|
na další stranu
Archiv divoké vinice
Tomáš Mladějovský zve na výstavu!
Výstava v galerii Na konci světa v holandském dvoře v parku Veltruského zámku běží každý víkend až do 4. listopadu, otevřeno vždy od 13 do 18 hodin. TM tu vystavuje 62 obrázků inspirovaných nejenom zasněnou Prahou, ale také krajinou české kotliny. Jeho vzory jsou francouzští impresionisté a také naši malíři jako Otakar Nejedlý, Radimský, Kupka, Slavíček a další. Miluje také Reynkovy suché jehly a Váchalovy přelety do mystična. Malovat začal před více než deseti lety, když si chtěl namalovat obraz k jedné ze svých básní do Divokého vína. Samostatné výstavy měl v Čáslavi a v pražském Cafe alternatif. Vystavuje pravidelně v Grabově vile na Salónu výtvarníků a jednou v říčanské galerii Kotelna. Poslední dobou se snaží stále častěji vycházet do plenéru. Jeho snem je tvořit na Cejlonu jako Otakar Nejedlý.
Muší oko za letuStaré město pražskéŠumava
Leoš Němec mi poslal básničku i s obrázkem!
kliknutím zvětšíš!
178. děťátkem v babyboxu je Ivanka na záchrance v Českých Budějovicích!
Ivanka mě probudila v 00:42 ve středu 17. října 2018 nejprve telefonem, vzápětí i svou fotografií - zabalená ve směsi modré deky a žlutého ručníku i s kouskem leopardí kůže. Vzápětí mi volal MUDr. Marek Slabý, ředitel jihočeské záchranky a prezident Asociace záchranek v zemi české, s nímž jsme babybox před více jak šesti roky otvírali. Na jménu Ivanka jsme se shodli hned. Připomíná, že nás dva seznámila Ivanka Stráská, jihočeská hejtmanka a protagonistka babyboxů.
Marek Slabý mi sdělil, že holčička je na první pohled zdravá a zcela novorozená, v tuhle chvíli si už hoví na neonatologii českobudějovické nemocnice. Váží prý cca 4 kg.
Letošní 16. děťátko v babyboxu, zvýšila skóre ve prospěch holčiček vs. kluků na 103:75. Ivanka je prvním českobudějovickým nechtěným mládětem. Právě před týdnem ji předcházela holka v Neratovicích a před 11 dny kluk v Benešově u Prahy. Ach jo...
Ať žije Ivanka (Slabá)! Ať žije Ivanka Stráská! Ať žije Marek Slabý!
Babydědek Lu
Karel Sýs vydal novou knížku!
Vážení přátelé, vydal jsem vlastním nákladem knížku básní na barevné obrazy Kamila Lhotáka, cena 200 Kč.
Zdraví Karel Sýs
kliknutím zvětšíš!
177. děťátko v babyboxu v Neratovicích!
Ve středu 10. října v 5 hodin ráno pomohl babybox v Městské nemocnici Neratovice nechtěnému lidskému mláděti – holčičce, kterou jsem pojmenoval Daniela po pracovnici společnosti SCHOTT CR, s. r. o., Lanškroun, Daniele Markové. Holčička Daniela je prvním děťátkem odloženým do babyboxu v neratovické nemocnici, letošním patnáctým a celkově 102. holčičkou proti 75 klučíkům.
Holčička byla odložena i s placentou, nahá, ale zcela zdravá a donošená. Váží asi 3 000 g. Připomínám, že je to druhá holčička odložená včetně placenty. První byla v Ústí nad Orlicí Lucinka
27. 7. 2009.
V Jesenické nemocnici otvíráme v úterý 16. října ve 12 hodin 75. babybox. Ve čtvrtek 18. října instaluje Zdeněk Juřica babybox nové generace v Nemocnici Slaný, který nahradí původní bedýnku z roku 2011. Slánský babybox slavnostně otevřeme 1. listopadu ve 12 hodin (stane se tak na paměť Patentu o zrušení nevolnictví 1. listopadu 1781 vydaného císařem Josefem II. To je dobrá záminka k oslavě, viďte?) Následovat bude montáž 76. babyboxu ve Vsetínské nemocnici 22. listopadu. Slavnostního otevření se vsetínský babybox dočká 12. 12. ve 12 hodin. Zdůrazňuji, že babybox Vsetín dobýval pět let a ke konečnému zdolání došlo za pomoci starosty města Jiřího Růžičky.
Ať žije Daniela! Ať žijí zdravotníci neratovické nemocnice! Ať žije Jiří Růžička, starosta Vsetína!
