na další stranu
Zdeněk Sosna
CO ŠEPTÁ NOC
To ví jen luna bledá,
co šeptá černá noc.
Snad prosí o pomoc,
jak sama ve tmě hledá
svou pravou podobu.
Tak měsíc po dobu,
než den se ujme vlády,
vydává tu svou zář.
Noc vidí svoje vnady
a rozsvícený měsíc
- i její usmířenou tvář.
ZKOUŠKA MIKROFONU
Jedna, jedna, jedna, jedna..
Jenda jen dá jed na misku.
Ne moc. Nemoc je dna,
však tu se jedná jen o myšku.
Z OKNA
Jednoho odpoledne
- ani ryba, ani rak,
v sobotu,
v čase televizních filmů pro pamětníky
a procházek tesilových,
dederonových a zmrzlinových spokojenců
- ani ryba, ani rak,
jsem seděl v pokoji vedle kuchyně
kousek od okna,
které se dívá přímo do hlavní ulice
- ani ryba, ani rak,
jen tak se svou čtyřměsíční dcerou
s modrýma očima
(všechno jí začíná...)
Pamatuju si,
že bylo dost divné počasí
- ani ryba, ani rak
a já se díval z okna
naproti přes ulici
přímo do oken věznice
- ani ryba, ani rak
a přes mříže mě zdravily
lepicí páskou na okenních tabulích
uvězněné praporky
- naše a sovětské.
Ani ryba, ani rak.
A moje modrooká usnula
(všechno jí začíná)
a já si na to pamatuju
jako na 1.máj 1980.
Ani ryba, ani rak.
PODZIMNÍ
Už kráčí vesna cestou mezi poli.
Co včera bylo, dnes už není tu.
Spadané listí jen tak ve větru se honí
a starý havran kráká na plotu.
To mlha přes kopce se táhne do údolí
a holé haluze jsou jako pařáty.
Brzy už smráká se, od krbu dřevo voní,
jak léto skomírá, mizíc už za vraty
- u ohně vzpomínky se vrací.
Být zas ten malý, rozstřapený kluk.
Na nebi dovádějí papíroví draci
a těžká vůně rezed line se tu z luk.
DO KALHOT
Usnul tu na stole
tvrdě, snad na sto let.
Mokrý flek na ubrusu,
vodka, jak břit u brusu
- spí, jako pachole.
Ale ten pach, vole..
ZE DNA
Když jsi sám na dně,
někteří se tomu šklebí.
Však dostat se nad ně,
ač jsou v sedmém nebi
- vlastně stačí nádech.
Jen po cizích zádech
šplhat výš, tak jako oni
- zůstane vždy nízké.
A to se cítí být na koni.
Leda čuně je jim blízké.
KAM TO SPĚJE
Žádný Bůh stejně není.
Jo, kdyby byl,
to by hned po modlení
lehce přec zařídil,
aby tu u souseda
shořela aspoň stodola.
Za plný stůl si sedá
a stejně mě má za vola,
když na pozdrav mi kyne.
Pak na mě přes plot zavolá,
že třeba ve městě byl v kině
- a to je Bože, vážně moc.
Už stačí, že je den a noc.
RÝMOVÁNKA
Někde, nevím kde,
někdo, nevím kdo,
nějak, nevím jak,
naplnil svůj bídný osud.
Ať tak, nebo tak,
nejen kvůli rýmu o sud
najednou tu kráčí.
Je-li v něm co dosud,
už to perlí, už se stáčí
do baňaté, bílé sklenky.
Pak máš z toho moku
zase jiskru v oku
- jen ještě vyměnit trenky.
ŠUPLÍK JOHNA HEBRONĚ
Letadlo letí nad řekou,
před sebou cestu dalekou.
Možná to někomu vadí
- pilotem, že je Bin Ladin.
|
