Archiv divoké vinice

Štěpán Votoček poslal štědrovečerní básničku!


Štědrovečerní

Na Štědrý večer
smaží se řízky
každému každý
dneska je blízký

Pod smrčkem dárky
rozbalej smradi
se všemi všichni
mají se rádi

Ach kouzlo Vánoc
cukroví, koled
snad břicho zítra
nebude bolet

Dědečka vnouče
matku syn líbá
a v lese visí
Jan Jakub Ryba

 

Jindřich Štreit a Vladimír Stibor posílají novoročenku!

 

Královna všech!

Nakladatelství MediaRey, SE, mi poslalo knížku Královna všech, a tak jsem hned prolistoval text Ireny Cápkové, potěšil jsem se historkami ze života své oblíbené královny, již obdivuju především pro její vztah ke koním. Sám jsem totiž chovatelem anglických plnokrevníků. Text je čtivý, a tak předpokládám, že 223 stránek přečtu za dva večery. Děkuju za knížku a současně ji doporučuju čtenářům k přečtení. L. H.

 

Forbes cooking!

Přišla mi kuchařka Forbes cooking, kterou vydalo nakladatelství Media Rey, SE autorky Kateřiny Harudové. Na 217 stránkách přináší řadu receptů světové kuchyně, ale taky klasická česká jídla. Všechny recepty jsou doprovázeny celostránkovými fotografiemi, které považuji za velmi zdařilé. Rozhodl jsem se, že každý den si uvařím jedno jídlo. Než zrealizuju recepty na 217 stránkách, zabere mi to nějaký čas. Dobrou chuť, milý čtenáři. L. H.

 

Genius z ulice

František Dostál byl v osmdesátých letech jedním z nejpopulárnějších českých fotografů - sám jsem ho potkával v redakci Světa v obrazech, kam na rozdíl od jiných "mistrů," (ostentativně vonících dálkami a ověšených fotoaparáty s obrovskými objektivy zvučných značek), přicházel nesmírně skromně, s malinkou leicou v kapse - a s imidž chlapíka z pražské ulice, který "náhodou udělal pár slušnejch fotek." Ano, bylo až kuriózní, že tenhle laureát desítek mezinárodních fotografických soutěží celý život tvrdil, že je pouhý amatér a dlouhá desetiletí strávil profesně v jakémsi odborném časopise, kde snímal hlavně hasiče při cvičeních a různé fotky na tabule cti. Byl s tím prý zcela spokojen, protože měl čas na "amatérské" bloumání s fotoaparátem…
Ale ty obrázky, které "jako amatér" nafotil, ty jsou božské. Podle mého představovaly nejen jedno z nejautentičtějších svědectví o sedmdesátých, osmdesátých a devadesátých letech u nás, ale zároveň byly v dobrém slova smyslu "lidové" - asi tak jako jsou lidové třeba kresby Josefa Lady.
Mrzelo mě, že v novém tisíciletí přestaly Františkovy fotky v novinách skoro vycházet - a tak jsem rád, že naše nakladatelství Bondy před časem alespoň mohlo připomenout Dostálovu tvorbu malou knížkou "Jdeme na jedno“, ve které jsme spojili Františkovy fotky s povídáním Ivana Hlase. Měl jsem pocit, že to pana Dostála tehdy potěšilo. Bohužel od té doby jsme se neviděli - informace o tom, že František Dostál zemřel, mě však bolestně zasáhla. Svým způsobem je ale příznačné, že odešel právě v den, kdy jsou české obce plné Mikulášů, andělů, čertů a smějících se dětí. V den stejně plný zemité člověčiny jako fotky Franty Dostála.
(ds)

 

Milan Vácha je autorem busty Charlese de Gaulla.

