Archiv divoké vinice

Jak ulovit miliardáře a ztratit soudnost

Drzá komedie Ulovit miliardáře měla pobouřit domácí politickou i mediální scénu. Skutečně naštvat se jí ovšem podaří jen platící diváky bez ohledu na jejich společenské postavení.

Tomáš Vorel bohužel není Kateřina Brožová, aby dokázal ulovit miliardáře bez újmy na cti a mohl usínat s pocitem dobře vykonané práce. Jeho podobenství o zkorumpovaném podsvětí českého byznysu je dokonce tak nepřesvědčivé, že už z principu nemůže nikoho urazit. Tak hloupě jako postavy ve scénáři totiž nejednají ani největší oběti kapitalismu, jimž moc a bohatství zcela zastínily mysl.

Ulovit miliardáře kvůli nepřehlednému ději daleko více než o zoufalých poměrech vypovídá o tvůrčí neschopnosti režiséra, jehož sebevědomí je neúměrné odvedenému výkonu. Vorel se pasoval do role ironického pozorovatele, podle něhož se česká společnost dostala na scestí, z něhož jediné východisko nabízí prázdné tlachání u sklenice nejlevnějšího piva, které představuje jedinou jistotu v dnešní pohnuté době.

Bez mučení se přiznám, že jsem zcela nepobral, co se po dobu 88 minut na plátně vlastně odehrávalo. A protože netuším, o co vlastně v miliardáři jde, logicky mi celé Vorlovo počínání nepřišlo vtipné. A to tím spíš, že se jedná o drzou komedií vyznačující se četným výskytem slov, které patří úplně do jiného žánru, kde se o pohlavních orgánech jen nemluví, ale jsou aktivně zapojeny do vyprávění.

Ono utahovat si z „vyšších kruhů“ je strašně jednoduché, ale opravdové umění je podat to smysluplně a navíc zábavně, což se Vorlovi ani přinejmenším nepodařilo. O tom, že se pustil do neprobádaných vod svědčí už úvodní projev, při němž ze sebe Tomáš Matonoha jakožto zdiskreditovaný miliardář chrlí ekonomické pojmy se stejnou samozřejmostí jako slovník cizích slov.

Vorlův pohled na zpropadenou českou společnost je bohužel ještě pestřejší a ve svém nekompaktním příběhu zabrousí i do mediálního sektoru, v němž hraje prim uhuhňaný nezávislý novinář v podání režisérova maskota Radomila Uhlíře, nebo na policejní stanici, kde zaměstnancům věčné pomáhání a chránění usnadňuje materiál z protidrogového oddělení. Ten se patrně během natáčení přimísil i do cateringu, což je dost nefér vůči divákům, kteří se na film dívají bez stimulačních látek.

Vypovídací hodnota miliardáře je o to nižší, že ke svému vzniku potřeboval prostředky, které tolik odsuzuje. Jeho kritika bulvárních médií je zcela bezpředmětná, když se ukáže, že mediálním partnerem filmu je Blesk jakožto výkladní skříň české masové žurnalistiky.

Nejděsivější zážitek snímek Ulovit miliardáře poskytuje na poli hereckých výkonů. Tomáš Vorel se patrně při natáčení kácel smíchy nad hláškami z vlastní autorské tvorby a hercům dal volné pole působnosti. Každý z nich se tak karikaturních postav ujal po svém a film tak působí jako besídka u táborového ohně, při níž se prezentují narychlo nacvičené humorné scénky. Největší muka přinášejí chvíle s Ester Janečkovou, jejíž herectví je dokonce ještě o poznání horší než moderování. Naprostým zjevem je Kateřina Sedláková v roli televizní moderátorky, která nedostatek talentu nezamaskuje ani úmyslným přehráváním.

Kritizovaný lobbing proniknul i do castingu, kde se vždy najde role pro kámoše ze sklepácké party, protože nikdo vtipnější v našich zkorumpovaných končinách podle Vorla zkrátka neexistuje. O tom, že opakovaný vtip není vtipem nejlépe svědčí Milan Šteindler jako homosexuální PR manažer. Obávám se, že opravdu nastal nejvyšší čas vrátit se do Sklepa a nadobro za sebou zaklapnout opancéřované víko.

