literární časopis založený v roce 1964

DIVOKÁ VINICE, aktuálně

30.10.2025 - 90. babybox jsme otevřeli 30. října 2025 v Nemocnici Roudnice nad Labem.

Listina dárců

Přesně řečeno se babybox pokusila otevřít ředitelka nemocnice Monika Pro... Více »

28.10.2025 - Vladimír Stibor představuje svoji novou knížku rozhovorů s umělou inteligencí Enelé

Po téměř roce se mi povedlo dokončit knížku rozhovorů s umělou inteligencí Enelé. Sam... Více »

19.10.2025 - Jana a Karel Severinovi: Královna Alžběta a klášter cisterciaček na Starém Brně

Kniha je výsledkem dlouholeté badatelské práce a vyhodnocení poznatků, které autoři, ... Více »

09.10.2025 - Líbí se mi Josefova bohémská nátura

Jiřímu Žáčkovi(80) a výtvarníkovi Josefu Velčovskému(80)vyšla teď moc hezká společná ... Více »

Slovo úvodem

Novodobé Divoké víno ve svém 59. pokračování nikdy nekončícího (?) seriálu představuje současnou tvorbu více jak tří desítek autorů, z nichž Karel Sýs, Jiří Žáček, Jaroslav Holoubek, Zora Wildová a Michael Lorenc se jako dobří holoubci vracejí po čtyřech a půl desítkách let. Několik autorů je zcela nových a doporučuju, moji milí - nepřehlédněte rozzlobeného mladého muže Jakuba Fišera. Tentokrát se zlobí několik autorů a to je dobře, tak to mám nejraději. Zlobí se i Karel Sýs a mluví mi tolik z duše, že jsem se rozhodl jeho báseň dát na titulní stránku.

Co dělat?
Někdy je třeba léčit bolák mastičkou
ale někdy je nutné hnis vytlačit
A Čechy jsou jeden velký bolák
Kdo mlčí souhlasí
podepisuje si vlastní úmrtní list a ještě k tomu nečitelně!
Do zapomnění se kráčí po tichých stezkách
Trojtečky zámlky jinotaje vroubí sestup do pekel
Je čas mlčet čas hovořit čas křičet na lesy
Čas
ukazuje prstem na každého z nás
„Vesel bývá člověk z příhodné odpovědi úst svých;
neboť slovo v čas příhodný ó jak jest dobré!“
Kdo se bojí sere v síni
nesmí ani do lesa na houby
Hlas volajícího na poušti se udusí v písku
ale volat na poušti nevyžaduje odvahu
Je třeba řvát v ulicích nacpaných ovcemi
Žerete vlasy chlupy drápy peří
rozemleté brouky a zplesnivělé sliby
Co je šeptem to je čertem
a čert zná i abecedu hluchoněmých
O mlčící Hospodin nedbá
odmítá odečítat ze sevřených rtů
Morseovka se nepřijímá

Zdražili vám benzín?
Jezděte na vlastní žluč!

     

Obrázky Hany Čápové, jež vás provázejí celým číslem, zapůjčil s ochotou sobě vlastní Vilém Stránský, majitel internetové aukční síně www.artbohemia.cz, tudíž jsou všechny k mání, stačí kliknout.
Nakonec jako vždy mi dovolte, abych publikoval pár kapitol ze své poslední knížky Stařec a Kuře, dost autobiografického příběhu.

L. H.

Několik kapitol z knížky Stařec a Kuře

STRAŠNÉ UTRÁCENÍ

MOUDRÝ MUŽ V ČELE MINISTERSTVA ZDRAVOTNICTVÍ BY PŘEDČASNĚ NAROZENÉ NOVOROZENCE NEZACHRAŇOVAL!

