na další stranu
Bořek Mezník
OČEKÁVÁM
že to bude
zlý očekávání
a zklamání
nebude to láskyplný
tu plní někdo jinej
jeho proud je na to nastavenej
jsu sobec
miluju tě
k zbláznění
a
nedokážu bejt v čímsi srdci
chvílu ten první
a chvílu ten druhej
a lítat
jako teploměr
jsu sobec
a žárlivec
dej ode mě
lásko
raději ruce pryč
miluješ svou
svobodu
a to je krásný
a asi by to
tak mělo zůstat
ale já to nebudu
pozorovat
zpovzdálí
promiň
nebudu
přijde to
já vím
JE MI DO BREKU
idiotská sebelítost
se valí
i z prdele
stříkám ji
po výlohách
barech
zahrádkách
výrobních halách
kostelech
a pamětihodnostech
a plním těma sračkama
svoje svědomí
BYLAS HEBKÁ
a měkká
jak rozkvetlá
třešeň
nebylo možný
si pod tebe nelehnout
mrazí mě zádech
když to píšu
vím
že blízko je konec
rychlýho ohně
co vypálí
do srdce a mysli
navždy
těch pár hodin
v parku
MÁM
bordel v hlavě
a úplně ve všem
a v citech
odpusťte mi
prosím
ale já vím
posral jsem
co jsem mohl
jsu hajzl
zlej hajzl
a blázen
NEDOKÁŽU
s tebou mluvit
s ústy
kterýmas ho
před chvílí líbala
a poslouchat je ušima
kterýs kdysi hladila
nemůžu přijímat zprávy
vyťukaný prstama
který se ho před chvílí
dotýkaly
nedokážu nic
nedokážu jíst
nedokážu pít
dokážu jen kouřit
a pít kafe
a žrát prášky
nedokážu
bejt sám
se sebou
je mi hůř
než posledně
v listopadu
nejraději
bych nežil
a už neubližoval
už zase
nechcu
nechcu
nechcu
|