Menšiny jsou pro Ulovit miliardáře snadným cílem a vedla gayů si tak utahuje z Romů i Židů. Při jejich spodobnění pochopitelně používá veškerá klišé a Vorel tak neustále dokazuje svou zálibu v humoru nejtěžšího kalibru, pří němž je velice snadné sklouznout k trapnosti. Pro ten má nejspíš slabost i rada Státního fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie, která ke vzniku filmu přispěla.

Ať už Vorel všechny napálil a úmyslně natočil špatný film nebo se mu tento výtvor jen nechtěně nepovedl, jeho existenci obhájí jen stěží. Česká kinematografie je v neustálém vývoji a důkazem o její rozmanitosti je střídání dobrých, špatných, horších a úplně nejhorších filmů. Pokud by mělo dojít k zachování rovnováhy, po Ulovit miliardáře na diváky čeká několik měsíců nadprůměrné podívané.

Adam Chromý (článek vyšel zároveň na blogu idnes)

 

Scifi ze slumů

V současné době slaví v kinech celého světa překvapivý úspěch film District 9. Je to vcelku klasické scifi,ve kterém je ale všechno trochu jinak – mimozemská loď zakotví místo nad New Yorkem nad jihoafrickou metropolí, mimozemšťani nejsou ani nepřátelé, ani roztomilí ET,ale prostě jen jiné rozumné bytosti, kterým záleží jen na sobě a na tom dostat se zpátky do své galaktické vlasti. Lidé by se těchto mimozemšťanů také nejraději zbavili, protože jim komplikují život a způsobují kriminalitu. Proti cizincům místo ušlechtilých vojsk OSN zasahují brutální žoldáci soukromé firmy... Stačilo by toto všechno nízkorozpočtovému filmu k celosvětové popularitě? Pochybuji – zápletka není ve skutečnosti zas až tak originální, ke konci se navíc film mění v banální střílečku.
Nefascinuje děj,ale metoda natáčení a změna prostředí. Jížní Afrika není předměstí L.A., navíc District 9 je celý natočen pseudodokumentárním způsobem, ve kterém hrají velkou roli skutečné slumy a jejich obyvatelé. Snímek se dá navíc zároveň chápat i jako alegorie mezirasového napětí v JAR a v této souvislosti je radost sledovat, jak jihoafričtí černí neherci s gustem na kameru kritizují zpustlé mimozemšťany, kteří jsou v tomto filmu na nižším stupni společenského žebříčku než oni. District 9 je zkrátka příkladem filmu,který dokazuje jak je důležité,když se filmař osvobodí od pocitu:“Musíme to dělat jako v Hollywoodu.“ Nemusíme.
(mk)

Podporujte ne-lidská práva
Podporujte ne-lidská práva
 

Karel Hynek Mácha a Mirek Huptych..?

K nadcházejícímu výročí vydala Obec spisovatelů kalendář koláží Miroslava Huptycha Karel Hynek Mácha - 200 let od narození
Kalendář je možné si prohlédnout na www.huptych.cz/kalendare.php
Tamtéž informace o možnosti zakoupení kalendáře…

Leden
Leden
Prosinec
Prosinec
Obálka kalendáře
Obálka kalendáře
 

Divoký náčelník

Že Divoké víno po pětačtyřiceti letech už není dostatečně divoké, si návštěvník na oslavě v Libeňském zámečku mohl myslet, jen dokud tam nespatřil pana šéfredaktora.
Ludvík Hess se totiž pro tuto příležitost barevně vyzdobil. Udělal na všechny mohutný dojem. Byl to pocit silný jako když vás kopne kůň! Pan Hess vypadal jak indiánský náčelník, jak Tašatunga v plné zbroji!
Ale on ho opravdu kopl kůň! Odtud ty barvičky. Dopoledne když ošetřoval hřebci nohu. Omdlel.Pak mírnix týrnix vstal a ošetření hřebečka dokončil! Odpoledne uvedl do života další babybox a jako by nic odešel na oslavu Divokého vína spojenou se křtem Hessovy nové knihy. Má docela výdrž ten Ludvík! Doufejme,že to zůstane jemu i Divokému vínu.
Dušan Spáčil

 

Pokřtěno!