Alice Horáčková vydala novou knížku Neotevřené dopisy
Alena je hezká holka s vyřídilkou a výtvarným talentem. Když po osmašedesátém utíká kvůli tisku protikomunistických letáků do Paříže, tak jí otec – zlatník, který skončil v Jáchymově – dá do podpatku diamant. Alena ho neprodá a vrátí se do Prahy. Nikdy se nechce vdávat, ale nakonec si vezme Járu (je v sedmém měsíci). Její manžel je sice význačný výtvarník, ale praktický život nezvládá. Během normalizace Alena finančně táhne tříčlennou rodinu a pomáhá svému muži překonat psychické propady.
Po manželově smrti však najde v jeho psacím stole svazek neotevřených dopisů. Písmo je ženské, agresivní, ale proč je její muž nikdy neotevřel? Chce si je přečíst?
Dopisy však nejsou jedinou záhadou jejího života, i paní Alena má svoje tajemství.
Alice Horáčková (1980) studovala v Praze a Berlíně, pracovala jako literární redaktorka deníku MF Dnes. Debutovala biografickou knihou Vladimíra Čerepková – Beatnická femme fatale (Argo, 2014), která byla nominována na Cenu Josefa Škvoreckého a cenu Magnesia Litera pro objev roku. Je autorkou knížky 7x ve vedlejší úloze, v níž osm sourozenců sedmi výjimečných lidí vypráví o tom, jaké to je, být celý život ve stínu (Argo, 2016).
|
| Titul knihy, která vás zaujme!
176. děťátko v babyboxu v Benešově u Prahy!
V sobotu v 5:47 mě probudil klučík, který se dral do nového života babyboxem v Nemocnici Rudolfa a Stefanie v Benešově u Prahy. Pomohla mu sestřička Renata Bílková, která mi po telefonu řekla: "Byl neumytý a nahý, jenom v peřince. Váží 4,25 kg a je čerstvě po porodu. Pupečník měl převázaný provázkem od brambor." Když jsem se ptal, jak vypadá provázek od brambor, vysvětlila mi, že je to silonová šňůra, jaká se dává na pytlík s bramborami. Sestřičky jej pojmenovaly Toník na počest bývalého primáře. Měl jsem v plánu jiné jméno, ale Tonda se jmenuje můj nejmladší syn, a tak zůstane u Antonína.
Klučík změnil skóre holčičky versus kluci na 101:75 a je čtrnáctým letošním děťátkem a třetím benešovským.
V duchu jsem klučíka pojmenoval Vladimír po svém příteli Ing. Vladimíru Laštůvkovi, který zemřel minulý týden - aby počet Vladimírů v české zemi zůstal stejný.
Ať žije Tonda z Benešova! Ať žije sestřička Renata Bílková! Ať nepohasne vzpomínka na Vladimíra Laštůvku!
Babydědek Lu
Jindra Štreit zve!
Kliknutím zvětšíš!
Zemřel básník Josef Šimon!
Černá růže pro Ikara
(za Josefem Šimonem)
Černá magie poezie
je jako Kirké
čarodějka trýzně
klovající kos na černé túji
slovo které pod kůži se vpije
tak přece vypadá
tak křičí
v srdci pocit žízně
a dvanáct modrých taktů které se v ní opakují
Bílá magie poezie
jako nevěsta
a za ní
bílá vlečka Halleyovy komety
z které
padají hvězdy jako
vystřílené konfety
vystříhané z kosmických krajek
horký protonový vítr tiše vane
asfaltové pírko darované
tápajícímu Ikarovi
taje
Och, naše madam Poezie!
Ty krásná děvko Poezie!
Někde v hrudi Keith Moon
vykopává velkým bubnem
zpěv
ochraptělý
přerývaný v dechu
černý
vraní
poslední vítr s tělem škubne
na kameni ztuhne asfaltová krev
Žít s křídly
je nejlepší způsob
umírání
Rostislav Opršal
Jan Duběda, autor Divokého vína, byl oceněn v soutěži Seifertovy Kralupy!
Kliknutím zvětšíš
Karel Sýs zve!
kliknutím zvětšíš!
Poslední milostná byla první
Letošní básnickou soutěž Seifertovy Kralupy vyhrála talentovaná Kateřina Václavů s Poslední milostnou, náročnou (a dlouhou) poémou o lásce i nelásce. Když jsem autorku požádal - jsa předsedou poroty - aby řekla něco o tom, jak tato básnická skladba vznikala, vysvětlila, že to napsala "aby svému partnerovi ukázala, že není jen mamina na mateřské!" Vida, jak ta emancipace může být inspirativní. A koho dalšího jsme ocenili? Druhou cenu si odnesl Bohumil Ždichynec a třetí Michal Kvirenc. Cenu za nejlepší sonet jsme dali Zdeňku Hledačovi. Taky se tu uděluje Cena města Kralupy, tu si z rukou pana starosty převzal Adam Závodský.