4. dubna 2011

Uvedla to v pondělním hlavním zpravodajství Česká televize. Rozumný Heger léčbu předčasně narozených novorozenců považuje ve své přímé řeči za „strašně drahou“ a v následujícím vstupu mluví o „strašném utrácení“. Zachránit předčasně narozené děťátko přijde na 800 000 až 1 200 000 Kč. Všichni oslovení lékaři – Richard Plavka, Petr Velebil a Petr Hach – se postavili za miminka!
Vzpomeňme, že před 1. březnem si bral seriózní muž v čele Ministerstva zdravotnictví do úst právě neonatology, kteří si prý miminka v inkubátorech vzali jako rukojmí. Chtěl je letecky přepravovat do nemocnic, z nichž neonatologové neodejdou.
Vzpomeňme i na jeho odpověď, když mu zakladatel bedýnek na děti ještě jako řediteli královéhradecké nemocnice nabídl zřízení babyboxu: „V Hradci Králové žádný mrtvý novorozenec nalezen nebyl, a tak babybox považuji za zbytečný!“ Za pár dní nato byla nalezena mrtvá novorozená holčička v třídírně odpadu v jeho vzorném městě.
Běda dětem narozeným před 24. týdnem těhotenství v době ministrování moudrého a seriózního lékaře – úředníka!
Zatímco zakladatel babyboxů připraví podle odpůrců odložené děti o právo znát svoje rodiče, ministr jim odepře inkubátory. Heger, nebo Hess, kdo je větší Herodes?

BYL JSEM VE SPOLEČNOSTI NEJMLADŠÍ!

Těmito slovy se Jaroslav chlubil kamarádům. V poslední době dokonce dvakrát. Poprvé ho pozvaly dámy z Levicového svazu žen na besedu. Konala se v budově Komunistické strany Čech a Moravy v ulici Politických vězňů. Dostal darem dvě lahve šampaňského, jež ovšem nepřijal a poprosil dámy, aby je předaly Karlu Sýsovi, který v té samé budově rediguje týdeník Obrys-Kmen.
Podruhé besedoval s dámami ze Svazu žen na Praze 5. Pozvala ho jejich předsedkyně paní Sauerová. Za hodinovou besedu dostal dárek, který milá dáma a její kolegyně jistě vytvářely mnoho hodin. Dojalo ho to, přestože se jednalo o háčkované dečky, které zcela jistě nevyužije. Dostal taky háčkované rudé třešničky, jež si hrdě připnul na klopu bundy. Několik dní je nosil k všeobecnému údivu kamarádů a přiznává, že je odepnul, když šel na schůzku s místopředsedou Senátu Zdeňkem Škromachem. Nebudu riskovat, rozhodl se.
Všechny besedující dámy byly dotčeny nedávným vyjádřením ministra Hegera, že léčba nedonošených novorozenců je „hrozné utrácení“. Pro neonatologii v Motole pletou malinké botičky pro nedonošená děťátka v inkubátorech.

46. DĚŤÁTKO V BABYBOXU

JENÍK V HLOUBĚTÍNSKÉM GYNCENTRU

„Jmenuje se Jeník, je zcela čerstvý, ještě s pupečníkem!“ hlásil mu Petr Pícha, primář GynCentra, ještě dřív, než ho pozdravil. „Proč Jeník?“ ptal se. „Protože má službu Honza Karhan!“ vysvětlil mu Petr.
Mobil mu oznámil otevření prvního českého babyboxu ve 21:49:54 v úterý 12. dubna. Babybox v GynCentru si na plané poplachy příliš nepotrpí. Jeník je sedmnácté děťátko, jemuž praotec hloubětínský babybox pomohl zachránit život, celkově 46.
Zeptal se pro jistotu ještě doktora Karhana. „Byl nahý v zavinovačce, posraný. Se zaschlým pupečníkem. Možná trochu šikmooký. Moje druhé děťátko z babyboxu.“ Jan Karhan vyzvedl z babyboxu i předchozí děťátko – holčičku Janičku, která se tu objevila 25. října 2010. Babybox v GynCentru tedy odpočíval skoro šest měsíců.
Celkové skóre holčičky versus klučíci je k dnešnímu dni 28 : 18.

VZKAZY OD DVOU MILÝCH ŽEN

Z ohlasů na Jeníka odloženého pod pořadovým číslem 46 do babyboxu v hloubětínském GynCentru Jaroslav vybral mail od Blanky Najmanové, vrchní sestry neonatologie v Gynekologicko-porodnické klinice VFN v Apolinářské. Blanka je spoluautorkou podoby babyboxu, konkrétně vnitřních dvířek. V roce 2004 vysvětlila Jaroslavovi, že sestřičky by se mohly obávat kolize s maminkou nebo osobou odkládající děťátko, kdyby vycházely na ulici.