Balady o koních a romance o holkách jsou pokřtěny. V Libeňském zámečku na den přesně za 45 let od vydání prvního čísla Divokého vína a 34 let od narození mého prvního hříběte klisničky Almy se sešli příznivci starého chovatele a samozvaného šéfredaktora, aby jej podpořili. Po 45 letech jsem uviděl spolužáka z gymnázia Václava Hláska. Přinesl mi zarámované první číslo Divokého vína, jemuž tehdy zajistil razítko od proslulé HSTD - cenzury. Sídlila v domě v Benediktské ulici v Praze 1...

Děkuju grafikovi Šimonu Blablovi, muži, který má největší zásluhu na skvělé podobě knížky.
Děkuju grafikovi Šimonu Blablovi, muži, který má největší zásluhu na skvělé podobě knížky.
Křtíme - zprava LH, dcera Markéta, polévá vnuk Samuel, přihlíží syn Matýsek a jeho maminka drží knížku.
Křtíme - zprava LH, dcera Markéta, polévá vnuk Samuel, přihlíží syn Matýsek a jeho maminka drží knížku.
LH, Václav Hlásek, Méla Machálek a Jarda Holoubek. Byli jsme na začátku.
LH, Václav Hlásek, Méla Machálek a Jarda Holoubek. Byli jsme na začátku.
 

Předvolání

Básnířky a básníci taky se dostaví v sobotu v 17 hodin do svatební síně Libeňského zámečku v Praze 8. Předvolání se týká i jejich přátel a přítelkyň - manželek a manželů, dětí včetně odložených. Budeme mj. oslavovat 45 let ode dne, kdy vyšlo první číslo historického Divokého vína. Stařičký šéfredaktor představí svoji novou knížku Balady o koních a ROMANCE O HOLKÁCH. Přijďte nalačno a žíznivi.

 

Vinnetou na klíček

Během Festivalu evropských filmových úsměvů v Mladé Boleslavi zamotal pořadatelům hlavu filmový Vinnetou Pierre Brice. Na setkání se ztepilým staříkem (80) přišlo neuvěřitelné množství fanoušků! Laičtí obdivovatelé - padesátnící a puberťáci, krojovaní Indiáni a roztomilé holčičky - třeba na tiskové konferenci doslova převálcovali přítomné novináře. Letitý idol poté asi pětistovce věrných podepsal jejich ušmudlané fotky apačského guru i výtisky děl Karla Maye, čímž se časový harmonogram festivalu změnil v chaos. Na svůj věk dokonale konzervovaný náčelník působil jako hračka na klíček – nebylo jej však třeba natahovat, stačilo pustit hudbu z Vinnetoua. Navzdory tomu Brice prokázal i duchaplnost. Na otázku jak je možné, že u nás a v Německu je Vinnetou takovým kultem a ve Francii o něm skoro nikdo neví řekl suše: „Ony jsou ty knížky Karla Maye trochu naivní. Ale Francouzi naivní nejsou!“ Pak však opět nasadil velebný indiánský výraz a dal kynul svému kmeni. Vypadá stále úžasně.
(mk)

 

Přátelům slova psaného i čteného

...oznamuji, že ve středu sedmého října tohoto roku, od šesti hodin večer v Mahenově památníku Brno, (Mahenova ulice číslo osm, naproti Masarykovu onkologickému ústavu Brno, Žlutý kopec), bude celou hodinu číst své texty Břetislav Kotyza. Tradiční literární seriál s podporou Obce spisovatelů nese příznačné jméno - Velké čtení.
K doprovodu slov hudbou přijal pozvání Jan Kuděla - kytara, banjo. Přijďte vyjádřit podporu přespolnímu autorovi. Přátelé jsou vítáni, nepřátelé tolerováni. Ženy líbány. Poezie ještě dýchá. Zdravím a přeji. BK

 

