Karel Sýs

NEPŘIJATÝ HOVOR

Milanu Blahynkovi

Na návětrné straně se rozehrává sen:
Přitáhla s kamenným osazenstvem sem
myslíc že láska kámen rozváže
leč láska zkameněla též
Modlitba panny
sval příčně pruhovaný
drahokam vypadlý z oka
bohyně chlupoboká a chlupooká
Je jaro ploštičky provozují
na kamenech skupinový sex
párují se i vlásky
jednou hladce jednou obrace
jedna postel jedna matrace
Jsme dva tajuplné ostrovy
každý v jiném Golfském proudu
ty máš zátoku
já mám mys
ty máš zámek a já mám klíč
ty máš klíč ke mně
já klíč k tvé vložce
a ty máš zámek k mému podzámčí
Velikonoční a Vánoční ostrov čekají na zázrak v kalendáři
čekají čekají čekají
že se budou třít ve třech
že uvíznou v Sargasovém moři po pohlaví

That’s elementary
Milovat se jednou dvakrát třikrát
a vyjít do městečka nebo do města
poručit si pivo nebo dvě
a cestou zpátky vidět klesat hvězdu nebo souhvězdí
zaposlouchat se do mluvy vajec prskajících na slanině
do hudby omaštěných sfér
broukat si s olejem a pískat na prsy
hvízdat se soumrakem
a dát se bezbolestně uspat vidinou
A pak jednoho dne
zničehonic
jen tak bez varování
přes noc
nohy zestárnou
maso se vrátí ke kostem
pleť se přestěhuje do kůže
chloupky se rozeběhnou po linu
jak noha praptáka
žilnatého pterodaktyla vyčerpaného honem na prališky
Ze čtvrtohor jsi zpátky v chuchelském siluru
za oknem vadnou přesličky
a smrt si vede život na provázku

Chtěl bych se opít vínem
ve světě jenže jiném
V kosmu bez lihoměru
dítě pozdního sběru
Plavat na volnoběh
jen ve snách spatřit břeh
Z diluviálního ledu
vysekat Andromedu
A jak ozvučený hrozen
být do ticha shozen
Burgundská sonáta
hory se tlučou v modři
ticho je jejich hmoždíř
Noty složí hlad
a žízeň prstoklad

Diskalkul
má hlavu plnou nul
Co v pátek vynásobí
to o nedělích dělí
A co o Vánocích sečte
to na Silvestra setře
Kamna v nichž se dlouho netopí
zapomenou heslo Potopy
Archa co se nikdy nevynoří
ani v ománkovém moři
Království za briketu
chtěl bych topit světu
malován za obrazem
a sám se třesu mrazem
Pod jelenicí Měsíce
lesknou se polnice i vinice
Pod drsnou rukou Slunce
zdobí se víno puncem
Zeptám se Mavrudu
jak dlouho tu pobudu
od zítřka do pozítří?

Žít na svobodě
Zahodit mobil
¬– hlas milovaného rozpoznáš na tepu srdce
Odhlásit televizi krumpáčem
– že je válka dozvíš se z pláče za obzorem
Odpojit internet
¬– soudný den bude vyhlášen dalekonosnými troubami
Nečíst noviny
– pravda si žije pod hladinou papíru
V metru se točit zády k megamonitoru
– že něco neklape poznáš na bekotu stád
Otáčet se čelem k zahradě
do polí – zbyly-li
do lesa – hemžení mnišek je vábnější než hemžení jeptišek
do nebe nepopsaného švabachem stíhaček
Nikdo nepochopí podzim
sluncem zrezivělé kopí
Čas
předběhne tebe i nás
Sotva se do běhu dáš
vezme ti míru na rubáš

Je sladké být vyškrtnut z režimu
sedat na Míráku pod tropickým salámovníkem
kolem jede Česká spořitelna s granty
účastníci – in – si vyvracejí panty
a mně šíbuje v mozku vlak do Kostelce nad Orlicí
nástupiště v levé hemisféře
veze mě k Nevěře i k Věře
stačí jen věřit
poddat se boží bázni
jež ti na církvi večeři vysouloží
pepřenku ti podstrčí Lucifer
slánku ti vlídně podá Ježíšek
světa zboží
A vyrazit prach ze svých botasek

Každých šest vteřin zemře na zemi jedno dítě hlady
ve světě jenž nehladoví po knize
každou vteřinu se USA přibližují k Íránu
každou vteřinu Bush užere dětem z talíře
Kurvy se spojí s pasáky
třesou se o své miliony
třesou se na další miliony
a nejvíc ze všeho jim vadí
že je Bazar brzy rozesadí