U kostela Krista Spasitele na pražském Barrandově byla 22. listopadu 2022 slavnostně odhalena busta generála Charlese de Gaulla (1890 - 1970), francouzského prezidenta v letech 1959 - 1969.
Protagonistou projektu je Dominik kardinál Duka, jenž se odhalení zúčastnil. Námět dal novinář PhDr. Milan Syruček, oslovil akademického sochaře docenta Milana Váchu, který je autorem celého pomníku. L. H.

Fotografie Šárka Váchová.
Fotografie Šárka Váchová.
Kostel Krista Spasitele v Praze 5 v Grussově ulici.
Kostel Krista Spasitele v Praze 5 v Grussově ulici.
 

Sochař Milan Vácha slaví 78!

Akademický sochař docent Milan Vácha oslavil 9. prosince 2022 78. narozeniny. Ve skvělé kondici jej udržuje jeho choť loutkářka Šárka Váchová, mimo jiné autorka seriálu televizních pohádek Chaloupka na vršku. K narozeninám si pořídili výtah, protože k jejich domu ve stráni nad lysolajským údolím vede strmé schodiště čítající 70 schodů. Původně jsem chtěl výtah vyzkoušet, ale spokojil jsem se nakonec jen s tím, že jsem si na sedačku sedl. Ostatně Šárka si jej vyzkoušela jen jednou. V každém případě Milanovi gratuluji nejen k narozeninám, ale i ke skvělému výtahu.
Milan Vácha 22. listopadu odhalil své dílo - bustu generála de Gaulla u kostela Krista Spasitele v Praze na Barrandově v Grussově ulici. Protagonistou sochy je kardinál Dominik Duka, který se odhalení zúčastnil. Blahopřeju, Milane!
L. H.

 

84. babybox otevřen v Tachově!

V pondělí 5. prosince ve 12 hodin, symbolicky na Mikuláše, jsme slavnostně otevřeli 84. babybox v Tachově, posledním okresním městě v České republice dosud bez záchranné bedýnky pro nechtěná děťátka. Výrobcem a servismanem je Zdeněk Juřica MONTEL, Náměšť nad Oslavou, se svojí chotí Jitkou, jež má navíc ten den svátek.
Zřízení babyboxu v Tachově je pro mě osobně velkým zadostiučiněním, protože jsem město „dobýval“ více než pět let. Babybox se nakonec podařilo zřídit v areálu firmy GRAMMER CZ, s. r. o. v Okružní ulici 2042 mezi pneuservisem a Finančním úřadem.
Ve firmě GRAMMER se přimluvil její bývalý pracovník Josef Kozlík, příbuzný mého přítele, básníka, spisovatele a novináře Dušana Spáčila. Oběma děkuju!
Děkuji místním dárcům, ale hlavně společnosti ROSSSMAN spol. s r. o., která ve své charitativní akci Kde srdce pomáhá oslovila své zákazníky a ti sami rozhodli o výši daru, který nám ROSSMANN poskytl. Za ROSSMANN se otevření zúčastnila Vendulka Svobodová, která mi předala symbolický šek na 340 646 Kč. Druhá protagonistka našeho projektu Olinka Stanley se bohužel léčí z nachlazení. Protože se v Tachově nepodařilo vybrat potřebnou částku, na pomoc přispěchali tradiční mecenáši Jana a Karel Severinovi z Brna, Vojtěch Novák a jeho společnost Květiny Novák Praha, a. s. a soukromá dárkyně z Prahy Libuše Janebová. Děkuju!
Děkuju všem dárcům a společnosti GRAMMER CZ, bez nich by v Tachově babybox nebyl.
Babydědek Lu

Vendulka Svobodová mi předává symbolický šek společnosti ROSSMANN, spol. s r. o.
Vendulka Svobodová mi předává symbolický šek společnosti ROSSMANN, spol. s r. o.
Vendulka Svobodová z ROSSMANN, spol. s r. o., předvádí, jak se odkládá děťátko.
Vendulka Svobodová z ROSSMANN, spol. s r. o., předvádí, jak se odkládá děťátko.
Zleva pracovnice společnosti GRAMMER CZ Dagmar Mrázová s andělem a půvabná Vendulka Svobodová, protagonistka babyboxů.
Zleva pracovnice společnosti GRAMMER CZ Dagmar Mrázová s andělem a půvabná Vendulka Svobodová, protagonistka babyboxů.
 