„Blbá doba“ pro pravdu

„Joo, holka, je blbá doba,“ říkávala moje matka v 70. a 80. letech min.století. „To víš, byla blbá doba,“ říkával můj otec o 50.letech. „Byla to blbá doba“, říkávala babička o dobách 2. a 1. světové války a době Rakouska-Uherska. Pro mě byla blbá doba za normalizace. Otázkou zůstává, kdy nebyla blbá doba.
Citujme pronásledovaného svérázného muže.
„ Předpokládejme, že by svoboda mohla být tak potlačena, že by lidé byli drženi v takových mezích, že by se bez svolení nejvyšší moci neodvažovali ani pohnout, že by si mysleli jen to, co mocní chtějí. Nutným důsledkem by bylo, že by tito lidé každý den jinak mluvili, než myslili. Tím by se zničily věrnost a důvěra, které jsou pro stát především nutné a vypěstovaly by se odporné pokrytectví a úskočnost. Z toho by vyrostly podvod a zkáza všech dobrých mravů…
Dá se vymyslet pro stát větší neštěstí, než když jsou čestní lidé vyháněni ze země jako zločinci, protože jinak myslí a nejsou ochotni se přetvařovat? Co může být zkázonosnější, než když lidé nikoliv pro zločin nebo násilí, ale protože mají svobodného ducha, jsou prohlašováni za nepřátele a odsuzování k smrti, a když soudcovské místo, jehož představa má děsit zlé, se stává krásným divadlem, místo aby poskytovalo nejvznešenější příklad pevnosti a ctnosti?“ /cit./
Na autora tohoto citátu, bystrého mladého muže, okolí klade velké naděje. Nicméně pro jeho kritické poznámky se od něj odvrací. Dávají ho odposlouchávat špicly a pokouší se ho podplatit.
Nařizuje se, aby se s ním nikdo ústně nebo písemně nestýkal, nikdo mu neprokázal přízeň, aby s ním nikdo nebydlel pod jednou střechou, aby se k němu nikdo nepřibližoval blíže, nikdo ať nečte, co by složil nebo napsal.
Pohoršuje sešněrované okolí výroky: “ Nechávám žít každého podle jeho přirozenosti a kdo chce, může pro svou spásu zemřít, jen smím-li já pro svou pravdu žít.“ Jaká drzost. Žije pro svou pravdu a je mu lhostejné veřejné mínění.
Opuštěný, opovrhovaný, brousí optická skla, aby se uživil. Krásná hra osudu. Brusič optiky světa. Podporu přátel přijímá s nechutí.
Jeho myšlenky a díla na obranu svobody jsou psána v takové míře, která daleko překračují to, co onen ne právě tolerantní věk byl ochoten připustit.
„ Není to pouze dnes, že se za pravdu draze platí. Nic a nikdo mne nedonutí k tomu, abych nechal pravdu na holičkách.“ Píše ve svém díle.
Nabídku profesury odmítá. Rozvažuje, uvnitř jakých hranic by musel udržovat svobodu svého filosofování.
Umírá ve 44 letech. 21. února 1677. Ten muž se jmenuje Baruch Spinoza – osamělý filosof z Amsterodamu. Baruch, znamená požehnaný.
/Volné citace použity z knihy – Zadní schodiště filosofie, Weischedel W., nakl.Votobia, 1993, ISBN 80 --7198 – 3/

Kateřina Čechová

 

Vzhůru k lepším příběhům. Čtenářská reakce

Na počátku všeho bylo a je Slovo. Jsem přesvědčen, že i Stvořitel, (ať jej chápeme jakkoliv), byl především Velký Mistr Slova. Velký fabulátor. Je vždy třeba nejprve odít myšlenku do slov, poté lze pokračovat k dalšímu. Taktéž i umělecký prostředek nazývaný film, ať hraný, animovaný či dokumentární, je na kvalitní literární přípravě přímo závislý. Bez pardonu. Bez zcela jasně formulované a zaznamenané myšlenky filmového příběhu, případně obsahu filmu, vyjádřené i zde jen a jen slovem, je vyroben a vpuštěn do světa vizuální paskvil. Filmaři neradi slyší o faktu, že výsledný vjem z jejich pohyblivých obrázků je tvořen (a to nedílnou součástí), ze tří samostatných, svébytných uměleckých disciplín: literatury, malířství, hudby. Byť zde ve službách filmu a velmi specifické podobě.
Každý filmový titul je při svém vzniku časově zdlouhavý, finančně náročný, a vždy obtížný svým zpracováním. Filmařské řemeslo lze nazvat magií. A také, jako magie, vždy velmi nejisté svým výsledkem. Finančním i uměleckým. Buďme shovívaví při vyslovování svých odsudků k všelidové zábavě - filmu. Takto je uvedený Kozí příběh jistě myšlen. Jedinou skutečnou hrozbou u kteréhokoliv uměleckého díla je propagace a oslava temných koutů lidské duše. Pokřivené zrcadlo předkládané co obraz mnohosti života.
Na počátku všeho bylo a je Slovo. Doufám a usiluji, aby bylo i nadále.
Zdravím.

