literární časopis založený v roce 1964

Eva Machalická-Tacchinardi

(Šílená matka)

Večerní něha —
si lehá do polí.
Vítr tiše hlaholí…

(Mrtvému
synu matka píše:
Jsem ráda, že už
tě nic nebolí…)—

Svatě, svatě mrholí…
do polí — i na hroby —
To andělé — se nezlobí.

(Ale jistě moje dítě
něžně pohladí tě.)—
Slzy, slzy sladce slané…
Mrtvému psát ona nikdy nepřestane. —

(Pohádka)

Dnes zdálo se mi,
že bělounká holubička letěla —
a měla tuze dlouhá křídla…
A změnila se v anděla. — — —

sedl si v parku na lavičku.
A po chvilce
se rozplakal… (Co je ti —
andělíčku?) — — —

A on se změnil v keř
s bílými květy —
Ale to mi věř:

Přilétlo spousta holubic
a jediný holub — jako ty —
vyzobával svátost z křtitelnic. —

(Luďkovi Hessovi)

(současná tvorba)