Semper vivens Hrabica!

Umřel Zdeněk Hrabica. My, co jsme ho dobře znali, bychom vám o něm mohli hodně vyprávět, protože to byla barvitá osobnost. Třeba k nám do Světa v obrazech přišel jako šéfredaktor někdy v roce 1985 - a bylo to pro mě, mladé redakční ucho, jako by mi někdo otevřel okna a pustil do poněkud zatuchlé redakční atmosféry čerstvý vzduch.
Zdeněk byl totiž sice „stranický kádr,“ ale zároveň velký bojovník za perestrojku a glasnost – tedy za onen gorbačovský trend otevřenosti a vyrovnání se se stalinismem, se kterým jsem se ztotožňoval. Zároveň to byl bohém a přítel básníků a umělců, což přinášelo neuvěřitelné historky s ním spjaté. (Nadhodím namátkou jen jednu – tu, jak Hrabica v době, kdy podklady časopisu tvořily jen na stroji psané texty, papírové nákresy a jedinečné diapozitivy, zašel s kamarádem na víno - a cestou z vinárny zapomněl celé zlomené číslo Světa v obrazech v taxíku. Tragédie ale skončila dobře, onen dobrý taxíkář totiž tašku poctivě přinesl do redakce!)
Zdenek sám jako autor nebyl velký stylista – měl ale to, co každý novinář potřebuje mnohem více, než pouhé vytříbené pero. A sice nesmlouvavou zvědavost, touhu pochopit a otvírat kýmsi neprávem zamčené dveře. (Ostatně, i na vizitkách míval výstižné heslo Semper vivens -Věčně živoucí.)
Tyto vlastnosti ho neopustily ani po listopadu1989, kdy byl ovšem z velké žurnalistiky dost neprávem vyobcován a věnoval se tedy hlavně psaní knih literatur faktu. (Ještě za totality napsal cennou publikaci Lidé z reportáže a zajímavou studii o generálu Klapálkovi, Muž, který velel mužům. Po revoluci přidal dalších devět svazků.)
Já si ho však stejně budu navždy nejvíc pamatovat jako kamarádského šéfa, který nikoho neprotežoval, pro kterého nebylo nic tabu, a v oné podivné normalizační době zároveň velmi statečně stál za svými redaktory. Já vím, bylo mu už osmdesát šest. A ono to semper vivens pro nikoho bohužel neplatí provždy. Můžeme tě ale Zdenku ujistit, že ve vzpomínkách živý zůstaneš.
Dušan Spáčil

 

Sešli jsme se s fotografem Danielem Šperlem!

Daniel Šperl mi věnoval tři ze svých knih - "...bez hranic", "Všední slavnosti" a "Japonsko". Daniela znáte z Divokého vína, jeho tvorbu najdete na www.danielsperl.com. Stal jsem se obdivovatelem fotografa Daniela Šperla a budu vám jeho fotografie přinášet v seriálu publikovaném na www.divokevino.cz.
Daniel fotografuje výhradně na film a sám si fotografie vyvolává a zvětšuje. Za svým jménem je oprávněn psát Ph.D. Je to skvělý chlap a chci se s ním znovu sejít.
Děkuju, Danieli!
L. H.

S Danielem jsme byli v mé oblíbené restauraci Nebozízek na Petříně. Luďkovi a Mileně Láryšovým, provozovatelům restaurace, děkuju, že mě vlídně přijímají a dobře mě krmí.
S Danielem jsme byli v mé oblíbené restauraci Nebozízek na Petříně. Luďkovi a Mileně Láryšovým, provozovatelům restaurace, děkuju, že mě vlídně přijímají a dobře mě krmí.
 

