale, že pojem „slušný člověk“ je dnes vlastně podobně pochybný termín jako ty -ismy. Ach ta postmoderna. Teda postmodern-ismus.
(mk)

 

Básníci, zkuste to znovu

Možná,že jste si chtěli u Karla Sýse objednat novou Antologii Divokého vína 2007-2017, ale nepodařilo se Vám s básníkem spojit. Nejspíše za to může(nyní už opravená) chyba v úvodníku tohoto čísla - správný email je totiž karel.sys@futura.cz! Redakce DV se moc omlouvá. Ozvěte se prosím znovu - knih je zatím dost.
(ds)

 

Bořek Mezník vydal knížku

Bořek mi knížku poslal poštou a já ji přečetl během sobotního dopoledne. Nejsou to básničky, ale kratinké poetické prózy z dramatického života mladičkého brněnského autora (narozen 1974). Knížku vydalo Nakladatelství Petr Štengl www.petrstengl.cz a já vám ji dporučuju k přečtení.
L. H.

 

Bylo náš pět.

Divadelní soubor DRAKR, blízký mecenáši babyboxů Pavlu Hlaváčkovi, zve na divadelní představení ve vlastní úpravě podle knihy Karla Poláčka Bylo nás pět. Zvu Vás taky a na premiéře určitě budu! L. H.

Kliknutím zvětšíš!
Kliknutím zvětšíš!
 

Ochrana fauny ČR Hrachov zve na dernisáž výstavy a přednášku Jana Dungla!

Výstava skončila vyprávěním Jana Dungla a promítáním filmu o jeho dobrodružstvích v Jižní Americe.

Kliknutím zvětšíš!
Kliknutím zvětšíš!
Paní Renata Hlaváčková s dcerami Nelou a Denisou a jejich spolužačkou Inkou sledují promítání filmu o dobrodružstvích Jana Dungla.
Paní Renata Hlaváčková s dcerami Nelou a Denisou a jejich spolužačkou Inkou sledují promítání filmu o dobrodružstvích Jana Dungla.
Jan Dungel s mecenášem Pavlem Hlaváčkem a jeho chotí Renatou.
Jan Dungel s mecenášem Pavlem Hlaváčkem a jeho chotí Renatou.
 

158. děťátko je klučík v babyboxu v Jihlavě!

Dvanácté letošní děťátko odložené včera 7. srpna ve 20:02 je klučík pojmenovaný prof. Alešem Roztočilem, jihlavským protagonistou babyboxů, jako Martin Libánský. Křestní jméno mu Aleš Roztočil přiřkl po primáři dětského oddělení Martinu Zimenovi a příjmení po lékařce Libuši Libánské, která klučíka vyzvedla z babyboxu a jako první jej vyšetřila. Kluk je podle Aleše Roztočila, který si jej hned běžel pochovat, ve velice dobrém stavu. Váží 2990 g a měří 49 cm. V babyboxu byl nahý, těsně po porodu, zabalený v chlupaté dece. Malý Martin je třetím jihlavským děťátkem po dvou holkách a skóre holky versus kluci upravil na 90:68.
Ať žije Martin Libánský! Ať žije Martin Zimen! Ať žije Libuše Libánská! A hlavně ať žije Aleš Roztočil, člen Kolegia spolku Babybox, můj přítel a rádce!

Babydědek Lu, 602 305 139, www.babybox.cz

P. S. Dnes 8. srpna ve 12 hodin slavnostně otvíráme babybox nové generace v Oblastní nemocnici Příbram. Dnes instalujeme babybox nové generace na radnici Prahy 2. Ve čtvrtek 10. srpna jedeme do Tachova projednat instalaci babyboxu na stanovišti ZZS Plzeňského kraje. Trochu se chlubím, aby bylo vidět, jak je babydědek aktivní.

 

Šárka Váchová oslavila jubileum!

Loutkářka, spisovatelka, scénáristka, režisérka animovaných filmů a především moje kamarádka Šárka Váchová slaví! Na fotografii předvádí starožitnou psací soupravu, snad dárek ode mne. Taky svého animátora Davida Filcíka a úplně zleva i svého manžela. Hlavní dar jí přichystal manžel sochař Milan Vácha. Nemohl jej ovšem předat z ruky do ruky.
L. H.

Foto: Šárka Váchová. Terezka a Saša mě transportují po oslavách Šárčiných narozenin do auta
Foto: Šárka Váchová. Terezka a Saša mě transportují po oslavách Šárčiných narozenin do auta
 
< 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 >