na další stranu
Jiří Žáček
Pět sonetů
SLUNEČNÍ SONET
pro dvě malé divoženky
Havraní křídla tmy
přikryla celý obzor a my,
ztracení dole pod hvězdami,
hledáme malou Polárku.
Všichni jsme děti hvězd,
jsme z téže hmoty. Láska žije
jen ze sluneční energie.
Tak je to, moje sluníčka.
My také spalujeme sami sebe
a zahříváme ty, jež milujeme,
v pustinách kosmu, který zebe,
až vyhoříme jako supernova.
Pak si nás Vesmír při Velikém třesku
zas uhněte a všecko začne znova.
(Vnučkám Johance a Terezce)
SEN O STRAKAPOUDOVI
V mé hrudi hnízdí strakapoud
a zarputile do mě buší.
Jednou se zbaví těsných pout
a vezme roha i s mou duší.
Ten pták je vážně hrozný host,
i když se tváří, že mě chrání:
- Beztak jsi toho nažvanil už dost,
teď mlč a uč se naslouchání!
A já se snažím, bystřím sluch,
naslouchám větru nad zuřící zemí,
co šumí les, kam vane duch,
a moudře mlčím jako němý.
A chytrák strakapoud si létá po domě
a žvatlá s lidmi místo mě.
(Po operaci rakoviny hlasivek)
KDYŽ JSEM BYL DELFÍNEK
Když jsem byl delfínek v matčině děloze,
ještě jsem netušil, že přijdou eroze,
hlubinné eroze, intimní deprese,
globální exploze, veřejné represe,
fyzické agrese, banální emoce,
psychické regrese, fatální nemoce,
partnerské averze, letální redukce,
morální diverze, totální destrukce.
Když jsem byl delfínek v matčině děloze,
snil jsem, že vyletím vysoko k obloze,
s mláděcím nadšením, s dušičkou nevinnou
svobodně zakroužím nad rajskou krajinou
a že se celý čas budu jen radovat
na Zemi bez blbů, bez grázlů, bez hovad.
KOLIK
Není v oceánu tolik ryb a raků,
ani ve vesmíru tolik hvězd,
ani na obloze tolik mraků,
ani rukou zkamenělých v pěst,
ani lesních kapradin a mechů,
ani v řekách tolik oblázků,
ani roztoužených dívčích vzdechů,
ani tolik pěkných obrázků,
ani není tolik psů a koček,
ani tolik padajících vloček,
ani není tolik Čechů v České Skalici,
kolik nesmyslů se líhne lidem v palici.
Ani já se nevymykám. Jak vy?
Z obliga jsou jenom nebožtíci v rakvi.
MŮJ PŘÍTEL CECCO
Kdybych byl oheň, zapálil bych svět…
Cecco Angiolieri
Můj přítel Cecco tak rád přehání!
Spílání světu mu jde vážně skvěle.
Ženy ho milují, má totiž oheň v těle
a mušketýrské chování.
Má srdce divoké jak cikáni
a nenávidí všechny nepřátele.
Jak se v něm vášeň divně mele,
rád čerta ďáblem vyhání.
Můj přítel Cecco z města Sieny
chce spálit svět, kde vládnou hyeny –
je příliš mlád a proto je tak žhavý.
Počkejte pár set let - a rabiát
nás všecky bude tím svým žárem hřát
a prapravnukům temperovat zdraví.
(Ukázky ze sbírky Červené paraplíčko, která vyšla koncem letošního října)
Ilustrace Josef Louda
|