Hlavním dárcem babyboxu v Tachově se stala společnost ROSSMANN, spol. s r. o.!

Milé pracovnice společnosti ROSSMANN www.rossmann.cz Olinka Stanley a Vendulka Svobodová mi potvrdily, že jejich společnost bude hlavním dárcem 84. babyboxu v Tachově, posledním okrese, který byl dosud bez záchranné bedýnky pro odložené děti. Babybox otvíráme tradičně na Mikuláše 5. prosince ve 12 hodin v Okružní ulici 2042 v areálu firmy GRAMMER CZ.
Dar jsme získali od dobročinné akce pořádané společností ROSSMANN Kde srdce pomáhá www.rossmann.cz/pomahame!
O výši daru rozhodli zákazníci, kteří mohli přidělit libovolný počet svých nevyčerpaných bodů z věrnostního programu ROSSMANN CLUB příběhu, který je oslovil nejvíce. Proměnili své body v dobrý skutek a část z výtěžku získal právě i babybox v Tachově.
Děkuju společnosti ROSSMANN a jejím zákazníkům.
Babydědek Lu

 

Mirek Huptych mi daroval 31 bochníků chleba!

Výtvarník a básník Mirek Huptych, jenž právě dokončil práci na kalendáři Labyrint světa a ráj srdce www.huptych.cza www.komensky400.cz, zajišťuje pro mé koně tvrdý chleba. Sám pro něj dojel se svojí chotí a přeložil jej do mého auta. 31 bochníků budou mít mí koně na přilepšenou nejméně dva dny. Děkuju, milý Mirku, jménem svých koní.
L. H.

 

Mirek Huptych mi píše o svém kalendáři Labyrint světa a ráj srdce!

Ludvíku,
je to benefiční nástěnný kalendář pro Děti úplňku (autisti). Pracoval jsem na něm intenzivně rok a půl a je vyvrcholením víc jak desetileté práce na ilustracích Labyrintu... Je vydán ke 400. výročí napsání knihy Labyrint světa a ráj srdce, je na dva roky, z jedné strany labyrint světa a z druhé ráj srdce... Z jednotlivých listů lze slepit obraz. Kalendář je doplněn 8 stranami citátů, které jsou též v překladech do angličtiny, takže to může být vhodný dárek pro zahraniční přátele...Na mých stránkách www.huptych.czje celý kalendář k prohlédnutí a objednat je možné na www.komensky400.cz
Z nákladu 2000 ks zbývá 400 a vypadá to, že bude do Vánoc vyprodán...
Moc děkuji za otištění upozornění na kalendář...:-)
Zdraví Mirek

P. S. V příloze je obálka kalendáře.

 

Zemřel Jiří Vojtíšek.

Můj přítel Jiří Vojtíšek zemřel v noci na 17. listopadu, 88 let by se dožil 1. prosince 2022. Jirku Vojtíška chci oslavit především jako muže, který prosadil u ředitele Restaurací a jídelen v Praze 1 zřízení poetické vinárny Viola. Pomohl tak svému kamarádovi Jiřímu Ostermannovi založit do té doby nevídané divadlo poezie ve vinárně. Jirka Ostermann uváděl především básníky americké beat generation. Prvním pořadem byl Komu patří jazz, jenž měl premiéru 22. července 1963.
Jirko, vzpomínám na Tebe za všechny kamarády, kteří umřeli před Tebou.
Ludvík Hess

