na další stranu
Archiv divoké viniceJak jsem hledal Vzducholoď v parkuPodle pozvánky od Karla Sýse se měla křtít v domě číslo 24 v pražské Jungmannově ulici v pondělí 17. září v 10 hodin dopoledne. Na hlavních vchodových dveřích z ulice mě udeřila do očí šipka směřující doprava s nápisem Křest knihy Karla Sýse. Protože nápis nade dveřmi hlásá, že se jedná o vchod do EVROPSKÉHO DOMU, poslušně jsem zahnul doprava a po dalších šipkách ušel ještě asi sto metrů do dvora ke dveřím označeným nápisem Křest knihy K. S., leč zavřeným. Po marném zvonění vrátil jsem se v protisměru po šipkách k hlavnímu vchodu do EVROPSKÉHO DOMU a posbírav odvahu, vstoupil jsem do recepce. Vysvětlil jsem dvěma mladým dámám účel své návštěvy. Jak se jmenujete? Máte pozvánku? tázaly se jedna a pak druhá. Přiznal jsem své pravé jméno, ale pozvánkou jsem se vykázat nemohl. Přiznávám – byl jsem jako vždy v létě na boso v sandálech, na sobě zelenou khaki košili a modré otrhané lacláky, přičtu-li čepici, šedivý vous, sto dvacetikilovou postavu, chápu, že jsem dobrý dojem udělat nemohl. Jedna z děvenek se konečně vydala do nitra EVROPSKÉHO DOMU, aby zjistila, zda budu přijat. Po několika minutách se vrátila a přikázala mi, abych počkal. Nenudím vás, moji milí? Ukázka korespondence s autorem (text korespondence není redigovaný)Pán redaktor Je to holčička nebo kluk? U 77. děťátka z babyboxu v Benešově to chvíli nebylo jasné!První mi to ohlásila sms do mého mobilu v půl páté odpoledne ve čtvrtek 13. září. Pak mi zavolal náměstek Nemocnice Rudolfa a Stefanie v Benešově Jan Kolbaba: Máme holčičku! Zavolal jsem tvůrci webových stránek www.babybox.cz Šimonu Blablovi a požádal jej, aby na titulní straně vyvěsil pořadové číslo 77. Je to holka nebo kluk? ptá se zvídavý Šimon Blabla, grafik všech grafiků, výtvarný tvůrce mých knížek, autor loga babyboxu, letáků a všech našich tiskovin. Je to holčička a jmenuje se Ilonka, chtěl jsem mu udělat radost, protože jeho milá partnerka se jmenuje Ilona. Nad plakátem z Holešovic (aneb Jak to mají ti singles těžký) Karel Sýs křtí Vzducholoď v parku s obrázky Kamila Lhotáka.Karel Sýs byl přítelem Kamila Lhotáka, a tak chce 100. výročí malířova narození oslavit. Fotografie dokumentuje, že Lhoták vozil svého mladého přítele a básníka dokonce na motocyklu. Pravda vyděsíOsobně doporučuji změnit i hymnu na: "Kde domov můj? Kde sakra je? Kdo nám ho šlohnul?" K čemuž se hodí i poznámka k tomuto vtípku, kterou na facebooku učinil jakýsi Vladimír Rybář: "Jako heslo pravdivé - ale nikoliv originalni! Bylo publikovano koncem šedesátych let minulého století v Mladém světe a autorem byl Haďák (tedy pan Liďák)."I neznámý internetový takyautor tedy postupoval zcela v duchu této "nové hymny". (mk) Dušan Spáčil šéfredaktorem http://www.literarium.czHned na něj klikněte, uvidíte, jaký je hezounký. S děsem si uvědomuju, že jeho obrázek v Divokém víně asi nikdy nevyšel, zatímco v Li-terariu ano. Tu pomlčku jsem si nevymyslel sám, použil jsem Dušanův výraz v editorialu literarium.cz. Sedmdesátník Jiří Altmann vystavuje!Jiřího Altmanna a jeho manželku Janu jsem poznal na jejich společných výstavách s přítelem sochařem Milanem Váchou. Můj nikon ze všeho nejvíc přitahoval právě dřevořezbář Altmann, jehož dobrosrdečný vzhled dokresluje obrovský plnovous. Výtvarník má vlastně plnovousů několik - například dva mu rostou na uších. Fascinující! Jana Altmannová je nejen herečka, ale i učitelka na DAMU, a na všech vernisážích zpívá skupina jejích studentek nesoucí název Jelení loje. Fascinace číslo dvě!! O Janě Altmannové málokdo ví, že přeložila dialogy populárních východoněmeckých filmů o Vinnetouovi a jeho bílém bratru Oldovi. Všechna významná díla Jiřího Altmanna si můžete nejen prohlédnout, ale i objednat na www.altmannjiri.cz,webových stránkách vytvořených naším společným přítelem Šimonem Blablou www.degas.cz. Stavitelé krámů (zelných)Můj oblíbený řád.Upozorňuji zejména na řádové médium Zelná věž a programový spis Z receptáře Velkého Zelnáře.Bohužel zatím nevím jak se stát zasvěceným.