Zbývá dodat, že naše porota vystavila také dvě čestná uznání - Jindře Lírové a Janu Dubědovi - a že v kategorii do osmnácti let zvítězila Johana Filipová (první cenu jsme ovšem neudělili, Johanka dostala druhou). Mezi mladými byly oceněny ještě Evelina Kolářová (třetí cena) a Markéta Plíšková (čestné uznání). Ano,i pro porotce to byl zajímavý zážitek, včetně toho, že jsem se mohl seznámit s dcerou pana Seiferta, Janou Seifertovou Plichtovou, okouzlující starší dámou, která mimochodem svého slavného tatínka rozhodně nezapře. Celkový dojem z celé akce nám s Evou Frantinovou (další hodnotící) a možná i s některými diváky ale trochu kazil fakt, že tu s námi nějakým technickým nedopatřením nebyl nejslovutnější člen poroty Karel Sýs. Ale jak jsme zjistili, jeho ani naše chyba to nebyla.
Dušan Spáčil
| Jana Seifertová-Plichtová
Česky a německy s vestou humoru
Festival Literární Františkovy Lázně před časem úspěšně resuscitovala básnířka a organizátorka Alenka Vávrová, takže se loni ve zdraví dožil dvacetin. Letos bude trvat celých jedenáct dní! Proběhne ve „Frantovkách“ od 1. do 11. listopadu a k už tradičním hostům (například německá autorka Sabine Dittrich, spisovatelka a harfistka Zbyňka Šolcová či básník Dušan Spáčil) přibude řada dalších osobností, včetně skutečných současných literárních hvězd (Jiří Slíva, Jaroslav Rudiš či Martin Reiner). A protože festival se zdárně vyvíjí do podoby česko-německé, objeví sa něm i řada německých spisovatelů ( Wilhelm Müller, Rolf Stemmle, Angela Kreuz či Marita A.Panzer). Čestným hostem bude také jedna z nejlepších českých recitátorek, herečka Hana Maciuchová. Kuriozitou bude vystoupení Richarda Šulky, který je prý posledním autorem píšícím v egerlandském nářečí. Festival, který letos zřejmě proběhne ve zvlášť rozmarném duchu (motto má Záchranná vesta humoru), opět uzavře Happeningový vlak literátů a muzikantů z Chebu do Hofu a zpět.
(mk)
| Alenka Vávrová s maskotem festivalu
V sobotu 15. září ve 22:05 se mostecký babybox otevřel pátému nechtěnému děťátku.
Za třináct a půl roku je to 175. odložené dítě, v Mostě čtvrtá holčička a pouze jeden klučík! Letošní třinácté nechtěné lidské mládě. Děvčátko zvýšilo skóre holky versus klučíci na 101:74
Protože včera měla svátek Jolana, dostala tohle exotické jméno i čerstvě narozená a pouze v ručníku zabalená holčička vážící 3 330 g a měřící 48 cm. Informaci jsem dostal od vlídné a vstřícné primářky Marie Váchové, jež vystřídala v Mostě úhlavního nepřítele babyboxů Jiřího Biolka. Ujistila mě, že holčička je na první pohled zdravá. Připomínám, že v Divokém víně číslo 1 vydaném 19. září 1964 byla otištěna básnička Michala Třeštíka Jolaně.
Ať žije Jolana! Ať žije primářka Marie Váchová a pracovníci dětského oddělení Nemocnice Most.
Babydědek Lu
Jindra Štreit zve na výstavu!
kliknutím zvětšíš!
Obec Lomnice se stala výstavní síní pro Jindřicha Štreita!
polar.cz/zpravy/bruntalsko/bruntal/11000013990/obec-lomnice-se-stala-vystavni-sini-pro-jindricha-streita
Jindra Štreit zve!
Kliknutím zvětšíš!
Tereza Boehmová zve na křest své knížky!
Klliknutím zvětšíš!
