Archiv divoké vinice

Jiří Poživil uspořádal večer s básněmi Ladislava Landy!

Dílem náhody, šťastných okolností a především díky zhudebnění jedné básně Michalem Bystrovem objevil jsem před pár lety dílo Ladislava Landy. Ve snaze vymyslet nějakou zajímavou a netradiční akci s poezií v naší knihovně v Ústí nad Labem a s vidinou únorového výročí 75 let od Landova narození rozhodl jsem se jej ve čtvrtek 23. února připomenout čtením jeho poezie a vyprávěním těch mála historek a informací, které se dají po tolika letech nalézt a vyškrábat. Podařilo se mi dát dohromady snad všechno, co se schovává ve starých sbornících, literárních slovnících a otištěných vzpomínkách. I když bych rád věřil, že ještě nějaké drobné klenoty čas zavál do míst, kde je teprve objevím.

Zhruba dvaceti návštěvníkům jsem tak v kavárně v Knihovně Ústeckého kraje mohl číst básně o siréně v Ústí nad Orlicí, malé slabosti v kolenou i dívce, která do jara prý nevydrží. Ale především jsem mohl připomenout básníka, jehož život byl sice tragicky krátký, ale básně, které napsal, mají sílu i kvalitu i po skoro šedesáti letech rezonovat. Velice rád jsem se tohoto úkolu zhostil.

Za velmi milou podporu akce děkuji Michalu Bystrovovi, Ludvíkovi Hessovi, svým kolegům a Evě Havlíkové Landové.


 

Bořek Mezník odešel do básnického nebe.

Bořek Mezník byl autorem Divokého vína od roku 2004. Jeho typický rukopis se nedal přehlédnout. Narodil se 23. března 1974 v Brně a umřel 18. února 2023 v Ludíkově. Rozloučení s Bořkem Mezníkem se koná v sobotu 25. 2. 2023 v 11 hodin v obřadní síni v Boskovicích.
Bořek byl jeden z mála autorů, které jsem znal osobně. L. H.

BOLEST NA SRDCI
Ptala se mě psycholožka
jestli jsem o tom
už někdy víc mluvil
nebo něco podobnýho
třeba psal a tak
samozřejmě
že ne
jen v náznacích
u jednoho jejího kolegy
vím že se s tím
musím vypořádat
není jiná možnost
musím to přetrhnout
a postavit se k tomu čelem
když jsem byl ještě malej chlapeček
viděl jsem denně
jak můj táta
bije mýho staršího bratra
lítaly záhlavce
vlasy se škubaly
„já to do tebe namlátím
ty debile“
„ty tomu nerozumíš?“
prásk
takto ho učil matematiku
jednou jsem to nahrál
na kazetu
a pak to celý rodině
u večeře pustil
dostal jsem vejprask
nevěděl jsem proč
v té dětské hlavičce
mi to chování přišlo normální
protože jsem nic jinýho neznal
a začal jsem se ho bát
pak táta bráchovi
zlomil ruku
normálně mu ji překopl
když už brácha ležel na zemi
to už mi tak normální nepřipadalo
nesměli jsme o tom ale mluvit
bratr řekl
že spadl ze schodů
nebo něco podobnýho
bál jsem se ho čím dál víc
bil ho v podstatě celý dětství
mě pak taky
ale já měl to štěstí
že mi matika šla líp
ale byl jsem znechucenej
celým učením
celou školou
chtěl furt samý jedničky
nebo
„aspoň“
vyznamenání
objevil jsem kouzlo
byla to lež
zatajoval jsem špatný známky
bál jsem se křiku
bití a sprostých nadávek
viděl jsem to pořád a vidím
pořád před sebou
jak s bratrem zacházel
lež a podvod mě před tím ochránily
falšoval jsem podpisy v žákovské
a měl jsem klid
míň bití
samozřejmě následovalo
po každým rodičáku
kde se dověděl o mých
horších známkách
než jednička
psycholožka mi řekla
že to byla normální reakce
dítěte
ale co může vyrůst ze spratka
kterej se bojí
lže a podvádí?
vyhýbal jsem se mu
jak to šlo
ale nešlo
musel jsem do svýho pokoje
procházet tím jeho
každodenní přednášky
výslechy
a promlouvání do duše
hledal jsem únik
a sralo mě
že lžu a jsem srab
ale strach byl silnější
bil a škrtil i moji mámu
házel po ní věci
často jsem se za ní
pak přitulil
hladil ji po vlasech
a spolu jsme brečeli
a fotr seděl nasranej
a ublíženej
v obejváku
a tvářil se jako král
co je nešťastnej a dělá si starost
že ho poddaní nerespektujou
že si ho nikdo neváží
a že serou na jeho rady
někteří mámu považují za hrdinku
miluju svoji mámu
ale tohle neměla dopustit
a podílet se tím na tom
měl už dávno letět
z baráku
jenže tenkrát se to vůbec nenosilo
lepší nikdo
než ten hnusnej
sobeckej
hulvátskej tvor
je mně líto
že to tak bylo
a doteď s tím bojuju
ale musím to dostat ven
v pubertě jsem začal negovat
všechno
co se týkalo jeho chování
myšlení
a zvrhlejch mechanismů
„kamarádi se na tebe vyserou
ale já nikdy“
říkal
a o všechno se ho člověk musí
poníženě prosit
stal se ze mě zakomplexovanej
pokroucenej kripl
bez špetky sebevědomí a úcty
a s pocitama neustálý viny
a to mě provází pořád
musím se tomu postavit
jinak se opravdu zblázním
a moje děcka si to ponesou dál
třeba v jiné podobě
dodnes když vidím
jak někdo bije ženu nebo děti
zvedá se mi žaludek
polívá mě zima
a horko
a mám sto chutí
se zastat
a nechat se sám zbít
u mě už je to jedno
musel jsem to už
napsat
je to venku
tak