(K nalezení v Holešovicích). Vzpomínka na Johanu Vondřejcovou KohnovouPřed několika dny měla Johana kalendářní svátek, a tak jsem se rozhodl připomenout tuhle zvláštní guru svého mládí. Potkali jsme ji s Mélou Machálkem v tramvaji projíždějící někde mezi Holešovicemi a Letnou. Vyslechla naše řeči o básničkách (o ničem jiném jsme se totiž nebavili) a sama nás oslovila. Psal se rok 1964, nám bylo sedmnáct, Johana starší, ale zase ne o tolik. Uvedli jsem ji do funkce lektorky, naslouchali jejím nekonečným vyprávěním o legendách českého umění, zvláště pak z pražské židovské komunity, jež všechny znala osobně, nebo to alespoň tvrdila. Johana žila v domě číslo 33 v letenské Veletržní ulici a návštěvy přijímala kdykoli. Stačilo pod okny zapískat úryvek z árie Toreadore smělý, pozor si dej... Ví bůh, kde brala peníze na živobytí a z čeho živila svého synka Karla, jehož oslovovala Lištíku. Otcem Lištíka je rovněž židovský pražský novinář Pavel Kohn. Vlašťovky ještě po dvou dnechMladé vlašťovky vylétly z hnízda na mém balkónu. První let jedné z nich vedl přímo do mého pokoje. Tak jsme si na sebe zvykli. Opakuju prastarou módu přírodních sexuálních symbolůV šedesátých letech mě podobné fotografie dokázaly nadchnout. Dnes už zdaleka nikoli. Aha! Jedná se tedy o další z návratů do mládí, je to jasné! Pozvánka do smíchovské galerie Glance 4 ARTKrásný slunečný den, milí přátelé umění. Smažky v nadstandarduKousek od stanice Holešovické nádraží uprostřed pláně, na které jste perfektně vidět ze všech stran - asi jako Žižkovská věž - instalovali podivnou kovovou krabici. Jmenuje se to „kontejner x“, vypadá to asi jako kyslíková bomba – cenu to musí mít alespoň deset tisíc. Na co to je? Narkomani do toho mají házet injekční stříkačky. A tak si představuji smažku, jak si někde na nádražním záchodě šlehne, slastně vydechne, ale pak si uvědomí sakra, musím ještě zajít vyhodit stříkačku. A tak se vypotácí ven, ujde asi dvě stě metrů, rozhrne kolemjdoucí, kteří spěchají na vlak a na metro a konečně s morální úlevou odhodí použité nádobíčko do kontejneru x. Mladé vlašťovky u mě na balkóně dodržují základní hygienické návyky!Časně z jara přiletěl vlašťovčák a týden žil na balkóně před mojí pracovnou i ložnicí sám. Přespával u mne na garnýži od závěsu. Měl jsem obavy, co se mohlo stát vlašťovčici. Po týdnu konečně přiletěla. Ať žije Zuzanka Baudyšová a její Nadace Naše dítě!Ing. Zuzana Baudyšová, první dáma dětské charity v naší zemi, zakladatelka a ředitelka Nadace Naše dítě, podporuje babyboxy od samého počátku. Řekla babyboxům své ANO před osmi roky a už tím jediným slovem pomohla. Několikrát její Nadace podpořila babyboxy i velkorysým darem. Včera mi bylo z financí babyboxů velmi úzko. Oslovil jsem několik dárců, Zuzanka a její Nadace byly nejrychlejší. Podpoří budoucí letošní babyboxy - brněnský, havlíčkobrodsky, klatovský a snad dojde i na znojemský. Marcela Hradecky Hajtášová vystavuje svoje textilní vitrážeGalerie Glance 4 ART ve smíchovských Dienzenhoferových sadech 1 zve na vernisáž, která se koná ve středu 22.8.2012 od 18 hodin v prostorách dolní galerie „V podzemí“ - v neopakovatelné atmosféře sklepních akustických prostor. VitrážVitráž Prezident ve svých blahopřáních hýří pravopisnými chybami!Znovu jsem nahlédl na www.hrad.cz a s hrůzou zjistil, že k nedávné pravopisné chybě v blahopřání olympijskému sportovci přidává prezident další hrubky a stylistické nešikovnosti. Nejen, že nectí užívání přivlastňovacího zájmena svůj, neumí skloňovat jméno Andrea, vynechá čárku v souvětí, dvě ženy oslovuje jako jednu a konečně i to velké Vaše, oslovuje-li ženy dvě... Čtěte sami, moji milí. Nechám se pitvat jedině od patologa Rudolfa Macháčka!Kamarád Slim, skaut z Plzně, mi poslal scan novinového rozhovoru se soudním patologem MUDr. Rudolfem Macháčkem z Nemocnice Sokolov. V rychlosti jsem prolétl celostránkový text a až na konci interview jsem našel to podstatné. Patolog je nejsmutnější, když pitvá nechtěného nalezeného novorozence. Navrhuje mě na vyznamenání za záchranu dětí v babyboxu. Ostatně - přečtěte si sami. Ještě štěstí, že mi pan prezident nedá státní cenu, když jsem zrovinka upozornil veřejnost na množství pravopisných chyb, jichž se známý český spisovatel dopouští ve svých blahopřáních olympijským vítězům. |
||||||||||||||||||||||||||||||||||
Vidíte zjednodušenou podobu stránek.
Chcete-li mít stránky zobrazené v plné kvalitě, použijte takový prohlížeč, který podporuje moderní standardy používané na těchto stránkách a současně si zapněte ve svém prohlížeči podporu JavaScriptu.