na další stranu
Julie Gübelová
***
mám popel na nohách.
a co jsem si myslela?
že mi zůstanou do smrti růžový?
ráda bych ti pomohla, ale nevím jak
dělám přemety a zatápím ti v kamnech
a ty mi dáváš jen TĚLO a SLOVA
přesně takhle nahatá a bachratá
dny jako spršky pomalého jara
oddalují nás, ale možná se ještě
potkáme v objetí druhého poloměru
glin-gló
glin-gló
glin-gló
Perth
nemůžu spát
musím ti psát
verše ve slovních přesmyčkách
mít dlaně na tvých spáncích
když do nich 1000 koček buší
a všechny je odehnat
nemůžu psát
měla bych spát
jsi rozlehlý sad
myší lidí a loutek
a těm všem je třeba lhát
že hvězdy v očích máš pomerančový
od světel semaforu
že kresby mistrů vedou tě neomylně
k Českému Krumlovu
že touhy jsou ti jasný a cíl navěky dán
teď zrovna možná stojíš za záclonou
Perth Perthů věžemi skel tě objímá
a díváš se do zálivu pomerančovýma očima
připadáš si celá vzhůru nohama?
|