 

Jiří Poživil zve na Večer s poezií Ladislava Landy!

Kliknutím zvětšíš!
Kliknutím zvětšíš!
 

248. děťátko je holčička Georgia z babyboxu v Karlových Varech!

Georgia vstoupila do nového života dvířky babyboxu Karlovarské krajské nemocnice v pátek 10. února v 14:58. Je to den pro mne významný, protože má 12. narozeniny můj nejmladší syn Antonín Václav Hess.
Georgia byla oblečená do růžového overalu, zřejmě po starší sestře, takže ji byl o dvě čísla větší. Na hlavě měla růžovou pletenou čepičku. Vzápětí mi volala přívětivá vrchní sestra Alžběta Novotná: „Holčička je v pořádku a podle ošetření pupku bych řekla, že přišla na svět v porodnici. U sebe měla dopis s informací, že se narodila 6. února. Maminka lituje, že si ji z vážných důvodů nemůže nechat.“
Jistě se ptáte, proč se jmenuje Georgia. Je to jméno, které dostala adoptivní dcera velké protagonistky babyboxů Zuzanky Isabelly T. , dámy, kterou obdivuju. Její adoptivní dcera se narodila ve Spojených státech v Atlantě, v hlavním městě státu Georgia, odtud její jméno. Zuzanka Isabella ji získala a přivezla si ji do Čech. Georgia je dnes krásná mladá dáma chystající se studovat konzervatoř.
Georgia je třetí karlovarské děťátko a druhé letošní celkem, třetí karlovarská holčička a 136. holčička z babyboxu!
Jaroslav Černý, marketingový manažer České mincovny, už razí pro Georgii zlatý dukát, kterým obdarovává Česká mincovna všechna děťátka odložená do babyboxů.
Ať žije Georgia Karlovarská! Ať žije Georgia z Atlanty!

Babydědek Lu

Novorozenecký dukát od České mincovny!
Novorozenecký dukát od České mincovny!
 

Milan Nakonečný má 91!

Navštívil jsem prof. PhDr. Milana Nakonečného, svého vysokoškolského učitele psychologie a velkého přítele, 8. února 2023 a popřál mu k 91. narozeninám. Milan Nakonečný se celý život věnuje magii a měl jsem tu čest za jeho pomoci vydat v Divokém víně knihu Magia Innaturalis v překladu Františka Kabeláka, v té době nejvýznamnějšího českého hermetika, ezoterika, okultisty, mága a kabalisty. František Kabelák zemřel v roce 1969 a vydání knihy se nedočkal.
Milan Nakonečný je autorem několika desítek knih z oboru psychologie a jiných. Do Divokého vína přispěl několika články o psychoanalýze a umění.
Milý Milane, přeju Ti zdraví a přiměřeně dobrou náladu! Tvůj Lu

Fotografie Antonín Václav Hess.
Fotografie Antonín Václav Hess.
 