MARNÉ NOVÁKOVO ŠTĚKÁNÍ

Milan Blahynka, neohrožený rytíř Milana Kundery, vydal jeho obranu pod názvem Glosy k losu Člověka v době prokurátorů (David Voda, edice Rub, Olomouc 2020). Objektem Blahynkova jemného sarkasmu je českoamerický „učenec“ Jan Novák, který vloni na českého spisovatele zaútočil 896stránkovou knihou Kundera, Český život a doba.
Obdivuji Blahynkovu odvahu a přitom noblesu, s níž se vypořádal s každým učencovým výpadem proti velkému českému umělci.
Laskavý čtenář snad promine, že já tak noblesní nebudu.

Přiznávám, že nejsem zarytý kunderovec. Směšné lásky a Žert, to jsou skvělé české knihy.
Osobně myslím, že neměl odcházet, měl zůstat v Čechách, jako Franz Kafka (ten dopadl ovšem smutně – nikdo ho nečte, ale nosí se to na tričkách).
Bohumil Hrabal setrval. Co by na to řekly jeho kočenky – ne perské, nýbrž kerské!
I Rusové na útěku psali rusky.
Mimochodem, co čteme, není Pasternak, ani Jesenin, to je Josef Hora. Bez Hory by se z Jeseninovy černé tmy „nesypaly dolů bílé kytičky“.

Novákovi nic nelidského není cizí.
Kundera vlastně ani psát neumí, překladatelé ho musí vypulírovat, proto je třeba číst ho v angličtině. „Kunderův styl občas hrká, není to úplně Hrabal ani Škvorecký, ta čistota tam chybí, a vynikající překladatel udělá z bavlny hedvábí.“
Stavět do jedné lajny Hrabala a Škvoreckého je urážka. Génius versus průměrný pisec, jemuž vstupenku do síně emerické slávy dala emigrace.
Jak by mohli Nováci rozumět Hrabalovi? Stejně jako nobelovská komise nemohla rozplést jemné předivo Seifertových básní. Daj-li medajli? Marnost nad marnost, účel však prostředky neposvětí.
Novákova analýza stylů světových spisovatelů je čtení pro bohy, pokud odebírají Dikobraz či jeho pohrobky. Kundera ze srovnání vychází coby chudý příbuzný. A proto je překladatel oprávněn jeho knihy vylepšit, tak nějak zešťavnatit.
Naštěstí každý spisovatel, i ten nejhorší – píše, jak umí. A ten nejlepší – jak chce!
Kdybych měl volit mezi košilí hedvábnou a bavlněnou, dám přednost bavlně.
Je však možné, že Novák, aby se zavděčil, pokouší se z amerických otrokářů sejmout hříchy spáchané na otrocích z bavlníkových plantáží. Ovšem hedvábí? Pozor! Přišlo z Číny!
A tak Blahynka trefně cituje ze semaforské Kytice Jiřího Suchého (1970) odpověď krále na nabídku macechy: „Seru na hedváb, babice!“

Novák zná recept, jak se na americkém trhu prosadit. Na otázku „co se v Americe naučil o psaní“, odtuší knížecí radou: „Hlavně to, že se musí psát jednoduše a jasně.“
Jasňačka. Kovbojové se taky s ničím nepárali. Ukradl jsi krávu? Tady máš kulku. Dočtete se to v každém komiksu, aniž byste namáhali šedou kůru mozkovou.

Expert se neopomene pochlubit, že oproti čecháčkům, kteří ho obviňují z nevzdělanosti, zatímco sami studovali „u akademika Rzounka, který šel na českou literaturu s marx-leninským napalmem“, on byl otitulován na University of Chicago, na níž „studovali Vonnegut, Roth nebo Susan Sontagová“.
Jako bys řekl, že každého Čecha vyučoval Komenský!
A propos napalm! Ten neomylně patří k US válečné kultuře.
Já vystudoval pražskou Vysokou školu ekonomickou, nemůžu se tím však ohánět. Prolezl jsem, jsa již zkažen poezií.
Jan Novák sice rozumí marketingu, ví co a jak prodat, jenže nesmrtelnost není ke koupi.
A tak sáhne aspoň po pomluvě. Skladatele Lazebníka sevillského by jistě potěšilo, že i jakýsi Novák z Čech slyšel jeho árii o pomluvě. Pomluva je tak jako vánek, aby záhy vzrostla ve vichřici.
Praštil se přes vlastní kapsu a zaplatil vydání příslušného čísla Respektu, aby se pomluva o Kunderově „udavačství“ donesla i k negramotným. Náklad byl enormní a tiskovina s úrovní Arijského boje se zadarmo rozdávala v knihovnách, knihkupectvích, školách, ba i na ulicích.
Snad i v porodnicích.

