na další stranu
Petr Cincibuch
* * *
Vstoupili jsme do loďky
a zatímco sis sedala
křičeli na nás:
— Tři koruny na hodinu
a na ostrově nevystupovat! —
Slunce se ti smálo na kolenou
a tys vyprávěla o zemi
kde staré ženy v černém
na hlavě nosí vodu do domů
po schodech vysokých nebeských
o zemi moří
jež barvila ti oči
zatímco mně jen rybniční špína
namáčela štětec
Řekl jsem:
— Možná že jiní lépe
však já chci jak nejlépe dokáži
veslovat s tebou těmi moři
a v rybniční špíně hledat ti leknín —
— Nevěřím
už nevěřím — pravilas
když loďka o ostrovní uvízla břeh
— Vystup
a z kamenů postav dům
a lodě všechny co přijedou
nech odplout
Za rok přijedu
pak uvěřím
a budu ti Pátkem
Robinsone —
A odplulas bez ohlédnutí
zapadalo slunce
a na nebi se chechtal racek
Srazil jsem ho kamenem
a dříve než vrátilas loďku
vyryl jsem první vrub
za první den
Nejistota
Liščí vlasy ve tváři
ano bylo to v špinavé
uličce vlaku)
a jako každé vlasy
hořké
ruce na očích
a skloněné hlava
bránily pohledu
na bílé jehně
připravené plaše ucuknout
a přitom hodit ještě
jednou hlavou
pták ohnivák
hlavu pod křídlem
a vlak bez jisker a závisti
mezi poli
zastavil
|