Hesla, aby byla vesla
Je zábavné, jak před volbami politici slíbí voličům skutečně všechno - ať je to rozumné nebo ne! U nás na osmičce například hned dvě partaje slibují, že zruší "Autobusák v Ládví."(myšleno u stanice metra Ládví) Ano, asi před rokem, tady pár aktivistů vyvolalo kampaň,aby se z Ládví nedělalo autobusové nádraží. Nikoho ale nezajímala - zjevně byli tito snaživci přímo z baráku, před kterým je autobusová zastávka - jinak to totiž nedávalo smysl. Provoz (a rámus) je totiž po přidání pár meziměstských linek prakticky stejný jako byl předtím! Život 99 procent lidí z okolí to nijak neovlivňuje! Navíc rozumný člověk si řekne- sakra, ale odněkud ty autobusy přece jezdit musí! A Ládví je na to docela dobré místo. Zkrátka volební heslo "pryč s autobusákem" je nejen populismus, ale navíc populismus, který nemůže fungovat, Stejně tak považuji za hloupé další místní volební heslo: Zrušíme drop in centrum v ulici Bulovka!
Samozřejmě potkávat feťáky, kteří si jdou pro metadon, není žádná radost. Ale kde jinde by takové centrum mělo být, než v ohyzdné ulici, kde skoro nikdo nebydlí a je vedle nemocnice? Prostě štvou mě lokální politici, kteří sází na lidské sobectví - a ještě to dělají blbě.
(ds)
1968 - 1945 Přetížené váhy historie
I když teď žijeme jiným výročím, připomeňme si – v roce 2015 uplynulo sedmdesát let od konce 2. světové války. Skončil obrovský konflikt, jehož poslední evropské dějství se kromě Německa odehrálo zejména u nás.
Osvobození Československa spojeneckými armádami bylo grandiózní vojenskou operací, při níž zahynulo (dle wikipedie) 351 Američanů, 1302 Poláků, 11700 Čechů a Slováků, 66495 Rumunů a 140000 tisíc Sovětů.
Sedmdesát roků, které od této kampaně uběhlo v roce 2015, představovalo to nejkulatější výročí - a ztráty, zejména Sovětů a Rumunů (!), byly opravdu obrovské. Slušelo se tedy tuto historii náležitě připomenout. A to včetně klíčové úlohy Sovětské armády, samozřejmě se všemi výhradami ke Stalinovi a komunistům. Stalo se to?
Posuďte sami.Abych to zjistil, podíval jsem se do elektronické výstřižkové služby Newton, která archivuje články a relace z drtivé většiny českých médií. A zjistil jsem, že zadám-li do hledacího okénka v rozmezí březen 2015 až červen 2015 slova „osvobození“, „1945“ a „Sovětská armáda“, vyskočí mi 847 článků.
Bylo to dost, nebo málo, nebo přiměřeně? Jak se to vezme. Pomiňme teď fakt, že minimálně padesát procent těchto mediálních výstupů sovětský přínos na osvobození naší země zpochybňovalo a Rumuny zmiňovalo okrajově a soustřeďme se na kvantitativní stránku věci. Chtěl bych totiž jen srovnat publicitu, kterou česká média věnovala padesátému výročí osvobození ve srovnání s mediální pozorností, které se dostalo padesátému výročí okupace Československa armádami Varšavské smlouvy. Podotýkám, že nijak nezpochybňuji, že v potlačení Pražského jara sehrála Sovětská armáda úplně jinou, velmi negativní roli. Nepopírám, že šlo o nespravedlivou okupaci a že přinesla utrpení a nespravedlnosti. Ze zdrojů vím, že během roku 1968 zahynulo na následky okupace kolem 130 lidí – a většině z nich způsobila smrt Sovětská armáda. Výročí potlačení Pražského jara bylo proto opravdu potřeba náležitým způsobem připomenout. Podívejme se ale tedy kolik bylo tragickým událostem roku 1945 věnováno místa a jak se to jeví ve srovnání s publicitou konce války.
Opět jsem si v Newtonu zadal tříměsíční období - nyní ovšem červen, červenec a srpen 2018. Tentokrát jsem zadal frázi „okupace 1968“ a netrpělivě jsem čekal jak srovnání dvou významných výročí dopadne.
Výsledek je tento: o okupaci Sovětskou armádou bylo publikováno 5355 článků a skoro všechny (až na pár výjimek) byly jen opakováním a dalším a dalším rozmíláním antiruské propagandy. Musím říci, že při vší úctě k obětem roku 1968 a s vědomím toho, že okupace Sovětskou armádou přispěla k následné normalizaci a tisícům příkoří, které toto období pro nás znamenalo, nemůžu se nepozastavit nad tak obrovským nepoměrem publicity obou výročí. A nemohu se nezamyslet ani nad mírou jednostranné propagandy, kterou jsme nyní, podobně jako za totality, jen s opačnými znamínky, zahrnuti. Mrzí mne to, doufal jsem, že po padesáti letech už můžeme zacházet s vahami historie rozumně.
Matěj Kouba
(vyšlo na blogu idnes)
|