Kundera v eseji Co z tebe zbude, Bertolte, uvádí odpornou vzpomínku Very Tenschertové, bývalé vedoucí fotolaboratoře divadla Berliner Ensemble, na Bertolta Brechta. Z knihy jakéhosi marylandského profesora cituje obvinění, jež samozvaný prokurátor snesl na hlavu jednoho z největších německých básníků-antifašistů: nepřiznanou homosexualitu, lakomost, ledové srdce, a jako třešeň na dortu jeho tělesný pach. „Co z tebe zbude, Bertolte? Tvůj zápach uchovávaný po třicet let tvou spolehlivou spolupracovnicí, převzatý pak vědcem, který ho moderními metodami univerzitních laboratoří zesílil a poslal do budoucnosti našeho tisíciletí.“
Po jednadvaceti letech Novák vystřelí na Kunderu tímtéž kalibrem. Až neuvěřitelně tímtéž.
Novák paní emeritní laborantku silně připomíná. Sice neměl příležitost ke Kunderovi přičichnout, nicméně u něj nalezl obdobné zavrženíhodné vlastnosti: erotomanii, využívání milenek, lhavost, lakotu, necitelnost… A hlavně sympatii pro Stalina!
Ani já jsem neměl možnost přičichnout k Novákovi a nikterak po takovém zážitku netoužím. Pochybuji, že by nějaká vodička přebila smrad, který vychází z jeho duše.
„Básník a stalinista“, nazval druhý díl svého pamfletu. Vše ovšem stojí na předpokladu, že Stalin byl zloduch. Musel být, vždyť to tvrdil Chruščov!
Stalin odmítl stát se figurkou. O jeho skutečné úloze se nedozvíme nic, je to neprodyšně střežené tajemství dějin. Stalinské houfy vyrojivší se v osvobozeném Böhmen und Mähren v příhodném okamžiku na povel otočily a bylo jim odpuštěno. Jak vidno a známo, nikoli všem.

Kunderova chorobná touha po penězích se dle Nováka projevila kupříkladu tím, že plagoval sám sebe. K úmrtí Nezvala vydal tři téměř shodné texty. „Nechtěl si náhodou nějak rychle přivydělat? Neprodával Kundera prostě svého kokršpaněla dvěma zákazníkům jako Jaroslav Hašek? Jenomže neprásknul to Hašek sám na sebe? Nevychloubal se tím, místo aby to skrýval jako Kundera?“
Práskač, aby se ospravedlnil, vidí v každém práskače.
Já taky něco prásknu! Již uvedený Gioacchino Rossini použil svoji nejslavnější předehru nejprve k opeře Aurelius v Palmýře (1813), nato k Alžbětě, královně anglické (1815), aby definitivně skončila u Lazebníka sevillského (1816).
Ač dozajista zanícený ekolog (jak jinak v USA), je tedy Novák proti recyklaci. Papežštější než papež, američtější než Američan. Jinak mu proklepnou život až k početí!

Posloužil mu i bývalý Kunderův kamarád, sexuolog Pondělíček, z něhož vydoloval kádrový posudek. U nenapravitelného erotomana Kundery prý „celý rituál svádění představuje vlastně jen rigidní manévr k oklamání sebe sama, k potlačení vlastní homosexuality“.
Pomineme-li otázku, co je Novákovi po Kunderově erotickém životě, musíme uznat, že i Don Juan a spol. musí být postaveni mimo zákon.
Věru nechtěl bych znát Novákův pohlavní život – zřejmě je tristní. Jak jinak ve státě, kde je trestné plácnout kolegyni po zadku – byť se tak stalo v jejím prenatálním stavu.
Škoda, že působí ve Státech, skvěle by se uplatnil v nynějším tažení proti sexuální orientaci Boženy Němcové. Dosud nikdo nepřišel s odhalením, že byla teplá. Zatím se jen sestavuje úřední seznam jejích milenců.