Břetislav Kotyza

 

Vzhůru k lepším příběhům

S velkou nechutí, jen na úmorné naléhání manželky, jsem se vydal na film Vzhůru do oblak. Tedy ne že bych si nebyl vědom toho, jak se ve světě stále více hlásí o slovo digitálně animované celovečerní filmy. Chtě nechtě jsem viděl všelijaké Shreky i Ratatouille a samozřejmě jsem smekal před technickou zdatností tvůrců a smál se zdařilým vtipům. Ale upřímně řečeno: za srdce mě to moc nebralo. Asi proto jsem byl dosud přesvědčen o tom, že na nové „animáky“ budu s potěšením chodit až s dosud nenarozeným vnoučetem a do té doby si to nechám zajít. Teď jsem byl ale zatažen na tuto „infantilní zábavu“ ve svém volném čase a tak jsem se rozhodně netvářil nadšeně.
Jakmile však Vzhůru do oblak začal, pocit rozmrzelosti zmizel. Tohle není desátý odvar z Disneyho ale výsostné umělecké dílo poučené nejen starým Waltem, ale nejspíše i našimi klasiky Karlem Zemanem či Jiřím Trnkou! Je to dobrodružný příběh,kterému by tleskal i Jules Verne, poetický román, při kterém přítomné děti ani nedýchaly, ale na němž si i rodičové přišli na své, protože nádech kýče či naivity byl neutralizován laskavým nadhledem
Šel jsem z kina s tím báječným pocitem,který mívám po shlédnutí mimořádného díla. Euforie mě přešla až ve chvíli,kdy jsem začal přemýšlet nad tím, jaká je škoda, že podobný snímek nevznikne i u nás, v zemi, která se před lety pyšnila nejlepšími tvůrci animovaných filmů. Čím to je?
Znalci vám budou argumentovat obrovskými náklady, jež nová animace vyžaduje( a kterou si může dovolit jen americké studio), osobně si ale myslím,že je to jen půl pravdy. Možné jiné důvody ukázal třeba před časem v Čechách vytvořený animovaný celovečerák Kozí příběh. Propadl u publika i u kritiky. Recenzenti i diváci tomuto filmu rozhodně nevytýkali technickou nedokonalost- v tomto směru se tyto Pověsti staré Prahy mohly s produkcí amerického Pixaru směle měřit. Nedokonalá byla filmová „story“. V Čechách jsme prostě zapomněli psát dobré příběhy. A netýká se to jen žánru animovaných filmů.Naučíme se to?

 

Hrabalův rodný dům

Najdete jej v brněnských Židenicích v Balbínově ulici. Jdete-li do kopce směrem k židenickému hřbitovu, je nalevo třetí od konce. Široký tak šest metrů, do ulice vede jen jedno okno a dveře. Pod oknem pamětní nápis s koulí: Zde se narodil... O pár metrů dál ulice přechází v cestu na hřbitov a po její levé straně je ještě jeden pomníček s bronzovou deskou a citací Hrabalova textu.
Otočíte-li se směrem k Brnu, průhledem Balbínovy ulice vidíte až na Petrov...

Domek má úplně novou žlutou fasádu.
Domek má úplně novou žlutou fasádu.
Koule se nekoulí. Je přilepená.
Koule se nekoulí. Je přilepená.
Text popisuje nebožtíkovu cestu pohřebním vozem na hřbitov...
Text popisuje nebožtíkovu cestu pohřebním vozem na hřbitov...
 