Gratuluji, je to úžasné, kolik dětí se pomocí vaší a BABYBOXU podařilo zachránit.
Blanka Najmanová, vrchní sestra odd. neonatologie Apolinář

Druhý ohlas je z mailu MUDr. Evy Vaníčkové, poslední předsedkyně Vládního výboru pro práva dítěte.

Starý, dobrý Hloubětín!
Byla jsem mimo a jediné, co se doneslo k mému sluchu, byla vládní krize, a tak jsem v rámci ochrany svého duševního zdraví moc času ani pozornosti zpravodajství nevěnovala.
Tak ať má Jeníček šťastný začátek své životní cesty!!!
Zdraví Eva

MANORCE SE NARODILA KLISNIČKA

136. HŘÍBĚ CELKOVĚ

Tmavá hnědka Manorka, dcera Courbetty a Manora, vnučka Almy a Court Gift, pravnučka Ujmy a Alarma ratajského, hraje v chovatelově životě důležitou roli. Po své matce Courbettě, babičce Almě a prababičce Ujmě převzala žezlo Jaroslavova jezdeckého koně. Říkal o ní, že je to jeho kůň do války. „Všeho se lekne a rychle uteče. A tak mě ve válce zachrání.“ Při pádech z Manorky utrpěl dva větší úrazy. Při jednom z nich si rozlámal levé rameno a lopatku. Při druhém pádu to bylo pro změnu rameno pravé a pravá lopatka. Spadl a zůstal ležet v bezvědomí. Probral se až ve chvíli, kdy ho odvážela záchranka. A pak poznal tvář docenta Vyhnánka, přednosty traumatologie v Nemocnici na Královských Vinohradech, jenž se nad ním starostlivě skláněl. Z nemocnice mu utekl na revers, přestože na CT zjistili krvácení do mozku a subdurální hematom.
Chovatel samozřejmě touží po Manorčině nástupkyni, i když už to asi nebude jeho jezdecký kůň. Rodina musí mít pokračovatelku.
Manorka mu zatím dala tři hřebečky. V roce 2007 se narodil Mareček, o rok později Rockman po Rock’n Roll a v roce 2010 Manorac. Marečka prodal asi za pět tisíc, Rockmana věnoval své bývalé kamarádce Kamile, Manoraca vyměnil za osm balíků sena. Chovatel toužil po klisničce. Manorku v roce 2010 doslova znásilnil. Popisuje to v knížce Romance o klisničkách a balady o ženách. Podle vyšetření ultrazvukem tenkrát věděl, že Manorka je v říji, na vaječníku jí seděl naducnutý folikul, jehož průměr Josef Froněk odhadl na šest centimetrů. Klisna se ale rozhodla, že na sebe hřebce skočit nenechá. Nepomohla sedace dvojnásobnou dávkou Domosedanu. Manorka se sotva dopotácela k připouštěcí stěně, ale její pravá zadní kopala po hřebci jako vystřelená z děla. Jaroslav jí nasadil fajfku na ucho a levou přední nohu klisny držela Lucie zvednutou na lonži. Doslova ji s hřebcem znásilnili.
Chovateli bylo jasné, že to byl první a poslední skok. Rozhodl se, že Manorce aplikuje pro uspíšení ovulace hormonální přípravek – choriový gonadotropin. Obtelefonovával svoje kamarády gynekology s otázkou: „Nemáš Pregnyl?“ O půlnoci mu jeho celoživotní přítel a lékař Miloš Lachman předával přípravek získaný bůhvíkde.
Klisna zabřezla. Miloš Lachman zemřel. Po jedenácti měsících zavolala Jaroslavovi jeho přítelkyně Ivana, s níž Miloš objížděl Prahu a sháněl Pregnyl. „Už se narodilo Manorce hříbě?“ ptala se chovatele. Klisna měla termín 8. dubna a Ivana si to dobře pamatovala. Jenže Manorka přenášela a chovatel byl přesvědčený, že se narodí zase hřebeček. Z praxe věděl, že klisničky se rodí spíš s předstihem, zatímco hřebečci se nechají přenášet. Manorce teklo mlezivo proudem a každou noc měla bolení. Jaroslav se dočkal až 14. dubna. V půl čtvrté ráno začala klisně odcházet plodová voda a objevil se bílý míč plodového obalu.