Novák ovšem musí tvrdit americkou muziku. Zadání je zadání, jinak nebude na chléb.
Jak píše Milan Kundera o vztahu vítězných Američanů k „osvobozeným“: „Evropan, unavený a skeptický, poražený a kulpabilizovaný, nechal se lehce oslnit bělostí zubů, které každý Američan, když sestupuje s úsměvem do hrobu, ukazuje jako závěrečný pozdrav světu živých.“
I když z literatury víme, že američtí dentisté patří k nejbohatším (začíná to i v bezzubých Čechách), věříme, že pan Novák má v ústech pečlivě nablýskaný chrup.
Každopádně si nabrousil zuby i na Kunderovy básně a překlady. Aby se mohl (žárlivý Kundera, nikoli nestranný Novák) blýsknout svým pochybným umem, v jím sestavené antologii Apollinairovy poezie „vynechal vynikající překlady Seifertovy, Holanovy a Hrubínovy“. Vždyť pokrok v překládání není možný a prznění klasiků domýšlivými potomky by se mělo zakázat!

Samozřejmě dojde i na chef-d’oeuvre obžaloby: Kunderovo údajné udání studenta Dvořáčka, alias agenta CIA. Nebudu to rozebírat, vše stojí a padá s momentálně platným výkladem tehdejší společenské situace. Za studené války prostě Kundera například mohl jen splnit svou občanskou povinnost, jako ji plnili neskonale výše postavení „agenti Jejího veličenstva“, například Graham Greene.
Náš nebo váš člověk v Havaně? Dnes už na tom nezáleží.

Američan Edgar Allan Poe si rovněž zkusil své. Bývalý přítel reverend Dr. Rufus Griswold vydal po básníkově smrti jeho dílo a opatřil jej životopisem. Jan Werich v doslovu ke Zlatému skarabeovi (Státní nakladatelství dětské knihy, 1959) píše: „Životopis od Griswolda byl škopek špíny a pomluv. Francouzský básník Baudelaire, veliký obdivovatel Poea a překladatel jeho díla, se vypořádal s Griswoldem výrokem: ‚Což není v Americe zařízení, které zakazuje psům přístup na hřbitovy?‘“
Co je komu do toho, jestli Poe pil, jestli nabízel sňatek několika ženám najednou, jestli škudlil nebo rozhazoval? Přibude k Havranovi verš? Vyrostou snad Berenici nové zuby? Nedorazí Artur Gordon Pym o jednu míli blíž pólu?

Pravda vítězí, ale dá to fušku, tvrdil Jan Masaryk v proslulém bonmotu. Fuška je však příliš blízko fušeřině. Řekněme raději, že připravovat vítězství pravdy je sakra práce!
Proto patří dík Milanu Blahynkovi, velkému vidoucímu, za odvahu, s níž se i v této knize oddal pravdě, byť za vynaloženou práci sklidí nejspíš slepou nenávist.
Jedno je jisté. Nad Kunderou, Brechtem, Hrabalem, Haškem, Kafkou, Apollinairem, Poem se voda zapomnění nezavře.
V bahně skončí příživníci, snažící se nakazit živé maso umění. Zavře se nad nimi jako nad zrádcem v dnes proklínaném Králi Šumavy.