247. děťátko v babyboxu Nemocnice Znojmo!

V úterý 7. února ve 21:56 vstoupila dvířky znojemského babyboxu do nového života - snad lepšího -holčička, kterou jsem pojmenoval Květuše. Jméno dostala po dámě, jež se nevídaným způsobem zapsala do projektu babyboxů. „Je asi dvoudenní a na sobě má tričko zřejmě po mamince, jinak je nahá. Je drobnější tak do tří kilo, ale na pohled zdravá! Hned ji nakrmíme!“ řekla mi dětská lékařka Kateřina Wojnarová, která měla právě službu.
Ve znojemském babyboxu je to první děťátko od 19. března 2015, kdy byl otevřen. V letošním roce je také první a přichází po delší pauze – naposledy bylo děťátko nalezeno 23. října 2022 v babyboxu na Praze 6. Skóre mezi holčičkami a klučíky Květuše změnila na 135:112 ve prospěch holek.
Česká mincovna už připravuje zlatý dukát pro novorozence s číslem 247. Dukáty obdarovává významný partner projektu všechna děťátka odložená do babyboxu. Ať žije Květuše ze Znojma! Ať žije její kmotra Květuše!
Babydědek Lu

Novorozenecký dukát od České mincovny.
Novorozenecký dukát od České mincovny.
 

Jindřich Štreit zve!

kliknutím zvětšíš!
kliknutím zvětšíš!
 

Přání od Rosti Opršala!

Když v únoru se zasadilo víno
vydrželo sněhy mrazy
vyrostl z něj rozsochatý kmen
spousta révy co uměla do burčáku kvasit
vydala a dává víno pro potěchu
chtělo by říci: Tož, dobré dílo, amen.
Ale kdež, šetřme dechu!
Přece zdaleka nejsme u dna.
Je předčasné zvonit na zvonec
je brzy sklánět praporec
dokud nám život chutná!


Milý Lu, vše dobré a všechno nejzdravější! Ať chutná…
Váš Ro

 

Narodil se Jan Hess, můj čtvrtý pravnuk!

V neděli 22. ledna kolem desáté hodiny dopoledne se narodil mému vnukovi Filipu Hessovi a jeho ženě Janě synek, jehož pojmenovali Jan. Jana a Filip už mají skoro čtyřletou holčičku Aničku. Moje vnučka Martina má také dvě děti - klučíka Adama a holčičku Žofii. Počítám-li správně, jsem čtyřnásobným pradědem.

Perličkou je, že dnes 22. ledna slaví své 70. narozeniny můj přítel, gynekolog Zdeněk Mayer. Blahopřeji všem!

L. H.

 

Vladimír Stibor zve!

Kliknutím zvětšíš!
Kliknutím zvětšíš!
 

Pavel Hudec Ahasver zve na výstavu fotografií!

Pavel Hudec Ahasver publikoval své fotografie v tištěném Divokém víně v 60. letech. Spolu s Pavlem Jasanským se stali nejvýznamnějšími autory fotografií časopisu. Pavel žije v proslaveném domě Hanzlberk v ulici Pod Vyšehradem, který byl střediskem avantgardních umělců v druhé polovině minulého století. Jeho dcera Dita nabízí starožitnosti a také Pavlovy fotografie v obchůdku Antique Ahasver v Prokopské ulici 3 na Malé Straně. Otevřeno má od úterý do soboty od 11 do 18 hodin a spojit se s Ditou můžete prostřednictvím mailu ahasver@sovice.net. Pavel Hudec Ahasver zve na výstavu svých fotografií, která bude zahájena v úterý 10. ledna od 18 hodin v Knihkupectví a kavárně Řehoře Samsy v pasáži domu "U Nováků" ve Vodičkově ulici 30. L. H.

Studenti Akademie výtvarných umění a jejich modely na fotografii z první poloviny 60. let.
Studenti Akademie výtvarných umění a jejich modely na fotografii z první poloviny 60. let.
 

Anima zve!