Hejtmanka Emmerová chystá knihu o babyboxech

ČTK Plzeň - Odborné názory lékařů, sociologů, právníků, ale i laické pohledy zejména mladých lidí na problematiku schránek pro odložené děti - babyboxů - chce shrnout do knihy hejtmanka Plzeňského kraje, lékařka a bývalá ministryně zdravotnictví Milada Emmerová. Netají se tím, že dříve patřila k rozhodným odpůrcům projektu. Nyní svůj názor upravila a připouští, že pokud zachrání byť jediný život dítěte, mají smysl. Knížka by se měla dostat mimo jiné i mezi mladé lidi do středních škol, řekla Emmerová ČTK.
"Ta knížka by měla shrnovat všechny možné pohledy na tuto problematiku, názory pro i proti, odborné i z veřejnosti," plánuje Emmerová, která o vydání knížky uvažuje od chvíle, kdy v Klatovech otevírala v polovině dubna babybox, zatím jediný v Plzeňském kraji. Prostor dostanou v publikaci také názory studentů. Emmerová oslovila střední školu, kde by měli studenti na téma babyboxů psát slohové práce. Některé z jejich postřehů by se pak měly v knížce objevit.
Ačkoliv duchovní otec myšleny babyboxů Ludvík Hess usiloval dlouho o zřízení schránky v Plzeňském kraji, pouze v Klatovech se dočkal kladné odezvy. Zájem má sice především o umístění boxu v krajském městě, zatím ale neuspěl. "Klatovy byly odrazovým můstkem do Plzeňského kraje, pro mě je zásadní hlavně Plzeň," řekl ČTK Hess. V ČR je teď 25 schránek, dosud do nich někdo odložil přes 20 dětí. Hess by za ideální stav by považoval, kdyby v ČR bylo kolem 70 schránek. "O babyboxech bylo řečeno snad už vše, nějaká další knížka už moc nezmění. O babyboxech vypovídá hlavně těch 20 dětí, kvůli kterým mají smysl, doplnil.
Emmerová proti babyboxům bojovala zejména jako ministryně zdravotnictví a stále se domnívá, že matky mají jiné lepší možnosti, jak nechtěné dítě anonymně porodit, dát k adopci nebo pěstounské péči. K babyboxům je nyní ale mnohem smířlivější a připouští, že mohou být zejména nyní v době krize řešením a záchranou dětí pro mnoho cizinek či sociálně slabých lidí, kteří přišli o práci a dostali se do velmi tíživé situace.

 

27. babybox v Benešově!

Dnes 11. srpna ve 13 hodin a 11 minut mi přišla sms od hlavního inženýra babyboxů Michala Čumpelíka: Hotovo! Slavnostní otevření 27. babyboxu je 18. srpna ve 12 hodin. Děkuju hlavnímu dárci Nadaci Komerční banky a. s. Jistota. Děkuju místním dárcům.

Michal Čumpelík vyfotil nejkrásnější benešovskou lékařku a nejhezčí sestřičku u nového babyboxu. Přes sestřičky je velkým odborníkem.
Michal Čumpelík vyfotil nejkrásnější benešovskou lékařku a nejhezčí sestřičku u nového babyboxu. Přes sestřičky je velkým odborníkem.
 

Fejetonová misie

Kdyby se Rudolf Křesťan narodil v USA, možná,že by se jmenoval Robert Fulghum. Nebo by byl alespoň jako Fulghum celosvětově proslulý. Protože Křesťan ale celý život žije v Česku, je „jen“ nejlepším českým fejetonistou.
Jeho dlouholetí čtenáři hledali jeho fejetony v časopise Mladý svět, ti mladší se zase s jeho dílky seznámili prostřednictvím knížek. Považte tento autor vydal už patnáct sbírek fejetonů! Prodalo se jich čtvrt milionu kusů! A to se přitom stále mluví o tom, že fejeton je už překonaný žánr ..
Proč píšu tuto poznámku? Třiatřicet ze svých fejetonů nyní Rudolf osobně namluvil na dvoj CD. Poprvé se tedy s těmito skvosty žánru mohou seznámit i chroničtí nečtenáři! Křesťan se stává jakýmsi misionářem dobré češtiny.(Jak taky ostatně jinak s jeho jménem.) Doufám, že jí získáš nové vyznavače, Rudolfe!
(ds)

 

Saze ve smutku

Když jsem chodil na gymnázium, vyšel singl skupiny Saze. Jméno této skupiny mi nic neříkalo, úplně mě však tehdy nadchla jejich skladba Balónové létání. Nádherný dvojhlas, text plný poezie, touhy a hladivé nostalgie. Duo Jiří Burián – Jan Nádvorník se pro mě na nějakou dobu stalo českou obdobou Simona a Garfunkela a to i přesto, že těžiště jejich slávy bylo v docela jiných skladbách – třeskutých legracích typu Václava mám nejradši.
Pak se mi tato formace ztratila z obzoru, vždy jsem se však těšil, že si je zase někdy poslechnu.
Tato naděje však dostala ránu, když jsem se dozvěděl, že Jan Nádvorník se naplno věnuje politice. „Jako starosta si už asi moc nezahraje" napadlo mě. Definitivní tečku za možností vyslechnout znovu koncert Sazí udělala zpráva o tom, že Jiří Burián v červnu ve věku šedesáti let zemřel. Je mi to líto.
(mk)