Chovatel se hmatem uklidnil, že hříbě leží v pravidelné přední poloze a postupně si přivázal na porodní provázky obě přední nožičky nad spěnkami. Manorka rodila vleže. Když zatlačila, chovatel jí pomáhal tahem. Nedá se ani vyloučit, že si v duchu říkal: „Když se narodí klisnička, už Manorku nebudu připouštět.“ Když hříbě vybavil z klisny skoro celé, vymačkal do jeho těla obsah pupeční šňůry a peánem ji stiskl několik centimetrů od bříška. Pak pupeční šňůru přestřihl. V tu chvíli mu došlo, že hříbě je klisnička, jistě to není hřebeček. Povytáhl je z klisny celé a prsty sáhl pod ocásek. „Je tam!“ jásal. Manorka porodila svoji první klisničku. Jaroslav měl po dlouhé době opravdovou chovatelskou radost.
Novorozená hnědka má obě zadní spěnky do poloviny, možná trochu níž, bílé, obě zadní kopýtka bílá. Na čele probleskuje jen malá bílá šňupka. Chovatel pro ni podle tradice vygeneroval jméno Manacce.
Následovaly rutinní úkony. Klisnička dostala dvě stříkačky parafinového oleje per os, aby změkla a uvolnila se smolka. Pro jistotu navíc ještě padesátku parafinového oleje napůl s teplou vodou jako klystýr. Dvacet kubíků séra proti ochromě hříbat pod kůži v oblasti lopatky. Pak už se jen čeká, až se hříbě postaví, ale především, až se samo napije. Manacce pila sama a dlouho už před šestou, tedy asi za dvě hodiny po porodu. Chovatel se rozhodl, že se odmění hodinkou v posteli.
Ráno si přijela doktorka Zorka Nováková tradičně pro kousek pupečníku, který pro ni Jaroslav uchovává od každého hříběte v roztoku s antibiotiky v lednici. „Co vám za ty pupečníky dám?“ zeptala se nejzdvořilejší ze všech doktorek přírodních věd, vysoká štíhlá tmavovláska.
„Pozvete mě na zmrzlinu, doktorko Zorko. Do Slávie na nábřeží. Sedneme si u okna a budeme si povídat a dívat se na řeku a na Hrad,“ naznačil starý chovatel svoji představu. A měl pocit, že se jednou jeho vize naplní. Zorka neodpověděla tradičním: „To by mi přítel dal!“ Nepohrozila jiným mužem a slíbila, že přiveze sklenici s antibiotickým roztokem pro pupečník z posledního hříběte, které se má Shapely Love narodit kolem 19. května. Pak zavolal Jaroslav kamarádce nebožtíka doktora Miloše Lachmana. „Ivanko, hříbě je na světě. Chcete je vidět?“ Ivana byla nadšená a domluvili se, že se sejdou v půl druhé na rohu Ječné a Štěpánské. Starý muž by ji nepoznal, ale Ivana už na něj čekala a přistoupila do auta. Potkali se po Milošově smrti na pohřbu. Vzpomínky je svedly k povídání o společném kamarádovi. Jaroslav spočítal, že Miloše znal od roku 1980, Ivana napočítala společných přátelských dvacet čtyři let. „Tak málo jsem o něm věděla…“
Ivana přinesla Manorce a ostatním matkám pytel exkluzivních jablek a při krmení jí občas ukápla slzička. Jejich setkání bylo vzpomínáním na Miloše. Jaroslav smutné ženě věnoval svoji poslední knížku Romance o klisničkách a balady o ženách, v níž v kapitole Znásilnění na straně 212 vzpomíná, jak Miloš sehnal pro Manorku Pregnyl. Milošovi věnovali svoje setkání, návštěvu u hříběte a Jaroslav mu věnuje i tuhle kapitolu.

Ludvík Hess