literární časopis založený v roce 1964

Marcela Hajtášová

Sonet

Mám tisíc chyb
a často s nimi vedu válku.
Se svým tělem musím žít
a vypít další litry černých šálků.
Chtít však všechny chyby vymazat?
Tím ztratím víc než půlku sebe.
A v lepších barvách duši malovat?
To potom hlava bolí a celé tělo zebe.
Střádám slova jako mince,
ani nevím, kolik jich tak může být.
A vzpomínky mám uložené v bance,
snad koupím za ně sobě zítra klid.
Jóó, tak jednou přestat sloužit...ty nevděčníku čase.
Jóó, tak jednou najít své věčné vízum v pase!

Moucha

Moucha
lítá jako
zběsilá
a to je její
plus.
Od rána
do večera
hledá cizí trus.

Hádavá

Jsem báseň hádavá
co nadává
a neví, kdy má přestat.
A přesto pořád
musí něco pleskat.

Pihy

Kdo mě postříkal
tak ledabyle.
Tady větší
tamhle menší...
Stačila mu na to chvíle.
Komu se za tohle vděčí?

Kočka a myš

Jsem sobě
nepřítel
a peru se
jak kočka s myší.
Jen nejtěžší je
poznat...
...víš...
...kdo je kočka
a kdo myš.

Lentilky

Já vím, že ho pořád
berou lentilky...
...i když je
dávno v letech.
Vidím
jak se mu
blíží do pusy.
Přestat dnes
by byly
marné pokusy...

Šnek

Šnek se žene přes silnici,
pohádal se
se slepicí.
Spletla si ho
se snídaní.
O lahůdkách nejspíš nemá
zdání.

Kytky

Jedna kytka
kytce řekla,
z dlouhé chvíle,
když se vlekla,
že prý nechce čichat
její
obyčejnou vůni.
A ta druhá
jenom otočila listy.
Ani vůní
si dnes
není jeden jistý.

Když se ďábel zamiluje do anděla

Když se ďábel zamiluje
do anděla,
zem se začne tiše
chvět
a všechny plody,
které země měla
a každý nový
květ,
začne ďáblu
závidět.
Nač je ráj,
jablko Adamovo,
do pekel vše půjde snad...
Když se ďábel zamiluje
do anděla...
...a může vůbec ďábel milovat?

Dušičková

Hádala se duše
s tělem,
že prý kráčí
špatným směrem.

Tělo řeklo...
„Jak se sluší,
následuji svoji
duši.“

(současná tvorba)