VÝSTAVA IMAGINATIVNÍCH OBRAZŮ A BÁSNÍ
„ANIMA VE VÍRU ŽIVOTA“

Ve čtvrtek 5. ledna 2023 proběhne od 18.00 hodin slavnostní zahájení výstavy obrazů a básní Kateřiny ANIMY Duškové s názvem ANIMA VE VÍRU ŽIVOTA v galerijních prostorách Tiché kavárny v Praze. Na vernisáži zazní autorská recitace ANIMA básní a hudební vystoupení Jiřího Šámala s hangem a zpěvem. Samotnou výstavu si zájemci budou moci prohlédnout do 31. ledna 2023.

Výstava ANIMA VE VÍRU ŽIVOTA si klade za cíl předat lidem zážitek z uměleckého pohledu na svět, který je plný inspirace a hravosti. Chce na chvíli odvést pozornost od každodenních starostí a ukázat půvab všedního dne, který je naplněn drobnými radostmi. Autorka přitom považuje za důležité osobní setkání návštěvníků výstavy s originální tvorbou, kdy se lidé na chvíli zastaví, nechají se vtáhnout do uměleckého světa a umožní básním a ilustracím pozitivně působit na své emoce.
Kateřina ANIMA Dušková se ve své tvorbě dlouhodobě zaměřuje na téma lásky, života a kreativity. Její tvorba je naplněna specifickou energií. Tu v případě ilustrací zdůrazňují výrazné linie a barevnost, která se nese v kombinaci černé, červené nebo žluté barvy. Na ilustracích lze potom sledovat rozmanité postavy, zvířata a věci, které spojuje téma umění a hry.

Přijďte se podívat na vernisáž výstavy ANIMA VE VÍRU ŽIVOTA a zažijte její jedinečnou atmosféru v přítomnosti autorky Kateřiny ANIMY Duškové v osobitých prostorách Tiché kavárny.
KATEŘINA ANIMA DUŠKOVÁ
Kateřina ANIMA Dušková je mladá česká básnířka a ilustrátorka. Narodila se v Opavě, v současnosti žije v Praze. Od dětství ráda hrála na hudební nástroje a zpívala. Dlouhodobě se věnovala hře na příčnou flétnu a sborovému zpěvu, se kterým se účastnila koncertních zájezdů po Evropě a USA. Během vysokoškolského studia se pro ni stalo hlavním zájmem psaní poezie a tvorba ilustrací technikou kolorované kresby. Poezii pravidelně publikuje na sociálních sítích a v literárním časopise, účastní se autorských čtení. Pořádá také výstavy vlastních obrazů a básní, které realizovala například v Praze, Brně a Opavě. Aktuálně pracuje na vlastní ilustrované básnické sbírce a nové kolekci obrazů.

TICHÁ KAVÁRNA
Tichá kavárna byla slavnostně otevřena na podzim roku 2011 a vznikla jako společný projekt neziskových organizací Tichý svět – chráněná pracoviště, o.p.s. a Tichý svět, o.p.s. Kavárna se tak stala první pražskou kavárnou s neslyšící obsluhou. Představuje prostor, kde mohou neslyšící pracovat, využít své schopnosti a ukázat sobě i svému okolí, že i v tak náročném oboru, jakým je pohostinství, se mohou s úspěchem uplatnit. Kavárna slouží rovněž jako tréninkové prostředí a nabízí podporu studentům a absolventům odborných škol pro jejich profesní začátky. Podnik se stal místem, ve kterém se můžete setkat s oběma světy – slyšících i neslyšících. Neslyšící si zde mohou objednat ve svém vlastním mateřském jazyce, tedy jazyce znakovém, potkat své přátele a zastavit se na „kus řeči“ nad šálkem dobré kávy. Slyšící hosté tu mají jedinečnou možnost vyzkoušet si znakový jazyk, jaké to je objednat si beze slov a užít si atmosféru, kterou kavárna nabízí. Komunikace s personálem se vůbec nemusíte obávat, úplně stačí ukázat prstem do nabídky. Pravidelně se zde pořádají výstavy, koncerty a jiné kulturní a vzdělávací akce. Zejména v teplých měsících se můžete těšit na příjemné posezení na zahrádce.

Tiskový kontakt: katerinaanima@gmail.com, +420 777 991 882
Oficiální webové stránky: www.katerinaanima.cz

 

Dušan Spáčil přeje!

 

Koupání v novém roce 2023!