Zleva Petr Volf, Jirka, Dorůžka a Bašé. Z natáčení filmu Vlčí jáma v Sobotce, kde jsme ještě se Zdeňkem Dorůžkou a Láďou Bašem, statovali a koupili si stylová viržinka. Kouřit se to nedalo.Vzpomínání na Jirku nemusí být jen smutné. Byl to umělec života, to umění bylo často tak náročné, že to nestíhal. Petr Volf
Zleva Petr Volf, Jirka, Dorůžka a Bašé. Z natáčení filmu Vlčí jáma v Sobotce, kde jsme ještě se Zdeňkem Dorůžkou a Láďou Bašem, statovali a koupili si stylová viržinka. Kouřit se to nedalo.Vzpomínání na Jirku nemusí být jen smutné. Byl to umělec života, to umění bylo často tak náročné, že to nestíhal. Petr Volf
Já mám nejradši tu jak Jirka balí holku v autobuse... Budiž tam blažen tak, jak v životě na zemi. Miloš Starý
Já mám nejradši tu jak Jirka balí holku v autobuse... Budiž tam blažen tak, jak v životě na zemi. Miloš Starý
Jazzmani z Violy v 60. letech, kdy tam Jiří Vojtíšek působil. S trumpetou Richard Kubernát, u piana Rudolf Rokl a s basou Luděk Hulan.
Jazzmani z Violy v 60. letech, kdy tam Jiří Vojtíšek působil. S trumpetou Richard Kubernát, u piana Rudolf Rokl a s basou Luděk Hulan.
 

Jindřich Štreit zve na výstavu!

Jindřich Štreit – Vzpomínky
Termín: 15. 11. – 17. 12. 2022
Vernisáž: 15. 11. 2022 v 17.00 hodin, Kulturní institut Alternativa
Výstava prof. Jindřicha Štreita, jedné z nejvýraznějších osobností české fotografie, nabídne retrospektivní průřez jeho tvorbou z doby předrevoluční. K vidění budou doposud nepublikované nebo málo vystavované snímky, kde vystaví doslova ikony své tvorby.
Na fotkách jsou zachyceny vztahy mezi lidmi všech generací, kde atributy života zůstávají, ale člověk se příliš nezměnil. Čas rychle letí a svět se mění, ale to lidské zůstává.
Jindřich Štreit – fotograf, vysokoškolský pedagog, kurátor a organizátor kulturního života. Ale také žijící legenda a kultovní osobnost české fotografie, který má za sebou více než 1500 samostatných výstav v řadě zemí Evropy i v zámoří, desítky publikací, byly o něm natočeny filmy a jeho dílo je součástí těch nejprestižnějších sbírek.
Fotografovat začal už za svých studií v Olomouci, na konci šedesátých let. Poté působil jako pedagog v Sovinci, kde zanechal velkou kulturní stopu jako významný iniciátor místního kulturního života. Kromě práce pedagoga zde zastával také funkce knihovníka nebo promítače filmů, především ale oživoval tento zapomenutý kraj řadou výstav a divadelních představení, které sám pořádal.
Během normalizace jej to bohužel uvrhlo také do vězení. Po této epizodě nemohl učit a stal se nejprve knihovníkem a poté dispečerem Státního podniku v Rýžovišti. A opět začal neúnavně organizovat kulturní akce a fotografovat, přičemž se neváhal vracet k motivům, které mu byly u soudu vytýkány. Ve své tvorbě se stále postupně věnoval metaforičtěji pojatým fotografiím, silným tématem pro něj byl kontrasty lidské tváře, totalitou a svobodou, hrubostí a něhou. Často fotografoval různé dvojice, které tyto příběhy zobrazovaly. S postupným koncem komunismu se jeho díla začala objevovat na výstavách. První samostatné výstavy se pak Jindřich Štreit dočkal v přelomovém roce 1989. Připravil ji Zdeněk Kirschner v galerii Fotochema a byla skutečným triumfem.
Po pádu komunistického režimu se mu konečně otevřel svět. Vydává jednu knihu za druhou, fotografuje, realizuje nespočet výstav, cestuje po celém světě a vyučuje na vysokých školách. Jeho pedagogická práce je ceněna především pro jeho strhující tvůrčí zápal, kterým je schopen zaujmout své studenty a obecně posunout dokumentární fotografii světu blíž.
Ve své tvorbě se zaměřuje na dokumentování života v jeho nepřikrášlené formě, sleduje lidi na venkově, při práci a obyčejném životě a ukazuje tak tento mikrokosmos celému světu. Celým jeho dílem se prolíná sociální problematika.Prostřednictvím svého objektivu zobrazuje mentálně i tělesné postižené lidi, drogově závislé, těžce pracující, bezdomovce, staré lidi na konci života, či vězně. Je pro něj typický osobní kontakt s fotografovanými lidmi. Jeho schopnost empatie a smysl pro vizuální atraktivitu pak dávají dohromady dokonalé dílo.
Jeho fotografie jsou chápány jako umělecký dokument, který je založen na otevření srdce autora lidem, které zachycuje, ale také na schopnosti neztratit se v jednotlivých osudech, aby byl schopen určité objektivity. Citlivě využívá světlo, kompozici a další výtvarné prostředky, aby předal myšlenku. Tím nás všechny motivuje k přemýšlení o základních životních hodnotách.
Tuto tezi potvrzují jeho vlastní slova, kterými odpovídá na otázku, co považuje na fotografování za nejdůležitější: Nejdůležitější je mít rád lidi, potom je všechno strašně jednoduché.

