na další stranu
Jiří Žáček
Někdo
Někdo žije kopretinou
Někdo je zas na růže
Někdo je hňup vlastní vinou
Někdo za to nemůže
Někdo kypí zvedá činky
Někdo šidí žaloudek
Někdo má rád prasečinky
Někdo je spíš na soudek
Někdo bere tučné renty
Někdo chodí bez gatí
Někdo platí alimenty
Někdo je zas neplatí
Někdo bije svoji paní
Někdo je zas od ní bit
Někdo mlčí Někdo žvaní
Kdekdo zpívá tenhle hit:
Někdo žije kopretinou
Někdo je zas na růže
Někdo je hňup vlastní vinou
Někdo za to nemůže...
Jarní sonet
pro krátkozrakou krásku
z nádražní restaurace
Tvá ňadra, oblá, až to není k víře,
tvá ňadra hodná sonetu
padla ti rovnou do talíře
na připálenou kotletu.
Bezradně mžikáš za skly brýlí.
Dřív než řízneš, třikrát měř!
Jestli se tvoje ruka zmýlí,
zavyju žalem jako zvěř.
A je to horor: příbor chřestí
Tak malý kousek od neštěstí...
Sotva se vzmůžu na větu.
--------
Nádražní kráska v hlavní roli
rozhoupá hrudník mezi stoly...
Božíčku, jaro už je tu!
Židovský hřbitov v K.
Království kopretin, jež vztekle šlehají
tvá nahá lýtka,
živá víc, než se zde sluší.
Tam dole leží ti, co se uzdravili
ze života, ti, co už znají
moudrost marnosti, jež není pro živé.
Za hřbitovní zdí,
olízanou sluncem do běla,
škytá motocykl cestou do kopečka,
bzukot much stehuje ticho,
od řeky cinká dívčí smích.
Líbám tě na lýtka sežehlá létem
(ó sladké rouhání před tlamou věčnosti),
svlékám tě v trávě mezi hroby,
opodál rozpačitě přešlapují naše dva stíny,
dvojníci ve smutečním, kteří přišli
předčasně na náš pohřeb,
na nebi zatím stoupá
bublina luny,
tečka za létem.
Jarní neurózy
Až měsíc na nebi přepočítá svůj harém
své nezletilé hvězdičky
budem stát pod ním obklíčeni jarem
s únavou pod víčky
bolaví ze lží přiznání a hádek
bůhví co řeknu ti
láska je malý jedovatý hádek
a my jsme uštknutí
budem si odpouštět a sebe dávat darem
něžně a zběsile
budem stát němí obklíčeni jarem
tváří v tvář přesile
Bajka volební
(Volně dle Ezopa)
Stojí, stojí voli
na volebním poli,
hádají se koho zvolit
na vedoucí roli.
Slyšelo je tele,
prohlásilo směle:
„Zvolíme velevola,
ať nám kráčí v čele!“
Dle té moudré rady
všichni dohromady
zvolili si velevola
a teď hubnou hlady.
Každý vůl i kráva
přesto bučí. „Sláva!
Přišla éra prosperity,
pokroku a práva!“
V téhle bajce není
žádné naučení,
neboť tam, kde volí voli,
svět se sotva změní.
Jehla a niť
Zatímco muži, zběsilí a zpití
zpěněnou krví, chtivou zabíjet,
teď v noci leží K.O. v ringu bytí,
neznámé ženské ruce režnou nití
zas mlčky scelí pukající svět.
Basketbalový zápas
Řev publika div nevyvrátí dveře.
Z dresů a z tenisek čpí čerstvý pot.
Rozhodčí vždycky píská pro soupeře.
Tím líp. Ať běží o život.
Začíná rituál a hráči křepčí, dupou.
Supění, heslo, jásot, hvizd.
Pupeční šňůrou srostlí se svou tlupou,
pravěcí lovci rvou se o kořist.
Když spící vulkán rozběsní se v těle,
vrcholí vlna rozkoše.
Uchop míč jako hlavu nepřítele,
zasmečuj do koše!
Je to jak orgasmus, to vzepětí, to chvění---
Ty, srdce, bubnuj na tamtamy žil,
ať pruží každý sval a řeka krve pění
pro krátkou závrať ať jsi žil!
Jižní Město
Bojová zóna pro sídlištní dítka,
pro vlčí smečky. Čí jste, sirotci,
plaváčci z jeslí, zvyklí na šidítka?
Jestli jste celí po otci,
čeká vás pasťák... A kde máte mámu?
Na noční směně? Řeční na schůzi?
Anebo bloudí v džungli cestou z flámu?
Je na pohlavní transfúzi?
I bůh vás opustil, bůh, který neodpouští.
Jste ničí, jako zdivočelí psi.
Táhnete v tlupách betonovou pouští,
pěšáci příští apokalypsy.
Pes
Pes nečeká, až skončí TV story,
chce vyvenčit a právě teď.
Neřeší krize, kašle na rozpory,
na něž svět hledá odpověď.
Značkuje rohy, namlouvá si fenky,
a věří očím, uším, čenichu.
Spoléhá na ně víc než na domněnky:
neřády pozná po čichu.
Má tě rád jen tak, prostě proto, že jsi.
Štěkotem plaší frustrace a stresy,
aby ti bylo veselo.
A když se skloníš a tvář olízne ti,
zasteskne se ti náhle po dítěti,
které už dávno dospělo.
Čeští utopenci
Co si dáte k pivu? Volte utopence,
populární symbol české existence.
Čeští utopenci, putykářská klasa,
hodně botulinu, ale málo masa.
Čeští utopenci, historická lekce,
spoří, špekovití, ale bez erekce.
Čeští utopence, metafora bytí,
sice máš co do úst, ale je to k blití.
Čeští utopenci, tristní perspektiva,
mozky utonulé v oceánu piva.
|