Denisu jsem fotografoval v Chyňavském potoce v údolí pod obcí Horní Podkozí. Dodnes je tam chatička, kam jsme jezdili s Mélou Machálkem a se spolužačkami z gymnázia Na Zámečku.
Chyňavský potok se o pár set metrů dále vlévá do Kačáku, místa, ke kterému chovám krásné vzpomínky.
L. H.

 

Jiří Žáček hlásí vydání nové knížky!

Knížka vyjde v únoru a jmenuje se Život je krátký. Sbírka čítá 100 stran, ilustroval ji Josef Velčovský, graficky upravil Martin David a vydává nakladatelství Šulc - Švarc, s. r. o.
Máte se na co těšit, milí čtenáři!
L. H.

 

Štěpán Votoček poslal štědrovečerní básničku!


Štědrovečerní

Na Štědrý večer
smaží se řízky
každému každý
dneska je blízký

Pod smrčkem dárky
rozbalej smradi
se všemi všichni
mají se rádi

Ach kouzlo Vánoc
cukroví, koled
snad břicho zítra
nebude bolet

Dědečka vnouče
matku syn líbá
a v lese visí
Jan Jakub Ryba

 

Jindřich Štreit a Vladimír Stibor posílají novoročenku!

 

Královna všech!

Nakladatelství MediaRey, SE, mi poslalo knížku Královna všech, a tak jsem hned prolistoval text Ireny Cápkové, potěšil jsem se historkami ze života své oblíbené královny, již obdivuju především pro její vztah ke koním. Sám jsem totiž chovatelem anglických plnokrevníků. Text je čtivý, a tak předpokládám, že 223 stránek přečtu za dva večery. Děkuju za knížku a současně ji doporučuju čtenářům k přečtení. L. H.

 

Forbes cooking!

Přišla mi kuchařka Forbes cooking, kterou vydalo nakladatelství Media Rey, SE autorky Kateřiny Harudové. Na 217 stránkách přináší řadu receptů světové kuchyně, ale taky klasická česká jídla. Všechny recepty jsou doprovázeny celostránkovými fotografiemi, které považuji za velmi zdařilé. Rozhodl jsem se, že každý den si uvařím jedno jídlo. Než zrealizuju recepty na 217 stránkách, zabere mi to nějaký čas. Dobrou chuť, milý čtenáři. L. H.

 

Genius z ulice

František Dostál byl v osmdesátých letech jedním z nejpopulárnějších českých fotografů - sám jsem ho potkával v redakci Světa v obrazech, kam na rozdíl od jiných "mistrů," (ostentativně vonících dálkami a ověšených fotoaparáty s obrovskými objektivy zvučných značek), přicházel nesmírně skromně, s malinkou leicou v kapse - a s imidž chlapíka z pražské ulice, který "náhodou udělal pár slušnejch fotek." Ano, bylo až kuriózní, že tenhle laureát desítek mezinárodních fotografických soutěží celý život tvrdil, že je pouhý amatér a dlouhá desetiletí strávil profesně v jakémsi odborném časopise, kde snímal hlavně hasiče při cvičeních a různé fotky na tabule cti. Byl s tím prý zcela spokojen, protože měl čas na "amatérské" bloumání s fotoaparátem…
Ale ty obrázky, které "jako amatér" nafotil, ty jsou božské. Podle mého představovaly nejen jedno z nejautentičtějších svědectví o sedmdesátých, osmdesátých a devadesátých letech u nás, ale zároveň byly v dobrém slova smyslu "lidové" - asi tak jako jsou lidové třeba kresby Josefa Lady.
Mrzelo mě, že v novém tisíciletí přestaly Františkovy fotky v novinách skoro vycházet - a tak jsem rád, že naše nakladatelství Bondy před časem alespoň mohlo připomenout Dostálovu tvorbu malou knížkou "Jdeme na jedno“, ve které jsme spojili Františkovy fotky s povídáním Ivana Hlase. Měl jsem pocit, že to pana Dostála tehdy potěšilo. Bohužel od té doby jsme se neviděli - informace o tom, že František Dostál zemřel, mě však bolestně zasáhla. Svým způsobem je ale příznačné, že odešel právě v den, kdy jsou české obce plné Mikulášů, andělů, čertů a smějících se dětí. V den stejně plný zemité člověčiny jako fotky Franty Dostála.
(ds)

 
< 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 >