na další stranu
Martin Honzák
NEKLIDNÉ VODY
Před pátou ráno
je bláhové čekat
dobré verše
po divoké jízdě
rozbouřenými peřejemi
minulých dní
které obvykle
drtí
skaliska uvnitř
Není od věci
vypustit
je do světa
ony si mnohdy
udělají své
a jejich síla
zmizí
Dokážeš ustát
moji paranoiu
a mnohé jiné
radosti
Tlumočím ti je
Myslím že chápeš
jak si dost věcí
dělám těžšími
Asi aby mě
bavily víc
KRÁSNÝ ŽIVOT
„Žiju krásný život,“
povídá mistr
„jen o něm někdy
mluvím nehezky,
a tak vzniká dojem,
že tomu tak není.“
Překvapil mě
jako ostatně vždycky.
Pak se naklonil
a spiklenecky na mě
mrkl:
„Lidé povídají
a jejich slova
formuluje
ten či onen stres.“
Po chvíli ticha
se zasmál:
„Nevěř tedy nikomu!
A ani mně ne.“
DĚTSKÉ MOUDRO
Čemusi jsem nerozuměl
a zkusmo se zeptal
své tříleté dcery
Ztrácíš se
řekla
a vážně pokývala hlavou:
Ztrácejí se jen velký
a já jsem malá
Udivuje mě
s jakou lehkostí
pojmenovala
úskalí dospělosti
POCHYBY
Základem
všeho děsu
je nedůvěra
v sebe
ve své možnosti
a jak úžasné mohou být
ve své schopnosti
že díky nim lze
něčeho dosáhnout
a ve svou nápaditost
co když jako
nic až tak zajímavého
nevytvořím:
jsem přeci
pořád stejný
posledně
a ani nikdy předtím
se nepodařilo
nic úchvatného
Už pár let
takhle neuvažuju
a je to velmi příjemná
změna
UKLIDŇUJÍCÍ
Některé myšlenky
zběsile těkají
bez záchytných bodů
v dění kolem
a tak se řítí
ke svým
mnohdy i děsivým
závěrům
Podá-li druhý
pomocnou ruku
stvoří
docela jinou
verzi skutečnosti
Vzniká tím
prostor
lásky a přátelství
v němž lze
příjemně
i odvážněji
žít
Těší mě
že každým rokem
s tebou
jde mi to
lépe
NEVIDOMÍ
Vodil jsem nevidomé
V jednom je to
podobné
jako vysvětlovat
komukoli
svůj vlastní svět:
Nikdo jej totiž nevnímá
jako já
a optika druhých
mě překvapuje!
Čím lepší jsme
průvodci
tím snazší
je pro nás
pochopit
co vidí druzí
čímž získáme zdroj
porozumění
i pobavení
|