 

Zpráva o neliteratuře

O své vůli a zvídavosti - ve středu 29. července ve 12 hodin, Nemocnice Kroměříž. Úmorné letní parno a proslovy k otevírání nového babyboxu. Tradiční lacláče pana Lu, bílé košile jiných, nahá ramena žen. A vystaven poznání, že zhlédnutý fenomén jménem babybox svým nenápadným skrytým étosem překrývá všechny emoční poluce umělé literatury. Byv při té příležitosti Ludvíkem Hessem nazván jedním z „milých autorů jeho Divokého vína“, cítil jsem spíše vlastní trapnost.
Bílá plechová krabice babyboxu i při své mlčenlivosti a zjevné neschopnosti psát slova, vyzařuje své poslání - její příběhy jsou bolestné a nelíbezné, ale pravdivé a potřebné pomoci.
Na zpáteční cestu vlakem obdržel jsem od principála Lu knížku s titulním obrázkem kojeného mimina. (Jak říká chovatel koní – ďiťátko). Starý motiv, obehrané téma, ale čitelné a srozumitelné. Ponášel jsem darovanou knížečku tak, aby byla viděna všemi. Od úžasu neznámých spoluobčanů, že ještě existuje Kniha a je čtena, až k přátelskému navazování hovorů. Shodli jsme se: babyboxy nemohou být chápány řešením; jsou však nutnou pojistkou. Zaplaťpánbůh, že jsou instalovány. Přejeme ale všem batolatům, miminům, ďiťátkům náruč vlastní maminky.

Břetislav Kotyza

S krásnou Renátou Dudovou, manažerkou společnosti SYNOT.
S krásnou Renátou Dudovou, manažerkou společnosti SYNOT.
Představuju šéfinženýra babyboxů Michala Čumpelíka, majitele Teletech plus servis, továrny na výrobu babyboxů.
Představuju šéfinženýra babyboxů Michala Čumpelíka, majitele Teletech plus servis, továrny na výrobu babyboxů.
Představuju asistenta projektu Jiřího Stracha a mezi námi vykukuje autor Břetislav Kotyza.
Představuju asistenta projektu Jiřího Stracha a mezi námi vykukuje autor Břetislav Kotyza.
 

Nejhezčí zpráva

Anička Mezníková 30.7.2009 17:35 3080g 47 cm, krásná holčička, všechno v richtiku, mamka byla statečná a šikovná,
pošlu foto, mějte se krásně, Bořek Mezník

 

Spermíci a holčičí klub

V Anglii se vědci zase vyznamenali. Umělá spermie je již odzkoušena na krysách a mužům je „odpískáno“. Okamžitě s kamarádkou vyrážíme do holčičího klubu. Měly bychom si zvykat na život bez mužů. Bar voní silnými parfémy a slabými cigaretami. Přiléhavé korzety, naléhavé pohledy, všechny jsou krásné. Jo, na tohle si lehce zvyknu. Pivo jsem vyměnila za barevný koktejl a opatrně na podpatcích pluji diskotékovou mlhou. Snad to zavinila ta výška podpatků, ten nezvyklý rozhled, když mi to došlo. Plesknu se dlaní do čela. Já jim na to fakt skočila. Vloni a předloni touhle dobou, v čase „okurkové sezóny“, vědci zjistili, že lední medvědi jsou převážně leváci, a také na krysách byla odzkoušena injekce zapomnění. Nic z toho se v praxi nevyužilo, alespoň si nevzpomínám, pokud jsem to tedy nezapomněla .. si nevzpomínám .. vůbec na nic … na co …. na co … jo, nashledanou.

Kateřina Čechová

 

Petra z mého autobiografického románu

Hned jak jsem dokončil svoji knížku Balady o koních a romance o holkách, začal jsem psát autobiografický román. Rozhodl jsem se, že jej budu ilustrovat fotografiemi autentických postav z románu. Dnes vám představím mladou jezdkyni Petru, která v loňském roce maturovala na libeňském gymnáziu Na Zámečku, tedy v ústavu, kde jsem maturoval v roce 1965 taky já. Petra na Hájku na mé jezdecké klisně Manorce.

 
< 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 >