Ostatní tvorba Karla Sýse publikovaná v Divokém víně:
DV 115/2021: ***
DV 114/2021: ***
DV 112/2021: Ze sbírky Nepřijatý hovor
DV 111/2021: Ze sbírky Velká inventura
DV 110/2020: Pod stříškou restaurace U tří božích bojovníků a další
DV 109/2020: Břídil stát a další
DV 108/2020: Ze sbírky Velká inventura
DV 106/2020: Ze sbírky Velká inventura
DV 105/2020: 69, Předposlední vážné varování
DV 104/2019: Poselství o stavu húnie a další
DV 103/2019: Studánka v kosteleckých lukách a další
DV 102/2019: Stromovka
DV 101/2019: Vysoké kleště jara a další
DV 100/2019: +++ a další
DV 99/2019: xxx a další
DV 98/2018: +++ a další
DV 97/2018: +++
DV 96/2018: Transfúze a další
DV 95/2018: Neomítnuté básně
DV 94/2018: Útržky paragonu
DV 93/2018: Adresář, Před rozvodem? a další
DV 92/2017: Palmovka
DV 91/2017: Dilema, Studánka v kosteleckých lukách a další
DV 90/2017: Boží mlýny a další
DV 89/2017: Na skok v pekle a další
DV 88/2017: Konec nedostupnosti a další
DV 87/2017: To jsou ty paradoxy a další
DV 86/2016: Je, Spěch a další
DV 85/2016: 70. narozeniny a další
DV 84/2016: Co zbude ze svrženého anděla? a další
DV 83/2016: Slečně Apoleně Šenkýřové a další
DV 82/2016: Koleda, Nevím a další
DV 81/2016: Básně všeho druhu
DV 80/2015: Návrat nežádoucí a další
DV 79/2015: Jubileum a další
DV 78/2015: Jednorázové básně
DV 77/2015: Tajnost nad tajnost
DV 76/2015: Ekumenický záchranný pás a další
DV 75/2015: Venkovan k Jiřímu Ostermanovi a další
DV 74/2014: Má abeceda
DV 73/2014: Tolik, Bez cíle a další
DV 72/2014: Carpe diem a další
DV 71/2014: Elegie ke skopcům a další
DV 70/2014: A bude hůř, páni spisovatelé! a další
DV 69/2014: Úloha masa v dějinách
DV 68/2013: Nucený výsek krásy
DV 67/2013: Apokalypsa podle Joba
DV 66/2013: Jak se tam poznáme?
DV 65/2013: Krejcárek, Ani Ťuk a další
DV 64/2013: Touhy tříletých a další
DV 63/2013: Zmrzlá loď kapitána Flinta a další
DV 62/2012: Úryvky
DV 61/2012: Vzducholoď v parku
DV 60/2012: Apokalypsa podle Joba
DV 59/2012: Co dělat?, Inspirace a další
DV 58/2012: Když, Smrtelná lačnost a další
DV 57/2012: Co mám, Co bych chtěl a další
DV 56/2011: Operace 14. dubna - na sv. Vincence a další
DV 55/2011: Jednou tragédie jednou fraška a další
DV 54/2011: V případě potřeby pokračujte v životopisu na zvláštní papír a další
DV 53/2011: Do vlastních rukou, Zuřivý duben
DV 52/2011: Už bez názvu, Tam na konečné
DV 51/2011: Hle Paříž
DV 50/2010: Bez názvu, Ještě večer...
DV 49/2010: Malý a ještě menší pokrok a další
DV 48/2010: Písecké věže a vížky/výšky
DV 47/2010: Touha po tropech a další
DV 46/2010: Písecké věže a vísky a další
DV 45/2010: Záznam o milování s andělem
DV 44/2009: Pokolikáté už?, Bejvávalo dobře a další
DV 43/2009: Cesta do středu země a další
DV 42/2009: Hlad je cynický kuchař a další
DV 41/2009: Ještě nejsi na řadě a další
DV 40/2009: Jak nahoře tak i dole a další
DV 39/2009: Zimní spánek, Ledová sfinga
DV 38/2008: ***
DV 37/2008: Mys Dobré naděje, Epištola k Židům
DV 36/2008: Po roce v Kostelci a další
DV 35/2008: 24. dubna 2008
DV 34/2008: Měkký podbřišek Evropy a další
DV 32/2007: Být ještě naposledy kýmsi pochválen a další
DV 31/2007: Bejvávalo dobře, Nároží u Kořízků a další
DV 30/2007: Snít, Krejčího 4
DV 29/2007: Byla noc krásná májová
DV 28/2007: Co se stalo (V čekárně)
DV 27/2007: Díra zeleně, Velký vánoční masturbant
DV 26/2007: Co mi dává jaro
DV 25/2006: (Jak je sladká cestička…), Neurčitá zájmena a další
DV 24/2006: Spojité nádoby, Všeho s mírou a další
DV 23/2006: Záhadný recept, Právo veta a další
DV 22/2006: (Doznání Bez mučení…), (Účet přijde každému…) a další
DV 21/2006: (Všem(u) navzdory Proti všem…)
DV 20/2006: Všemu navzdory, Na prsty ode dna a další
DV 19/2005: Pravidlo mokré čtvrti, Co chci a další
DV 18/2005: Citová výchova, I. Něžné tušení a další
DV 17/2005: Eden zbitej z beden, Hůlka po babičce a další
DV 16/2005: Závada není na vašem přijímači
DV 15/2005: Voyer
DV 14/2005: Malá násobilka
DV 13/2004: Popěvky o víně, (Pnem se po sobě…)
DV 12/2004: Anamnéza, Smrt si ráda vykračuje po schodech a další
DV 11/2004: Apokalypsa podle Joba
DV 10/2004: Pozdě k ránu, Dům a další
DV 9/2004: Časovaná budoucnost, Levitace a další
DV 8/2004: (V noci mě opéká na rožni…), (Obletím polovinu země…) a další
DV 7/2003: Den bez tebe, Cestou z Ischie do Neapole a další
DV 6/2003: Klín klínem, (Postýlko prostři se…) a další
DV 5/2003: Žít, (Tam za řekou…) a další
DV 4/2003: Devatero božích jmen, Když tu nejsi a další
DV 2/2003: Propadlá vstupenka, Pozdě k ránu a další
DV 1/2002: Černé divadlo, Šestnáctiletí svůdníci na jezerní plovárně vpodvečer a další