na další stranu
Alexandr Schönfeld
SMÍCH MODRÝCH PER
Má psací pera
kloužou po papíru
neznají kázeň
neznají míru
Tam kde bych já sám
studem ztich
upadnou v hlučný
modrý smích
POVELY
Není kam spěchat
povely mne snadno doženou
"Vstaň!"
"Jez!"
"Pracuj!"
"Buď připraven!"
"Chraň si zdraví!"
"Ber ohled na jiné!"
"Spi!"
"Odcházej bez hysterických scén!"
Je zatěžko vzdorovat povelům
nastřádaným za ta léta
a předaným
sobě samému
JDU PO ULICI
Sprej s mořskou solí do vlasů
kolem krku pár ametystů
jo to když si dívka načechrá peří
opsané z reprízy Gottovy TV show
Na téhle ulici mě nejvíce bavilo
jak zoufale chce být ulicí
v místech kde bez nocleháren
by nescíp ani pes
s výjimkou lepičů
předvolebních billboardů
Jako by bylo koho
jako by bylo proč
Zbytnělé léto se ti od rána
dere oknem do postele
v tomhle je pámbu demokrat
Jinak je ovšem každá modlitba
zkouškou vypsaných průpisek
to dobře víš
Protože bohabojné celého světa
nepovzbudila ani závěj
dobře míněné virové nákazy
ani dotovaný půllitr piva přes ulici
je neobměkčil
Naberu si tě plnou dlaň
osvěžím si obličej
ach jak přesvědčivý gelový chlad!
Jako náhle zlubrikovaný
proklouznu do paralelní reality
elektronických štemplů
na osmatřicetiprocentní vodce
Z titulní strany literárního časopisu
zaznívá Její pastorkyňa
nejspíš tím chce něco říci
A já jdu po ulici
V ODRAZECH MĚSTA
Dívám se dívám na hvězdu
Dívám se tak že samotné ticho
ze studu pláchlo
a skončilo za rohem v průjezdu
V postelích města se zasmáli spáči
že jedna hvězda a vzdálené ticho
tak akorát do rána stačí
Do toho tramvaj ten barevný pták
rozstříkla ulicí svůj vodoznak
Pohlédl jsem zase nahoru
hvězda se usmála nahá a samotná
mrkla a unikla kamsi do prostoru
A já si za svědka beru to jasnící nebe
že v odrazech oken a výkladů
po létech nakrátko
zase jsem uviděl sebe
|