• V roce 2006 mu bylo uděleno ocenění Medaile Za zásluhy I. třídy při příležitosti státního svátku vzniku samostatného Československa
• 18. září 2009 byl prezidentem Václavem Klausem jmenován profesorem pro obor volné a užité umění
• 2. října 2014 od VŠVU v Bratislavě obdržel čestný doktorát (dr. h. c.) jako jediný fotograf v Česku a na Slovensku
• V březnu 2019 se stal prvním nositelem ceny Jantar za celoživotní dílo.
• V listopadu 2022 mu byla udělena cena Osobnost Moravskoslezského kraje
Soustavně se věnuje podpoře humanitární a charitativní činnosti.

 

Alena Kučerová zve na výstavu!

Práce první a poslední se jmenuje výstava Aleny Kučerové v Severočeské galerii výtvarného umění v Litoměřicích v Michalské ulici 29/7. Výstava je otveřená od středy do neděle od 10 do 17 hodin. Byla zahájena 10. listopadu 2022 a potrvá do 22. ledna 2023.
K výstavě vyšel katalog, v němž je otištěna řada Alenčiných snových obrázků, které doprovází text Jaromíra Zeminy.
L. H.

 

Olga Nytrová zve!

 

Jindřich Buxbaum zve na výstavu fotografií!

Kliknutím zvětšíš!
Kliknutím zvětšíš!
 

Jaroslav Kučera zve na výstavu fotografií. Venisáž 3. listopadu v 19 hodin Leica Gallery, Školská 18, Praha 1

 

246. děťátko bylo odloženo v modročervené tašce do babyboxu na radnici Prahy 6!

V neděli 23. října v 11:16 vložil neznámý dárce tašku s děťátkem do babyboxu v Jilemnického ulici v Praze 6. Je to sedmé dejvické děťátko, ale v tuto chvíli ještě nevím, zda se jedná o holčičku nebo klučíka. Letos je to patnácté děťátko.
Ať je to kluk, nebo holka, v každém případně je Česká mincovna obdaruje tradičním zlatým dukátem. Dar má na starosti marketingový manažer Jaroslav Černý, a tak jej prosím, aby dukát byl v plném lesku.
V každém případě dostane jméno Václav nebo Vendulka podle velké protagonistky babyboxů Vendulky Svobodové ze společnosti ROSSMANN, která je pravidelným a mimořádně velkorysým dárcem babyboxů.
Je to Vendulka zdravá a v dece zabalená, zcela novorozená. V tuto chvíli už o ni pečují lékaři v Motole. Skóre holky versus kluci změnila na 134:112 ve prospěch holčiček.
Ať žije Vendulka Dejvická! Ať žije Vendulka Svobodová!
Babydědek Lu

 
< 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 >